... samozřejmě, že to můžu "rozvést" ... ale já jsem Tě varoval ... :-) ....
***
... víme, že role muže a ženy jsou původně a přirozeně "dány" právě a především pohlavním rozdílem (nebudu to vypočítávat :-)) ... no ale to samozřejmě, u nás, u "člověka", nestačí ... pohlavní rozdíl se v rolích muže a ženy demonstruje vždy v souvislosti s mnoha dalšími faktory přírodně-kulturně-civilizačního charakteru ... takže: je to velmi "složité", čili: velmi konkrétní a situované případ od případu ... v podstatě co konkrétní lidské společenství to jiný "mix" a to odlišný konkrétní "tvar" korelace rolí "muž-žena" ...
... a tady jsme u toho:
BĚŽÍ O KORELACI ROLÍ !!! :-)
... a to v zásadě a vždy korelaci VELMI "kvantitativně" vyrovnanou (symetrickou) avšak "kvalitativně" asymetrickou ... jde o vždy o naprostou "rovnoprávnost" a "rovno-silnost" dvou odlišných nesouměřitelných "kvalit".
... v případě naší přírodně-kulturně-civilizační "nice" (Blízký Východ -> Středomoří -> Evropa -> Euro-Amerika -> "Globalita") se postupně (relativně brzo) vytříbila korelace "podle" rozhranní: "Vnitřní/Vnější". Formují se pevné oblasti "panství" obou pohlaví, ve kterých je vždy to druhé pouze "hostem" a tedy někým "podřízeným". Zároveň však jde i o "směnu" služby. Nejde zde ovšem o "službu" jakožto nějaké "posluhování" -> jde o službu ve smyslu "oběti" někomu, komu jsem tak blízko, jak jen býti mohu ...
... odtud se formuje tradiční manželství jakožto vzájemná služba a "panství", jakožto specifická směs přirozených, vnitřně životních a reálných (civilizačně kulturních) dějů a funkcí.
a/ ... žena je "paní" vnitřku: domova (soukromého prostoru a soukromí vůbec), sexuality, dětí a péče o ně. Zde je zcela určující ona, zde určuje strukturu a dynamiku a tato její role "paní vnitřku" je zároveň pochopena, míněna a prožívána jako služba muži, kterou muž přijímá - "Panství a služba vnitřku" v jednom.
b/ ... muž je "pánem" vnějšku: vnějšku lidského společenství samotného (veřejného prostoru a věřena vůbec) a vnějšku vně-lidského (ne-lidského přirozeného "prostředí"). Zde je určující on, zde určuje chování společenství vzhledem k vnějšku (lov, práce, jiná lidské společenství, válka) a zároveň je totéž jeho službou (obživa, ochrana, zprostředkující instrumentality a tak podobně). A tato role muže jako "pána vnějšku" je opět vnímána a prožívána jako služba ženě, kterou žena v jednom přijímá.
... no nebylo to vzhledem k přirozené situovanosti člověka skvěle "zařízené"? No jistě, že bylo. A bylo to dotažené a vyladěné "až na doraz" tak, aby obě role byly skutečně "rovnoprávné" a "vyvážené". K tomu sloužily různé formy "velvyslanectví", která obě pohlaví vždy měla v "doméně" toho druhého.
... kupříkladu: ... v situacích ranných, vskutku přirozených lidských společenstvích, ve kterých byl "vnitřek" soukromí téměř identický z veřejným vnitřkem společenství (takže ještě nebylo přesně formulována diference "veřejné/soukromé" uvnitř lidského společenství samotného)m, měli muži uvnitř sídla společenství takzvaný "mužský dům", kam ženy nesměly. Proč? No to proto, aby muži měli "uvnitř-vnitřku", který "patří" ženě, nějaké "vlastní" vymezené místo -> jinak by byli vlastně "bezdomovci" (nadsázka :-)) ... "mužský dům" tak narušoval homogenitu ženského uvnitř lidského společenství a podepíralo v tomto vnitřku mužská "práva" ...
