Ženy pro měny

Kamenovat? Kdepak, vždyť máš vlastně pravdu. Jaký je mediální obraz muže? Opravdu žádná sláva... Ale možná i tady se blýská na časy, ať knihami jako Železný Jan (Robert Bly), Divý muž (Richard Rohr), nebo serverem chlapi.cz (neznám detailně).
~

já si naopak myslím, že míč je na straně mužů. jako příklad bych uvedla ženské časopisy (jako odraz společnosti). sice je považuji za obecně pitomé, protože vytvářejí stereotypy, ale ty stereotypy jsou obapolné: buď je to stereotyp úspěšné ženy anebo stereotyp ženy v domácnosti, která vaří a plete dětem.
my ženy máme tu možnost volby, protože ji chceme. ale muži nedělají nic proto, aby se vymanili ze své jediné role. sami prezentují v časopisech typu maxim, že muž je ten, co se zajímá o auta, kouká se na fotbal a chápe ženu jako (sexuální) objekt. to oni to přeci nemění! kde jsou časopisy o začleňování mužů do onoho "vnitřního světa"? nejsou, protože o ně není zájem, to je vše. že existují výjimky není důležité, protože je jich příliš málo. muži obecně se zuby nehty drží svých stereotypů, tedy svého jediného stereotypu. prosím, kamenujte :)
~

Jo, knížky, vím o čem mluvíš. Já jsem knihomol, přítelkyně je knihomol a co se týče knížek, zatím je ještě máme kam dávat, ale začínám si říkat, jaká je asi nosnost podlahy průměrné novostavbě :). Akorát knihy teda zatím nevydáváme. Tu vaši první mám zrovna rozečtenou :).
Já si pamatuju celkem dost, obzvlášť z přečtených knih, ale před lety se mi začínaly pomotávat autoři a názvy knih, nebo jsem si zrovna jako na potvoru na něco takového nemohl vzpomenout, takže jsem si začal zase vést čtenářský deník (jak k tomu docházelo jsem popsal tady http://blog.wuwej.net/2005/03/26/ctenarsky-denik-v-elektronicke-podobe.html). Tyhle články na blogu jsou v podstatě součást deníku "názor na knihu".
U GeoNa mě také někdy překvapuje určitá rezignovanost, nebo nevíra v možnost něco změnit v rámci systému, ale těžko říct, nemám jeho zkušenosti. Ale sdílím jistotu, že je tu něco špatně, v našem světě :)
~

Děkuju Wu, už jsem si to přečetla. Zdá se, že čteš hodně a že čteš rád, takových lidí se dnes už moc nepotká. Já jsem byla za knihomola už od dětství a knihomola jsem si nakonec vzala, takže náš byt je pořád plný knih - přečtených i těch, které na přečtení čekají a k tomu jsme se ještě rozhodli další knihy vydávat, takže jsme tak trochu za podivíny. Kdybych si jen pamatovala alespoň zlomek toho, co jsem za ta léta načetla, ale má paměť je mizerná a co si nenapíšu, to nevím - vážně.
S GeoNem je to těžké - líbí se mi co píše a ráda si to přečtu - i když ne vždy s tím mohu zcela bez výhrad souhlasit. Je to dobré v tom, že to rozkrývá obzory a má to hlavu a patu a konec konců je v tom i jakýsi vnitřní systém (což by se mu určitě moc nelíbilo). To v čem s ním nemohu a nechci souhlasit je jeho touha po izolaci (do jaké míry se to týká i Blue netuším) a často pak i touha po nekomunikaci nebo jen únik k agresivní komunikaci - jistě má pro to velmi vážné důvody - to je čistě jeho soukromá věc, jaký postoj k okolnímu (nemocnému) světu zaujme - jen mne to občas tak trochu děsí. A co víc, čiší z něj strach z žen (z těch cizích, ne z té vlastní). Zatímco ty máš ženy rád a třeba z tvých kreseb je to tak silně cítit, u GeoNa už si tím tak jistá nejsem. Něco mi v jeho vztahu k ženám skřípe - jen to ještě neumím pojmenovat, ale snad na to časem přijdu. Líbí se mi jak spolu komunikujete vy dva - a moc ráda si přečtu, co je u vás novéhu - u tebe i u GeoNa.
~

Co se týká recyklování, jsem zcela přesvědčen a budu v tom i nadále pokračovat, díky.

