1000 nejkrásnějších obrazů historie sestry Wendy Beckettové

A co není?

"Does the imagination dwell the most
Upon a woman won or woman lost?"

~

Vida, zase jeden případ, kdy by nepřekládání jmen knihu ochudilo. Holt je to těžké rozhodnout.
~

Člověče, nakonec to rozhodla jedna věta. Přečetl jsem si v každém začátek sedmé kapitoly, a jediný z těch které jsem objevil překládá "Grunthos the Flatulent" - "Chrjuker Vzdutyj" (česky Chrochtos Nadýmavý), ostatní pouze foneticky přepisují. Takže jasná volba. Rozhodla to vogonská poezie... Ale stejně si pro jistotu uložím všechny.
~

To je v pohodě; s azbukou už jsme tu jednou experimentovali a jelikož paranoidně escapuju všechno jak na vstupu, tak na výstupu, nepomůže ani přepsání v databázi. Azbuka je holt tabu.
Pět překladů? Jsi šílenec [úsměv]. Já mít k dipozici tolik překladů, tak... si vyberu český [mrk].
~

Jé, moc se omlouvám. Měl jsem napsat "Zafod Biblbroks"; myslel jsem že se Ti azbuka zobrazí.
~

Second Pepperpot: 'Oo's Doctor bloody Bernofsky?
First Pepperpot: He knows everything.
Second Pepperpot: Oooh, I wouldn't like that, that'd take all the mystery out of life.
(jak říkají Monty Pythoni - to k tomu Valdštejnovi)

U Zafoda jsem poukazoval spíš než na překlad na fonetický přepis, protože v tak občas šílené knížce jako je Stopařův průvodce zní "Bíblbrox" rozhodně líp. Rusové ho samozřejmě taky píší "Зафод Библброкс". Jenže oni mají pět překladů zmíněné knížky a teď, který si vybrat? Nakonec skončím zase u Neználka, ten je aspoň ruský.
~

K překladům jmen zaujímám poněkud dvoustranný postoj. Většinou se mi to nelíbí (Harry Potter), ačkoliv občas je to skvělé (Pán prstenů).
S těmi Pappenheimskými to je jak s Pýthií, onehdá jsem četl nějaké zamyšlení, že vlastně nevíme, jak to tenkrát Albrecht z Valdštejna myslel [mrk].
~

P. S.: Tak se mi zdá, že můžu říct "Du kennst Deine Pappenheimer" .....
~

Koupil jsem ho když vyšel: 6. prosince 1991; můj první con...

A měl jsem na sobě stejnou bundu jako dneska, když o tom tak přemýšlím. Jak u takové knihy neocenit češtinu! Oč lepší je Zafod Bíblbrox než Zaphod Beeblebrox v jiných překladech!
~

A koupil? Vlastně asi ne. Nejspíš ho máš už od té doby, co jsi ho viděl poprvé [úsměv].
~

Včera jsem potřetí v životě viděl v antikvariátě první vydání Stopařova průvodce ...
~

Četl jsem kdysi knihu "Pú a Tao". Nebyly tam špatné postřehy...
A druhá ukázka - přirozeně jsem musel googlit. "Dlouhý, temný čas svačiny duše"? Co to sakra? [smích]
~

O balastu nemám pochyby, ale já jsem schopný se přes Google "Il libro della giungla" proklikat skrz soudce Ti rusky až k Homo erectus.

- "No", řekl Pú, "hledáme cestu domů a nenalézáme ji, tak jsem myslel, když budeme hledat pískoviště, jistě je nenajdeme, a to bude dobré, protože pak možná najdeme, co jsme nehledali, a to by mohlo právě být, co jsme ve skutečnosti hledali."