... něco podobného ovšem existovalo i opačně: ženám byl často vymezován zvláštní rituálně-mýtický vztah k vně-lidskému (k vně-lidsky přirozenému), ke kterému muž neměl přístup a který byl vyhrazen pouze ženám -> hle opět ženské "velvyslanectví" :-) ve "vnějšku", které je jinak "panstvím" muže ...
... tyto vyrovnávající prvky se udržely, v mnoha podobách až dodnes ---> viz třeba "hospoda" jako "mužské místo", nebo "kadeřnictví" jako "ženské místo", nebo garáž a dílna v domě, a naopak třeba kuchyně, která "patří" ženě ...
... takže? ... tradiční role muže a ženy byly velmi vyrovnané a v zásadě VELMI "SPRAVEDLIVÉ" -> OBĚ MOCI A PANSTVÍ SE DOKONALE DOPLŇOVALY A VYROVNÁVALY ... A OBĚ POHLAVÍ V TOM UMĚLA VELMI DOBŘE "CHODIT" ... kupříkladu ženská moc v "oboru" sexuality, rodičovství a dětí, byla pro muže vždy fatální a nepřekročitelná -> žena vždy ovládala soukromí muže, a to až do hloubky jeho vlastní vnitřní sebereflexe ...
****
... no, a co s tím udělala takzvaná "ženská emancipace"? ... no zcela tuto velmi vycizelovanou dynamickou rovnováhu rozbila, expresivně: "rozmlátila na kusy" ... jak se to stalo?
... jednoduše: civilizační zprostředkování lidské existence sice nesetřelo přerozený rozdíl mezi mužem a ženou, avšak činilo ho stále méně významným ... ale pozor:
... CELÝ TENTO ROZDÍL SE STÁVÁL NEVÝZNAMNÝM, NEJENOM JEDNA JEHO POLOVIČKA, TOTIŽ: ŽENSKÁ ROLE SAMA O SOBĚ A SEBOU ...
... cože? ... no jistě !!!! , pokud se stala nevýznamnou tradiční role ženy a bylo to nutno nějakým způsobem reflektovat a změnit, pak totéž platilo a platí i PRO MUŽKOU ROLI, protože obě tyto role byly a jsou vnitřními korelativními součástmi skutečného celku ... i mužská tradiční role (se vším všudy, co k ní patří je "obsolete", je "přežilá" a nadále nepotřebná) ....
... hmmmm ... ale to do "ženské emancipace" jaksi "nezapadlo" ... stala se POUZE emancipací ženy od její tradiční ženské role, zatímco muž ve své tradiční pohlavní roli zůstal ... bum ho ... :-) ... :-( ...
... proč se tak stalo? ... proč se odehrála tato zmrzačujících "abstrakce" vedoucí nutně k destruktivním absurditám?
... no jednoduše proto, že ženská emancipace se mohla odehrát v podobě "vnější revoluce", v podobě "revoluce" ve "veřejném vnějšku" a ve vztahu k "vnějšku vůbec". Žena chtěla "zevnitř ven" a toto své chtění prosazovala a chtěl prosadit právě a především v onom bývalém "mužském vnějšku" ... a co na to my muži? ... No po nějakém čase váhání jsme nakonec řekli: "No dobře, proč ne - když to holky tak moc chcete." :-) ....
... hlupáci pitomí jsme byli!!! ... a možná, bylo to tak vůbec? ... v mnohém ani ne. V mnohém šlo také o ženskou pracovní sílu, která byla v rozvíjejícím industrialismu již zcela použitelná. Kapitálu se prostě ženská pracovní síla hodila -> mohla být levnější, mohla být manipulovatelnější. Hmmmm ... mnoho dalších faktorů, avšak již jako NÁSLEDKY EMANCIPACE SAMOTNÉ, NIKOLI JAKO JEJÍ PŘÍČÍNY ... !!!! ...