GeoNovo pojetí opravdu má něco do sebe, ono vlastně prakticky všechno co píše je dokonale promyšlené a pravdivé, jen se tomu člověk někdy zdráhá, případně to nejdrív nemůže pochopit, pak se zdráhá a pak přichází na to, že má pravdu. Myslím, že by GeoN mohl klidně tenhle svůj komentář vzít a tak jak je, pověsit na blog. Ohrožení tradičních rolí, nové role a jejich karikatury, které se s takovou oblibou objevují v televizních seriálech, no je to divné. K tématu jsou ještě články o knize Feminine mystique (http://blog.wuwej.net/2005/10/15/betty-friedan-feminine-mystique.html), + GeoNovy komentáře, a pohled na ohrožení mužského světa v knize Železný Jan (http://blog.wuwej.net/2006/03/02/robert-bly-zelezny-jan.html).

Napsala jsi to úplně výstižně - vyrovnané, klidné, milující ženy mohou být takové, jen když budou mít po boku ty správné muže. Míč je na obou stranách, pokud použiju sportovní metaforu. Sportovní metafory sice nesnáším, ale nic lepšího mě nenapadá :).
~

Wu: Zdá se, že recyklování tvých článků v každém případě smysl má. Přinejmenším já se konečně tady dočetla, co GeoN míní tou mužskou emancipací. Fakt je škoda, že se tomu zatím nevěnoval na svém blogu víc. V podstatě s tímto jeho pojetím souhlasím, zkouším a osahávám si obojí a to zcela konkrétně na vlastní kůži. Ten míč je zdá se vskutku na naší straně - a situace mužů není ani trochu záviděníhodná - Polovička by mohl vyprávět. Jen jsem se tak zamejšlela, proč vlastně došlo k té nerovnováze - možná za to trochu mohly ty věčné války a tím i populační nepoměr v poválečných dobách - mužů bylo málo a ženy musely chtě nechtě zastat i jejich práci (a možná, když už si to jednou zkusily - zažily to, dotkly se toho, ochutnaly to, tak se jim už nechtělo zas až tak úplně vrátit) - my jsme velmi roztahovačné pokolení, no a teď si musíme pěkně sníst, co jsme si navařily. Ještě že máme vás muže, bez vás bysme totiž nebyly.
A k tomu článku - ten dokument jsem sice neviděla, ale asi tuším, čeho se týkal. Já sama jsem si kdysi na vlastní kůži zkusila, jak to vypadá, když si žena přestane sama sebe vážit (sebe, svého ženství a svého těla)- je to fakt příšerný - taky se o tom chystám někdy něco napsat. Já se z toho průšvihu (doslova a do písmene dostávala dlouho a možná mé dnešní zdravotní problémy tak trochu souvisí s mou tehdejší mladickou nerozvážností) a bez Polovičky bych se z toho asi jen tak nedostala - takže jak by ženy mohly být vyrovnané, klidné, milující, kdyby neměly po boku ty správné muže?
~

Je mi líto, že jsem tohle propásl. chtěl jsem to vidět také.
~

... omlouvám se za ty překlepy ... už to asi opravdu budu muset psát do nějakého texťáku a pak okopírovat ... :-(
~

RE Johanka:

... Tvé námitky míří mimo terč, nemám z Tebou, o čem polemizovat ... všechno, co říkáš, je až naše relativně současná situace, která je z velké části až produktem ženské "emancipace" ... celá "věc" není o nějakém "chtění" či "nechtění" ... jakékoli "chtění" má smysl a přichází na řadu až s možností, a taková možnost je tu zatím asi tak 200 let ... teprve až dneska v rozsahu těchto poledních 200 let mám možnost "chtít" a říkat si, co by se nám líbilo či nelíbilo více ... rozdělení pohlavních rolí nebylo nikdy otázkou toho, co chceme a co nechceme ...

