Tak to mam za sebou...a priznam, ze poslednich asi 20 stranek jsem jen tak projel :o)
Rekl bych, ze tady na tom dile je videt, ze roman nesnese uplne vsechno a ze ma sve limity.
Nejvice mne trapilo, ze se prolinala konfabulace s fakty, az jsem se v tom nakonec ztratil a prestalo mne to bavit.
Kniha je to nevyvazena, nedrzici pohromade a samotna zapletka neni natolik zretlene vystavena, aby clovek podlehl autorovi a vydal se s nim na jeho cestu...zde je vinno slabsi remeslo- v podstate jsem se tesil na to, jak to dopadne s Rukopisy, ale pak mi do toho vstoupily Nemcovy zapisky, o kterych nebylo jasne, zda-li jde o uplny vymysl, anebo o autorske rozpracovani realneho podkladu (jeho dopisy klidne v archivu mohou byt, proc ne).
Urban to je, ale prijde mi jako prve nahodne LP pozdeji jasne vyprofilovane hudebni skupiny- pusobi jako kuriozita, ale Deep Purple I. neni Deep Purple, Quenn I. neni Queen a Urban I. neni "ten" Urban.
Ovsem nektere kapely a i literati to maji naopak: nejlepsi jsou jednicky, zbytek je odvar.
U Rukopisu jsem mel ovsem dojem, ze mne Urban vodi za nos az prilis, malo rafinovane a spise nahodne, bez jasneho autorskeho zmeru. Ale odpoustim mu prave proto, ze jde o opus I. Ovsem kniha nepujde ani do duchodove policky, ale rovnou do expedice- ne ze bych ji v knihovne mit nechtel, ale zbytecne by zabirala misto.
~