Čtěte od konce stránky, nejnovější komentář je jako první.
Podívejte se také na pravidla pro komentáře.
V textu komentáře můžete použít formátovací znaky * (tučné písmo) a _ (kurziva). Uzavřete jimi text zleva a zprava, naformátuje se automaticky.
Můžete také vkládat Emoji.
Pro odběr komentářů k tomuto článku jako RSS použijte tento odkaz.
2020-08-27 22:46:18
:) funguje to i naopak? Třeba že z líčení dlouhého odpočinku nohy bolet přestanou? taková sugestibilita by mohla být užitečná :)
~
2020-08-24 15:00:11
Mne z líčení dlouhého pěšího putování bolí nohy.
~
2020-08-21 21:15:51
Rozumím, mám to stejně.
Sice si rád o dlouhé pouti přečtu, ale sebe si na ní moc představit neumím.
A co zkusit individuální pouť bez zpěvů a katolictví? Nikoliv výlet, ale pomalá chůze, třeba na vrchol hory... nebo se ponořit do rovinaté krajiny jako já před lety:
https://blog.wuwej.net/2006/10/05/urodna-krajina-ponoreni.html
Jít, dýchat, vnímat.
~
2020-08-20 19:08:50
Téma poutí mě vždycky osloví. Ale asi nejsem ve skutečnosti typ na velkou asketickou individuální pouť.
Možná by mi vyhovovaly spíš obyčejné české katolické poutě, kdy šla se zpěvem celá obec půl dne na kopec. Ale nemám s tou tradicí osobně nic společného; zdá se mi, že by nefungovalo snažit se do ní vlamovat. Autentičnost to mělo jako přirozené prostředí, v němž člověk rostl a dospíval.
~