Wuwejův zápisník

Miloš Urban: Poslední tečka za Rukopisy

08.05.2007 20:09, Wu | knihy | komentáře -

obálka knihy Miloš Urban: Poslední tečka za RukopisyK prvotině Miloše Urbana, Poslední tečce za Rukopisy, jsem se dostal až poté, co jsem přečetl téměř všechno ostatní, takže se nevyhnu srovnávání.

Po dějové lince se autorovi povedlo vzbudit moji zvědavost; opravdu mě zajímalo, jak postupovali zástupce ředitele Institutu české filologie se svou přítelkyní a kolegyní a co nového objevili ve věci rukopisů Zelenohorského a Královédvorského. Jak to bylo doopravdy.

Rozčilovala mě forma, kniha je totiž žánrově nesourodá. Každá kapitola je napsaná jinak, první je nacpaná spoustou klišé a pokleslých obratů tak hrozně, že jsem se děsil („den jako ze škatulky, říká si starý písmák a lačně rozevírá chřípí, aby znovu nasál ten modravý vzduch“, str. 20), hned druhá se obrací na čtenáře, což nesnáším, ale aspoň vysvětluje, že ta první byla výjimka a že NLF, nová literatura faktu, se dnes píše jinak. Osobně, takže se obšírně představí hlavní hrdina se svými libůstkami i osobní historií.

Nevadí vám, doufám, že vám vykládám tyto podrobnosti. Pochopte, že nechci, aby cokoli bylo ponecháno čtenářově fantazii. Můj život, a má fyziognomie, to jsou přece holá fakta, jež nemají s fantazií nic společného. Nebudu vám tu psát romány. Dnes, v éře nové literatury faktu, je už stejně nikdo nečte, a vy, pokud vím, jdete s dobou.“ (str. 31)

Samozřejmě Poslední tečka není literatura faktu, ale román, představení hlavního hrdiny sem patří.

Kladivo na nás, zrádce románu, kteří jsme přestali číst příběhy, vynahrazujíce si epickou potřebu čučením do novin, na televizi a do populárně naučných knížek. Celý litfak i nolitfak by nám nejradši hodila na hlavu, anebo, což prý je ještě lepší, by v masce akademického pišišvora, literárního šmoka, napsala román a podstrčila nám ho zabalený jako literaturu faktu, čímž by nám to, faktožroutům, dala sežrat i s navijákem.“ (str. 149)

Dějové kapitoly jsou psané tak, jak jsme u Urbana zvyklí, ale některé pasáže... Například vize jiné ženy ve ztemnělé hospodě je zkratkovitá, sekané, krátké věty jako by upozorňovaly, že jde o parafrázi (ale nevím čeho). Studie na téma osobnost a milenci Boženy Němcové by s klidem mohla být otištěná v literárně historickém časopise, vzhledem k tomu, že ji píše hlavní hrdina, chápu i odlišný styl. Jenže hned další kapitola je pro změnu fiktivní dopis Josefa Němce svojí ženě, kde sice jiný styl chápu také, ale už je toho moc. Knížka tak má blízko tematicky propojené sbírce povídek, je to taková koláž textů. No a jak už jsem někde zmínil, sbírky povídek mi dělají potíže.

Pak se zase objeví oslovování čtenáře, uf („Musím vás opustit. Vím, že jste čtenáři laskaví a ochotně byste mi odpustili, dovolili mi, abych zůstal. Profesionální čest autora nové literatury faktu mi však velí přijmout trest a hanebný poklesek odpykat; velí mi zmizet.“ str 202). Ještě že mě na konci autor odměnil šrapnelem, jinak bych byl poněkud rozčarován. Informační hodnota sama o sobě je vysoká, tolik jsem se o Rukopisech ani o Boženě Nemcové nedozvěděl nikde jinde.

Kniha je moc pěkně udělaná, graficky do posledního detailu, papír silný, na pohmat příjemný, předsádky potištěné obrázkem nějakého rukopisu, závěrečná kapitola jakožto xeroxová kopie úvodu habilitační práce má i tužkou vepsané poznámky a kroužky od hrnku na první stránce, radost pohledět.

Myslím, že dílo určitě ocení zájemci o složitě zkomponovanou postmoderní knihu o spisovatelích, knihách a z knih; také literární historici a obrozenci. Ostatním bych doporučil spíš některé z pozdějších Urbanových děl (můj favorit je Hastrman).

Recenze Ladislava Nagyho na iLiteratuře, stručný obsah od Jaroslava Gagana v archivu konference RKZ-L.

P.S. až z útržku recenze Jiřího Peňáse jsem se dozvěděl, že je tam taky parodie na způsob psaní Miroslava Ivanova. Neznaje jej, poznat jsem to nemohl :).

12345
1178647740000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online