... už Tě vidím, jak v podmínkách ranného středověku ve střední Evropě zastáváš mužské role, a to nemyslím z nějakých kulturních definic, nýbrž ze zcela "praktických" reálných "hlediskek" a "kontextů" (snad až Johanka z Arku - a i ta byla žena: nedotčená panna :-)) ...

... ergo: v žádném případě nejde a nebeží o nějakou ženskou emancipaci, nybrž o symetrickou a jednotnou emancipaci od tradičních, původně přirozeně definovaných rolí ... "čistá" ženská enamcipace je a byla určitou formou násilí, které už pomalu ukazuje svou absurditu ...

***

... podle Tvých "klišé" ("drhnout dlažbu v kuchyni", "udržování rodinného krbu") je cítít jakýsi despekt či apriorní hodnocení ... i v tom se, se vší úctou mýlíš ... chceš-li "ven", chceš-li být "aktérem vnějšku" nikdo Ti nebrání ... jakožto muž Ti onen "vnějšek" milerád přenechám ... pro mě vnitřní svět soukromí není ničím "dehonestujícím" či "méněcenným" -> to posledních 200 let vykřikovaly jen a pouze agresivní sufražetky a feministky ... neuvědomily si však, že spolu s tradiční ženskou rolí ničí i ženskou identitu, aniž by ji nějakým způsobem "nahradili" ... a to nepůjde bez té "emancipace" mužské ...

... chceš-li "novou" identitu ženy, musíš mít korelativně "novou" identitu muže ... anebo míříme k nejakému artificiálnímu unisexu? ...

...děkuji nechci ! ... moje partnerka je žena a jako s ženou jsem s ní identický stejně, jako je ona se mnou identickou jakožto s mužem ... žádný unisex ...
~

Když si tak GeoNa čtu, nestačím žasnout... Jak do tvé teorie zapadá skutečnost, že ona ženská (vnitřní) sféra udržování tepla rodinného krbu je tradičně považována za méněcennou? Kde je to rovnocenné vyvážení dvou sfér? A jak vysvětlit "spravedlivost" takového rozdělení podle biologického pohlaví, když některým ženám evidentně lépe vyhovuje ta sféra "vnější" - tj. radši by šly na ten lov (=do práce), než drhly dlážku v kuchyni, a někteří muži by zase radši drhli tu dlážku, jenom aby nemuseli bojovat v nespravedlivé válce...
~

Aaa tady zase nekdo nepochopil zamer...
~

... a doplním další námět z Tvé poznámky:

... k takzvané "emancipaci ženy" došlo dříve právě proto, že jde o "vnějšek" ... o cosi co se děje "vně", a tedy, co lze "řešit" politicko-mocensky ... to bylo snadné a zcela v kontextu všech ostatních "emancipačních hnutí" 19tého a 20tého století ....

... ale "emancipace" od tradičních pohlavních rolí nebude "dokončena", dokud nebude od své tradiční pohlavní role "emancipován" muž ... a to nebude tak jednoduché ... Proč? ...

... protože to závisí na ženské sebereflexi ... na ženské VĚDOMÉ A VNITŘNÍ sebereflexi ... mužská emancipace se z principu nemůže odehrávat "vně", na věřejném prostranství ... mužská emancipace totiž míří "z-vnějšku-do-vnitřku" ... a tudíž se bude odehrávat v hloubce našeho soukromí ... a jedině tam se může odehrát ...

... dopustí to naše ženy? ... dovolí to? ... dovolí to, když "zažívají moc", jakou nad nimi muž nikdy neměl? ... kdepak:

... míč je na ženské straně ... a ony nevědí, co s ním ... :-(
~

... samozřejmě, že to můžu "rozvést" ... ale já jsem Tě varoval ... :-) ....