***
... ženskou emancipaci tak fakticky byla narušena rovnováha moci a služby mezi pohlavími. Neslo tak fakticky o nějakou emancipaci ženy, nýbrž o ovládnutí muže. To je, co? Člověk se může jenom divit!!! ... ale je to skutečně tak:
... žena byla vpuštěna vně jakožto zcela rovnoprávný účastník všeho vnějšího dění, avšak ponechala si svou PLNOU moc uvnitř !!! ... FATÁLNÍ: ... muž se tak stal naprosto bezprávným, bezbranným a bezmocným, ergo: ovládaným. Žena nabyla moci vnější a ponechala si moc vnitřní -> odtud začal přenášet vlivy své vnitřní moci vně, čímž získala a získává v tomto vnějšku nad mužem převahu, i když nikoli nějakým způsobem "drtivou" -> to ovšem není vše: dochází opět ke zpětnému přenosu ženské vnější moci do vnitřku soukromí, a tudíž se ženská moc "uvnitř" znovu zesiluje a zcela absurdně kvalitativně "násobí". Výsledkem je absolutní ženská převaha v celku jak života individuálně soukromého, tak nakonec i veřejného. .... bum ho a bum ho ... !!! ...
... a co na to žena? ... nezvládá to ...nezvládá svou "přes-moc" ... nezvládá svou získanou "dominanci", dominanci, kterou MUŽ NAD ŽENOU NEMĚL !!!! ... a to, že ji nezvládá je pochopitelné, protože jde o situaci prostě lidsky absurdní a neúnosnou, lhostejno, zda jsme muž, anebo žena ...
***
... odtud všechny ty chaotické reakce: ženy prostě ztratily přehled o tom, co to znamená být ženou. "Být ženou" ztratilo význam a smyl. "Obyčejné" ženy reagují komickou hysterií a zcela nepředvídatelných chováním či emocionálními posuny. Absurdní feministky absurdně akcelerují ženskou emancipaci jakožto "nedokončený projekt", který je třeba "dotáhnout do konce". A chytřejší normální ženy se pomalu začínají "probírat" a říkají si: "Do háje, o co v té ženské emancipaci vlastně šlo, když se jakožto "emancipovaná" žena necítím dobře, ba dokonce: citím se absurdně?" ...
... chce to jednoduše dokončit emancipaci od tradičních pohlavních rolí ... to jest? - dokončit emancipaci v její mužské polorovině. Jak?
... ŽENA SE MUSÍ VZDÁT SVÉ MOCI A VLÁDY "UVNITŘ" ... MUSÍ UVOLNIT "VNITŘEK" MUŽI, MUSÍ MU PŘENECHAT PRÁVO NA SEXUALITU, NA EMOCE, NA RODIČOVSTVÍ, "NA DĚTI" ... MUSÍ MU "DOVOLIT" SPOLU-FORMOVAT SVÉ VLASTNÍ SOUKROMÍ I SOUKROMÍ ŽENY ... MUSÍ "PŘIZNAT" SVOU VLASTNÍ SEXUALITU A SVÉ VLASTNÍ POHLAVNÍ EMOCE ... MUSÍ SE VZDÁT NÁROKŮ MUŽSKÉ TRADIČNÍ SLUŽBY A PŘESTAT JE VYŽADOVAT JAKO SAMOZŘEJMOST A PODLE "PLNĚNÍ" TTĚCHTO SLUŽEB MUŽE POSUZOVAT A HODNOTIT ... MUSÍ TAK ZCELA ZMĚNIT KRITÉRIA SVÉHO POSUZOVÁNÍ, SOUZENÍ A "VÝBĚRU" MUŽE UVNITŘ SVÉHO VNITŘNÍHO SOUKROMÉHO ŽIVOTA ... a tak dále ...
... jednoduše: žena musí "uvnitř" udělat pro muže to, co pro ni muž za posledních 150 let udělal ve světě "vnějšku" ...
... je toho samozřejmě mnohem víc ... to je téma na celý "traktát" ... ale snad je tomu rozumět ... když tak to ještě "upřesním" ... :-) ... (omlouvám se za případné "překlepy" ...)
~