- "Jistá filosofická škola doporučuje v případech kdy na silnici ztratíte směr poradit se s mapou, ale takovým lidem pouze říkám "Ha! A co když žádnou mapu nemáte, abyste se s ní mohli radit? A co když mapu máte, ale je to mapa francouzského kraje Dordogne?" Má vlastní strategie spočívá v tom, že si vyhlídnu auto - nebo jeho nejbližší ekvivalent - které vypadá, jako by vědělo, kam jede, a sleduju ho. Zřídka kdy skončím tam, kam jsem měl původně v úmyslu jet, ale často se dostanu někam, kde být potřebuju."

~

Něco na ten způsob, vzpomínám si, že Vlasta Marek o tom psal několik fejetonů, jak je tímhle náhodným objevováním pokladů nadšený. Musím říct, že mně se to moc nestává, buď je Internet plný balastu, nebo mám příliš přesně mířené dotazy.
A je to škoda [mrk].
~

Potěšení je na mé straně. Teď jsem žil s časovým posuvem, tak jsem slídil po nocích po síti. A jak už to tak bývá, člověk jde do města podívat se do knihovny Rakouského Institutu, na což úplně zapomene; ale zato si v antikvariátě koupí 19 básnických sbírek a dvě knížky o křižácích, jako já dnes. Nebo je to tak že hledáš Lorku na síti anglicky, protože ho chceš dát někomu přečíst, a nenajdeš ho, ale zato najdeš Knihy džunglí nebo Ze Země na Měsíc v pěti jiných jazycích. Holistická metoda v praxi?

~

Člověče, každá Tvoje návštěva je přímo uragán skvělých informací a odkazů - díky.
Omniglot. Co to proboha... Tam je snad všechno. Bomba! [úsměv]
~

Tady jsou ještě dvě další stránky o umění (v odkazech na své stránce jich mám ještě víc; od umění přes lodě po Tao Te Ťing v 197 překladech včetně klingonštiny, až k Bibli) :

http://artchive.com/
http://minotaure.centerblog.net/ (zajímavý tím, kolik fotek umělců tam je: třeba Michauxe, který se skoro nenechával fotografovat)

a jedna jazykozpytná: http://www.omniglot.com/

Dobrou noc.

~

Capricius von Euw: ona se nezdá [mrk]. No jo, je to nešikovné. Co by jim udělalo, kdyby napsali "Sestra Wendy Beckettová uvádí 1000 nejkrásnějších obrazů historie"

Henry Psanec: Fascinující! Už jsem tam hodinu. Neskonalá škoda, že tam nejsou i moderní malíři, byla by to přímo extáze. Doteď jsem obrazy hledal jen na Olga's Gallery (http://www.abcgallery.com/)
~

Nejlepší internetová galerie na kterou jsem zatím narazil (bez moderního umění) je www.wga.hu

Tři upozornění:
- je lehké být tam od rána do večera
- nefunguje tam "Enter", musíš zmáčknout "Search" myší
- pokud budeš chtít poslat něco jako pohlednici, podporuje to jenom anglickou abecedu.
~

Hmm, té síle sdělení se nedá odporovat - ano [mrk].
Co se týče subjektivity, neříká tomu GeoN intersubjektivní? Něco na ten způsob jsem naznačil v článku o Prolegomenech (že je to vlastně objektivní) a rychle mě vyvedl z omylu [úsměv].
~

A nebo prostě shodou. Co je ošklivého pro jednoho, to může být krásné pro druhého, ale oba by se v tom případě měli shodnout, že sdělení je silné, význmané. Jak jinak by k němu mohli zaujmout postoj?

