Pierre Dukan: Muži to rádi oblé aneb Proč se přirozená krása stala tabu

jm: neřekl bych, že to považuje za rozšafný život, myslím že to prezentoval jako závěr a protiargument o ke snaze zachovávat stále stejnou váhu nebo hubnout. Příležitostně se na to ještě podívám.
~

Zajímavé! To mi připadá tedy náročné, aby žena ve 40 měla jen o 3 kg více než ve 30. Což v dnešní době znamená zpravidla po dětech. Jestli tohle se ve Franicii považuje za rozšafný život bez diktátu módy...
~

Tribun: asi máš pravdu, bulvárnost už jsem viděl a hlavně neustálé opakování téhož, na to jsou obzvlášť vysazené příručky amerických autorů, ale tady mi to vysloveně vadilo.

Překladatel ne, tady jsem naopak uvažoval o tom, jestli skvělá slovní hříčka - Církevní jazyk v nich vidí ďáblovo pokušení, čímž jen dokazuje, že si plete nebe a dudy . - byla v originále, nebo je invencí překladatele.

To hledání trhu, dobře, tohle ano, ale Dukan také tvrdí, že hledání trhu stvořilo feminismus a to je podle mě nesmysl.

jm: zakecání ano, zničení nikdy! :)

Atraktivnost i ve středním věku,to by být mohlo. Je zajímavé, že - a v tomhle se snad Dukanovi jako doktoru a dietologovi dá věřit - podle něj pro dobrý zdravotní stav je pro ženy optimální si až do 30 let udržovat stejnou hmotnost a pak plynule přibírat asi 300 g ročně (doufám že jsem si čísla zapamatoval dobře, případně to nalistuju), má to vliv na tkáně, pleť apod.
~

Za volbu krásného a důstojného tématu bych autorovi odpustil, když se občas zakecá...:-)

V módě jsem ten poslední, kdo se může vyjadřovat. Dal bych jen jednu poznámku na okraj: možná ten kult štíhlosti souvisí s tím, že lidé si přejí vypadat atraktivně i ve středním věku. Pohledem chlípného postaršího jedince (=já) je každá mladá žena krásná. Když si udrží linii, tak mohou pak ženy (stejně tak i muži) vypadat atraktivně a kupovat si pěkné oblečení až do středního věku; navíc v té době už třeba na to mají nějakou korunu a jsou si jistější co do stylu a vkusu než mlaďasové.

Též se to liší národ od národa. Vím, že manželka (nemá chlapeckou postavu) často říká, že na ty ženštější postavy u nás hledá pěkné oblečení těžko, v Německu podstatně snadněji. Netuším, jak je to ve Francii.
~

Možná jsi měl spíš štěstí, že jsi na podobný literární produkt ještě nenarazil, protože já se obávám, že to co vytýkáš formě a stylu je dnes spíše normou. Zejména na západě, který má před námi v klipovitém pojetí života náskok, takže spisovatel musí nejprve zaujmout a zájem udržet a až potom případně něco sdělit. Je ovšem také možné, že to je dílo neschopného (nebo všehoschopného sebevědomého) překladatele. Už jsem se párkrát setkal s knihou, která byla podle všeho silně poznamenána překladatelem, protože mi přišlo neuvěřitelné, že by takhle blbě mohl někdo psát a někdo jiný mi to vydat.

A jak píšeš: "téměř jistě to nebylo tak, že by někdo přemýšlel, hledal nový odbyt a přišel na to, že je třeba ze žen udělat spotřebitele," tak já myslím, že to přesně tak být mohlo. Jak uvažuje obchodník? Hledá nové trhy. Snaží se proniknout do nového segmentu, nebo ho rovnou vytvořit (pro příklady nemusíme chodit v čase a místě daleko, viz třeba smartfouny). A pokud zatím byl hlavou rodiny muž a žena na něm byla závislá, tak pokud se ženy začnou emancipovat, je tu náhle dobrá polovina populace, které můžeme začít prodávat. Tak proč té emancipaci třeba i trochu nepomoci? Znáš přece tu anekdotickou historku, jak Baťa poslal dvaobchoďáky do Afriky a jeden mu telegrafoval: "Bez šance, nikdo tu boty nenosí," zatímco ten druhý: "Ohromné příležitosti, nikdo tu nenosí boty."
~