Jo, ale k věci, poněvadž ten spor byl skutečně o autorské jedinečnosti a genialitě na jedné straně a prefabrikovanosti a zaměnitelnosti na straně druhé. Kdežto Ty ses jen lacině trefil do víceznačnosti výroku.
Ten znalec se tím zjevně zabýval. Nebo si snad myslíš, že by protistrana nenapadla odfláknutý znalecký posudek? Ve hře nebylo vůbec málo peněz.
Vztah melodie a harmonie je mnohem těsnější - v tonální hudbě jsou tóny melodie vlastně jen vybrané tóny akordů harmonických funkcí, a v tom nejprimitivnějším případě sledují sekvenci tónika-subdominanta-dominanta-tónika (v C dur jsou to akordy C dur, F dur, G dur a zase C dur), plus různé přechody a výplně, ale kostra je stejná; tohle je to, co díky staletím indoktrninace máme tak nějak v krvi (třeba v renesanci by se nám za to smáli). Takže ne 'spíš melodie než harmonie', ale 'melodie A harmonie', jednoduchost v jednotě. Pokud by cokoli z toho šlo výrazně mimo 'zvyk'- melodie se 'trhla' nebo harmonie 'zdivočela' - začneme se dostávat mimo diskutovanou oblast hudby (vzpomínám si velmi dobře, jak rádi hrají táborákoví kytaristé všelicos, ale jak dojde třeba na V+W+J, předávají kytaru, protože Ježek je mnohem rafinovanější; ostatně kdyby se člověk pokoušel takhle jednoduše harmonizovat nějakou jazzovou melodii, výsledek by byl tristní, jazzmani jsou daleko rafinovanější).
A to jsme ani nemluvili o rytmu... střídání dvou tónů ve dvou různých notových délkách, pod tím konvenční harmonie... fakt je to plagiát, nebo neúmyslná podobnost? A od toho tam byl ten znalec. Ne od toho, aby všem řekl, ano - tyto dva motivy jsou velmi podobné.
K žalobám na harmonickou kostru nedochází, protože to by žalovali všichni všechny - v popu použitelných kombinací akordů není zdaleka tolik jako kombinací tónu, protože v tonální harmonii si prostě nemůžeš dovolit mnoho. K motivickým podobnostem dochází často, akorát tady je to výraznější (což konstatoval ten znalec, mimochodem, a jak je v jednom tom článku o sporu i uvedeno - odkazoval dokonce na nějakou podobnou písničku Jitky Zelenkové...), a ne zase tak často, protože kombinatorika je prostě kombinatorika, i přes všechna omezení je volných melodií stále dost (jinak jen pro přesnost - motiv je kategorie podřazená melodii, i když s nejasnou hranicí).
Nicméně harmonické postupy 's copyrightem' také existují, například Martinů používá často tzv. Juliettin spoj, nebo Messiaen charakteristické mody (něco jako akrod), nebo Šostakovič, kolikrát jenom díky harmonii poznáš skladatele po pár vteřinách, a kdokoli takový postup použije, cituje nebo vykrádá, opět - od určité úrovně složitosti, podobných motivků najdeš spousty, čím konvenčnější hudba, tím víc podobností, protože tím víc omezení. Ale to vše se odehrává na melodicky a harmonicky pestřejším poli (včetně třeba jazzu nebo progresivního rocku atd...)
Ano, uši máme všichni, ovšem různě dobré, a čím se znalec liší od laika? Například obrovskou posluchačskou zkušeností (o zkušenosti interpreta ani nemluvě) a vědomím souvislostí. Takže já zase neberu neméně obvyklé mýty o selském rozumu a všech jeho derivátech.
~