"Ocitáme se ve vesmíru, který nechápeme, a v těle, jehož přežití příroda tisícinásobně zpochybňuje. To je svět, do něhož jsme vrženi. Ale je to jen vnější polovina světa. Druhá polovina je v nás: náš vnitřní svět, naše duše."

Před lety jsme s Maestrem de George strávili spoustu času diskusemi o podstatě duše, pojetí "já" a mnoha masek, které si nasazujeme abychom tu skutečnou podstatu chránili. Často jsem namítal, že ona maska nemůže být jenom maskou, protože v situaci, kdy ji používám, jsem s ní naprosto ztotožněný a jsem to vlastně já. Nevzpomínám si, jestli jsme to nakonec vyřešili nebo ne, každopádně teď se mi dostala do rukou kniha, pojednávající o struktuře duše podobným způsobem, a musím říct, že velmi inspirativně.

Autor, ovlivněn metodou "voice dialogue" Hala a Sidry Stoneových, identifikoval ony naše "masky" jako vnitřní hlasy. Nemá to nic společného se schizofrenií, spíše jde o zosobnění jistých tendencí, vyskytujících se v každém z nás, a udělil jim poměrně vysoký stupeň samostatnosti. Díky tomu lze vysvětlit protikladné tendence a vnitřní rozpory. Například "vystrašené dítě", "rezervovaný hlídač", "plachý" a další hlasy různé síly a vlivu. Mezi tím samozřejmě úzká oblast vědomí, tedy toho co reflektujeme. Všechno rozehrává předivo konfliktů a přetahování se o vliv na člověka. Že se takové jevy opravdu vyskytují je jasné, vzpomeňme Freuda (id, ego, superego), Jungovy archetypy aj. Hlasy se liší v mnoha kategoriích, mohou být hlavní nebo potlačené, v ohnisku nebo na periferii vědomí, orientované na venkovní svět nebo svět vnitřní, izolované nebo v kontaktu s ostatními.

Další pokus o rozdělení hlasů, tentokrát podle toho, jak vystupují, co dělají a požadují vede k pojetí vnitřních kontinentů, pěti kontinentů duše. Žena, Muž, Dítě, Zvíře a Bůh (trochu mi to připomíná Maestrovo pojetí svaté trojice Génius, Ďábel a Dítě). V centru každého kontinentu je typický zástupce, zatímco směrem k jinému se kvality mísí. Uvedu příklad kontinentu Žena: Uprostřed najdeme typické ženské archetypy - matrona (mocná, nezávislá, chránící ženství), matka (pečující, živící, obětavá), Afrodité (svůdná, krásná, smyslná). Směrem ke kontinentu Bůh se vyskytuje věštkyně (ituice, moudrost, léčení) a služebnice boží (askeze, oběť, odříkání). Směrem k Muži se objevuje manažerka (zdatná, praktická, cílevědomá) nebo bojovnice (bojuje za pravdu a spravedlnost). Na straně Dítěte nás uvítá dětská žena (sladká, hravá, zasněná) nebo princezna (chladná, náročná, žádající). Zbývající směr ke Zvířeti obývá divoká žena (v kontaktu s instinkty, tělem a zemí, nespoutaná, bez zábran).

Doporučuji k přečtení. Kniha je natolik zajímavá, že se pokusím její stručný obsah zpracovat a umístit na Vodní svět.