***

... víme, že role muže a ženy jsou původně a přirozeně "dány" právě a především pohlavním rozdílem (nebudu to vypočítávat :-)) ... no ale to samozřejmě, u nás, u "člověka", nestačí ... pohlavní rozdíl se v rolích muže a ženy demonstruje vždy v souvislosti s mnoha dalšími faktory přírodně-kulturně-civilizačního charakteru ... takže: je to velmi "složité", čili: velmi konkrétní a situované případ od případu ... v podstatě co konkrétní lidské společenství to jiný "mix" a to odlišný konkrétní "tvar" korelace rolí "muž-žena" ...

... a tady jsme u toho:

BĚŽÍ O KORELACI ROLÍ !!! :-)

... a to v zásadě a vždy korelaci VELMI "kvantitativně" vyrovnanou (symetrickou) avšak "kvalitativně" asymetrickou ... jde o vždy o naprostou "rovnoprávnost" a "rovno-silnost" dvou odlišných nesouměřitelných "kvalit".

... v případě naší přírodně-kulturně-civilizační "nice" (Blízký Východ -> Středomoří -> Evropa -> Euro-Amerika -> "Globalita") se postupně (relativně brzo) vytříbila korelace "podle" rozhranní: "Vnitřní/Vnější". Formují se pevné oblasti "panství" obou pohlaví, ve kterých je vždy to druhé pouze "hostem" a tedy někým "podřízeným". Zároveň však jde i o "směnu" služby. Nejde zde ovšem o "službu" jakožto nějaké "posluhování" -> jde o službu ve smyslu "oběti" někomu, komu jsem tak blízko, jak jen býti mohu ...

... odtud se formuje tradiční manželství jakožto vzájemná služba a "panství", jakožto specifická směs přirozených, vnitřně životních a reálných (civilizačně kulturních) dějů a funkcí.

a/ ... žena je "paní" vnitřku: domova (soukromého prostoru a soukromí vůbec), sexuality, dětí a péče o ně. Zde je zcela určující ona, zde určuje strukturu a dynamiku a tato její role "paní vnitřku" je zároveň pochopena, míněna a prožívána jako služba muži, kterou muž přijímá - "Panství a služba vnitřku" v jednom.

b/ ... muž je "pánem" vnějšku: vnějšku lidského společenství samotného (veřejného prostoru a věřena vůbec) a vnějšku vně-lidského (ne-lidského přirozeného "prostředí"). Zde je určující on, zde určuje chování společenství vzhledem k vnějšku (lov, práce, jiná lidské společenství, válka) a zároveň je totéž jeho službou (obživa, ochrana, zprostředkující instrumentality a tak podobně). A tato role muže jako "pána vnějšku" je opět vnímána a prožívána jako služba ženě, kterou žena v jednom přijímá.

... no nebylo to vzhledem k přirozené situovanosti člověka skvěle "zařízené"? No jistě, že bylo. A bylo to dotažené a vyladěné "až na doraz" tak, aby obě role byly skutečně "rovnoprávné" a "vyvážené". K tomu sloužily různé formy "velvyslanectví", která obě pohlaví vždy měla v "doméně" toho druhého.

... kupříkladu: ... v situacích ranných, vskutku přirozených lidských společenstvích, ve kterých byl "vnitřek" soukromí téměř identický z veřejným vnitřkem společenství (takže ještě nebylo přesně formulována diference "veřejné/soukromé" uvnitř lidského společenství samotného)m, měli muži uvnitř sídla společenství takzvaný "mužský dům", kam ženy nesměly. Proč? No to proto, aby muži měli "uvnitř-vnitřku", který "patří" ženě, nějaké "vlastní" vymezené místo -> jinak by byli vlastně "bezdomovci" (nadsázka :-)) ... "mužský dům" tak narušoval homogenitu ženského uvnitř lidského společenství a podepíralo v tomto vnitřku mužská "práva" ...

