Ja jsem si zaskrtla tohle:
Zlý čaroděj
Když začne duchovní, terapeut, guru nebo léčitel věřit ve svou vlastní moc, je na tom bledě. Když přijme za svou tu uctivou představu, kterou do něho lidé promítají, začne to s ním jít z kopce. Pokud duchovní vůdce nevnímá sám sebe dostatečně silně jako pouhý pokorný nástroj něčeho, jestliže se on sám nepodrobuje moudrému duchovnímu vedení, pak je to možná vůbec nejnebezpečnější archetyp.
Jak se vůbec zachází s oděním duchovní moci? Upřímně řečeno, moc lidí to neumí. Dělá to z nich domýšlivé nadutce a uvádí je to ve spojitost s bohy. ?Obchodem se svatými věcmi? se kdysi nazýval nechvalně známý hřích svatokupectví, což vždy bylo a je velké pokušení pro náboženského profesionála. Mám upřímný soucit s těmi, kteří v posledních letech takovému pokušení podlehli. Pokud nevycházíte ze silné tradice správného duchovního vedení (myslím vedení jako takového), téměř nevyhnutelně podlehnete klamným představám a dětinské touze po velkoleposti. Když se oblékáme do zvláštních rouch, koledujeme si přesně o takovou představu. Můžeme onu sílu využít k léčení, k odpouštění, k chvále, k slavení svatých tajemství. Ale také ji můžeme velmi snadno použít k vytváření pouhých představ, a vyhnout se tak tomu podstatnému. Vždy se snažím biskupům a kněžím zdůraznit, že mají být opatrní a obezřetní, když se oblékají do obřadních rouch a nasazují si mitry. To je samo o sobě v pořádku, ale měli by si být jisti, že je nějaké místo, kde si je budou moci v klidu zase sundat ? a upřímní přátelé jim budou moci bez obav říct: ?To byly ale kecy?.
Konec citatu: To tak trochu vyjadruje moje pocity kdyz vidim ze nekdo kupči s duchovnem. I kdyz to mysli dobre a je hluboce presvecen o svem bozskem zmocneni.
~