No, ono vzhledem k tomu, jak byl tehdy u nás knižní trh "rozsáhlý", tak se dá říct, že všichni znali všechny naše spisovatele. Což je dnes už dost jinak a zejména díky otevření našeho trhu celému knižnímu světu je ta nabídka dnes nejen daleko větší, ale i rozmanitější, takže je i čtenář zmlsanější.
Pak jde asi taky do jisté míry o dobovou záležitost. Za normalizace se jednak do "velkých věcí" moc literárně nemohlo, jednak o to asi ani moc nebyl zájem a proto dominovala ta malá literatura, protože i čtenáři mohli tehdy tak akorát chatařit, rybařit nebo chodit na čundr. Někdo to třeba nesnášel už tehdy. Třeba Klaus to rád tvrdí, jak mu byli všichni ti hrabalové, cimrmani atp. protivní. Ale říkal to až po revoluci a navíc je to Klaus, takže bych mu za tyhle jeho kecy nejradši Vyvíteco. A nejde jen o Klause, ale i o můj současný pocit, že velké myšlenky, velcí lidé a velké skutky neexistují.
Zapomněl jsem na to, jak jste ještě nadhodil, jestli se dnes taky tolik čte. To je trochu dvojsečné. Jednak sice by to mohlo svědčit pro to, že díky výše uvedenému už mají lidé vytříbenější vkus, tak už je Pavel tolik nezajímá. Jenže na druhou stranu i pro to, že si většina čtenářů z té šíře literatury vybere spíš Viewegha nebo takové ty paní, co hodně píšou, nebo dokonce třeba jenom marvellovky, no a pak jim bude Pavel připadat nudný.
~