Cormac McCarthy: Cesta

Zrovna nad vozíkem jsem se pozastavoval - z praktického hlediska. Vždyť je to děsně nepraktické vozidlo... Jako metaforu jsem ho ignoroval (příliš průhledné).
Citovému sebetrýznění nad knihou se pokud možno vyhýbám, takže díky za tipy na to, co nečíst :).
~

kryska: no já pořád čekal, že někam dojdou, a nakonec byl konec, no :)
Možná to někdy zkusím prolistovat a najít všechny informace o tom co přežilo a čím se živí, ale bojím se že to akorát prohloubí nedůvěru.

jm: když to takhle říkáš, taky mi to připadá divný. Ale někdy, když mě něco rozzří, jako bych tu příbuznost pocítil >:-)
~

2 Tribun: Zajímavé. Ale na to bych namítl, že Otzi byl nejspíš mezinárodní obchodník, ne, když šel přes hory? Takže byl nejspíš současně vyslanec, jak jsem někde četl v knize o Sámovi.

Ale uznávám, že třeba měli nějaké boty i obyčejní lidi - i když je to otázka, protože já mam pocit, že ještě můj děda mi vyprávěl, že chodil někdy do školy jako dítě bos (ale už nevim jistě, protože mě to tehdy nudilo, a teď se už nezeptam). Tak prostě v době, než se vymyslely boty:-)


Hlavně na tom celém nemůžu přijmout myšlenku, že já osobně jsem potomkem právě těch nejdrsnějších, co to přežili a předali úspěšně DNA. To je zcela absurdní představa.

~

jm: to jsi vystihl skvěle. že postkatastrofická doba už byla. A nejednou...

bb: a dobře děláš. Kdybych tušil, že je to tak depresivní čtení, nekoupil bych ho.
~

@jm Podle toho, co jsem četl, tak třeba takový Otzi měl obuv v kvalitě, které jsme se my přiblížili až se všemi těmi goratexy. Před tím žili v Africe, takže zimu řešit nemuseli. A výchova dětí? Myslím, že je nikdo moc nevychovával. Porodit, odkojit a nechat napospas, snad to někdo (včetně matky) přežije.
~

jm: Skvelé postrehy! A tá posledná veta sama dokonale funguje ako recenzia. ;-)
~

Tuto knihu bych též nedal.

Kryska píše o 30leté válce. Osobně si taky myslim, že postkatastrofická doba už byla.

Musím na to myslet každou zimu, že to není možné, jak mohli lidi v pravěku přežít. Nedovedu si prostě představit život bez bot, bez nástrojů, jen s klackem a šutrem, kdy mi celej život nikdo nic nedal, co jsem si nechyt. A ještě v tom vychovat dítě.

Kdyby mezolitici psali romány, tak McCarthy by byl možná běžný společenský příběh...
~

lojzo: perfektně vyjádřeno!

Kojot: jsou. Pes mi nevadil, toho si mohli držet a krmit lidi, hmyz by si s organickými zbytky mohl vystačit, ale celkově je ten svět nedomyšlený. Katastrofa tak strašná, že spálí celý svět a zničí všechnu zeleň, ale lidi, města a domy zůstanou? Žádné rostliny nevydrží? Tma tam není, když padá sníh, bude i pršet, ostatně řeky a oceán zůstaly, popel jsou živiny a semínka, kořeny v půdě musely zůstat. Když vydržel člověk, museli vydržet i potkani; mrchožrouti by se taky po prvních pár let měli dobře.
Můžeme si sice myslet, že jde o psychologii postav, a vysvětlení světa je vynechané záměrně, jako nepodstatné - ale on by nejspíš vysvětlit ani nešel.
~

Díky za recenzi. Ano, film natočený byl. Viz: http://kojot.name/896365-the-road-2009-a-stake-land-2010-recenze-a-srovnani-dvou-postapokalyptickych-filmu.php
Rád bych se v té souvislosti zeptal: Jsou v knize ty nelogičkosti, jež jsem vytýkal filmu?
Konkrétně: "Děj působí dosti nevěrohodně a hlavně zde nacházíme závažné logické lapsy (jsou i v knize?): Ve filmu je řečeno, že vše, kromě lidí, zemřelo ? zvířata i rostliny. Přesto se ve filmu setkáváme s pláněmi plnými suché trávy (po deseti letech už by z ní byl jen prach!), občas se objeví hmyz, který hrdinové jedí ? čím se tento hmyz proboha živí? No, a nakonec se ve filmu objeví i pes, takže jak to vlastně bylo s těmi zvířaty? Za poněkud nevěrohodnou pokládám i výdrž obou hlavních hrdinů, kteří jsou schopni překonávat dlouhé vzdálenosti a občas i vyvíjet velkou fyzickou aktivitu i přesto, že už týdny hladoví."
Protože jestli ano, raději bych to nečetl, nerad se vztekám nad takovými věcmi dvakrát ;-)
~

Anny: přesně, k McCarthymu se vrátit nehodlám, ani k této knize, ani k žádné jiné, nervy mám jen jedny.

Tribun: taky jsem si lámal hlavu nad tím, co ho vlastně drží při životě. Oprava - při živoření. Kulturní reflex a křesťanský podtext je věrohodné vysvětlení. Taky by to mohl být "optimism bias" (http://massive-error.blogspot.com/2012/02/optimism-bias.html), ničím nepodložené očekávání, že bude líp. Nakonec jsem skončil u toho, že hlavní problém je v tom, že by musel zabít nejen sebe, ale i svého syna, kterého miluje.
Film natočený byl, v roce 2009, http://www.csfd.cz/film/233126-cesta/. Viggo Mortensen je nepochybně excelentní, ale vidět to nechci :).

kryska: ještě horší to bylo za Braniborů.
A přesně jak říkáš, máme svých starostí dost, ještě tohle k tomu :)


~

Nečetl a po tvé recenzi ani číst nebudu, na to se mám příliš rád. Jen jednou se mi stalo, že jsem knihu horko těžko rozdýchával, jak mě vzala (byli to tehdy Křižáci na Západě) a nemám chuť to opakovat.

Přemýšlel jsem ale o tom, proč vlastně ten otec tak lpí na životě obou i v podmínkách, které jsou pro život krajně nevhodné a přežívání (či spíše živoření) představuje utrpení, a napadlo mě, že je to něco jako kulturně podmíněný reflex, hranice, kterou člověk s tradicí křesťanství nedokáže překročit, protože podle této tradice je naší povinností žít a za cenu značného utrpení, protože náš život není náš, ale patří Bohu, a my nemáme právo s ním nakládat podle svého.

Přitom bylo vědecky dokázáno, že udržovat při životě ztrátový projekt jenom proto, že do něj už byly vloženy značné investovány, je neefektivní a většinou ztráty jenom prohlubuje.

Mimochodem, nebyl podle toho nedávno natočený film? Ten syžet mi přijde nějaký povědomý.
~