Etika je podle mne "objektivní" v tom smyslu, že má význam pouze ve vztahu, setkání se. Schválně používám Geonovo pojmosloví, protože to byl on, kdy stejně mluvil o morálce - neexistuje žádná subjektivní morálka, morálka se vždy ustavuje mezi lidmi, v setkání se. Estetika je subjektivní, ta ano, k tomu, aby se mi něco líbilo, nepotřebuji druhého člověka, ale k posouzení toho, co je dobré a co ne, již druhého potřebuji, protože bez toho, že on to nějak vnímá, že jeho svým rozhodnutím ovlivňuji, se dobré/špatné těžko rozlišuje.
~

Tribun: no jo, jenže ten etický rozměr sám o sobě je otázka. Ve Filozofické gymnastice (http://blog.wuwej.net/2008/04/01/stephen-law-filozoficka-gymnastika.html) je tomu věnované jedno téma, je etika objektivní - někde "venku", nebo subjektivní? A když subjektivní, je daná přesvědčením jedince, skupiny jedinců nebo ještě jinak? Pro každou variantu lze najít protipříklady. Osobně se přikláním k subjektivnímu hledisku no a to je stejně subjektivní jako krása nebo ošklivost.
Ale možná, že "významnost" by šla nějak objektivně změřit, třeba počtem recenzí, zmínek v literatuře, učebnicích apod. Tak jo, "nejvýznamnější" [úsměv].
~

Musím oponovat. Vztah krásný - ošklivý lze docela dobře vynést na ose dobrý - zlý. Co je krásné (neplést s líbivé) je také dobré. U silný - slabý tento etický akcent chybí. Silné není automatický dobré, stejně jako slabé není automaticky špatné. Určitě existují díla, jež si zasluhují pozornost nikoliv proto, že by byla dobrý, ale proto, že jsou význmaná. Hle - "nejvýznamnější", to je asi to pravé.
~

zcr: jo, ten nadpis mě svou obratností také zaujal.
Hehe, vepřový rypák, to mě opravdu pobavilo [smích].

malenka: ono to dokonce vzniklo v souvislosti se seriálem BBC - takže PR na špičkové úrovni. Viz. http://en.wikipedia.org/wiki/Wendy_Beckett

Tribun: nejsilnějších, hmm, tím se zbavíš spektra krása-ošklivost, ale objeví se stejně subjektivní silný-slabý. Můj návrh "nejvýznamnějších" trpí stejným neduhem. Takže je to vlastně jedno, ať tomu říká "nejkrásnější". Ovšem špatně se jí věří [úsměv].
Knižní klub - taky způsob, jak se jich zbavit. Mě to sice stálo dost nervů, ale zase mám propustku písemnou [mrk].
~

zcr: První, co mne při pohledu na ten obraz napadlo bylo "Čumáček" :-)

Dát do názvu "nejkrásnější" je opravdu dost nešikovné. Krása je navýsost subjektivní záležitost, navíc hranice mezi krásou a líbovostí je dost pochybná. Takový Munchům Výkřik rozhodně není krásný, ale přesto je nepominutelný. Možná by výstižnější než nejkrásnější bylo nejsilnější.¨

A Knižní klub? I já tam kdysi byl. Už asi nejsem. Vyšumněl jsem. Prostě jsem je začal ignorovat a oni se neozvali. Jeden rok, druhý rok a tak už je to možná deset let. Tak teď jenom doufám, že mi u dveří nezazvoní exekutor (to je ten pán, který dostal od státu generální pardon na "nepokradeš").
~

Vzpomínám si, že se o téhle knížce psalo v nějaké učebnici angličtiny, se kterou jsem se mořila na škole... snad v Headwayi nebo v čem. Jednalo se pochopitelně o původní verzi knihy, český překlad v té době ještě asi neexistoval. A dneska, pod vlivem toho, co studuju, si říkám, že sestra Wendy asi měla slušné známosti (ehm... vlastně třeba to manželství s Ježíšem :-)), nebo prostě dobře zařízenou reklamní kampaň, či PR... a ještě si to pamatuju takových let... :-)
~

Checht... pod tím názvem jsem si představil fotografie obzvláště vydařených momentů životního příběhu Wendiny sestry... to je tak, když někdo umí přeložit nadpis... ech.
A vybraný obrázek (ne, tentokráte nebudu do krve hájit soudobé umění... ale jen pro tentokrát [mrk]) vypada jak vepřový rypák v aspiku [široký, velmi široký úsměv]

~