... něco podobného ovšem existovalo i opačně: ženám byl často vymezován zvláštní rituálně-mýtický vztah k vně-lidskému (k vně-lidsky přirozenému), ke kterému muž neměl přístup a který byl vyhrazen pouze ženám -> hle opět ženské "velvyslanectví" :-) ve "vnějšku", které je jinak "panstvím" muže ...

... tyto vyrovnávající prvky se udržely, v mnoha podobách až dodnes ---> viz třeba "hospoda" jako "mužské místo", nebo "kadeřnictví" jako "ženské místo", nebo garáž a dílna v domě, a naopak třeba kuchyně, která "patří" ženě ...

... takže? ... tradiční role muže a ženy byly velmi vyrovnané a v zásadě VELMI "SPRAVEDLIVÉ" -> OBĚ MOCI A PANSTVÍ SE DOKONALE DOPLŇOVALY A VYROVNÁVALY ... A OBĚ POHLAVÍ V TOM UMĚLA VELMI DOBŘE "CHODIT" ... kupříkladu ženská moc v "oboru" sexuality, rodičovství a dětí, byla pro muže vždy fatální a nepřekročitelná -> žena vždy ovládala soukromí muže, a to až do hloubky jeho vlastní vnitřní sebereflexe ...

****

... no, a co s tím udělala takzvaná "ženská emancipace"? ... no zcela tuto velmi vycizelovanou dynamickou rovnováhu rozbila, expresivně: "rozmlátila na kusy" ... jak se to stalo?

... jednoduše: civilizační zprostředkování lidské existence sice nesetřelo přerozený rozdíl mezi mužem a ženou, avšak činilo ho stále méně významným ... ale pozor:

... CELÝ TENTO ROZDÍL SE STÁVÁL NEVÝZNAMNÝM, NEJENOM JEDNA JEHO POLOVIČKA, TOTIŽ: ŽENSKÁ ROLE SAMA O SOBĚ A SEBOU ...

... cože? ... no jistě !!!! , pokud se stala nevýznamnou tradiční role ženy a bylo to nutno nějakým způsobem reflektovat a změnit, pak totéž platilo a platí i PRO MUŽKOU ROLI, protože obě tyto role byly a jsou vnitřními korelativními součástmi skutečného celku ... i mužská tradiční role (se vším všudy, co k ní patří je "obsolete", je "přežilá" a nadále nepotřebná) ....

... hmmmm ... ale to do "ženské emancipace" jaksi "nezapadlo" ... stala se POUZE emancipací ženy od její tradiční ženské role, zatímco muž ve své tradiční pohlavní roli zůstal ... bum ho ... :-) ... :-( ...

... proč se tak stalo? ... proč se odehrála tato zmrzačujících "abstrakce" vedoucí nutně k destruktivním absurditám?

... no jednoduše proto, že ženská emancipace se mohla odehrát v podobě "vnější revoluce", v podobě "revoluce" ve "veřejném vnějšku" a ve vztahu k "vnějšku vůbec". Žena chtěla "zevnitř ven" a toto své chtění prosazovala a chtěl prosadit právě a především v onom bývalém "mužském vnějšku" ... a co na to my muži? ... No po nějakém čase váhání jsme nakonec řekli: "No dobře, proč ne - když to holky tak moc chcete." :-) ....

... hlupáci pitomí jsme byli!!! ... a možná, bylo to tak vůbec? ... v mnohém ani ne. V mnohém šlo také o ženskou pracovní sílu, která byla v rozvíjejícím industrialismu již zcela použitelná. Kapitálu se prostě ženská pracovní síla hodila -> mohla být levnější, mohla být manipulovatelnější. Hmmmm ... mnoho dalších faktorů, avšak již jako NÁSLEDKY EMANCIPACE SAMOTNÉ, NIKOLI JAKO JEJÍ PŘÍČÍNY ... !!!! ...

***

... ženskou emancipaci tak fakticky byla narušena rovnováha moci a služby mezi pohlavími. Neslo tak fakticky o nějakou emancipaci ženy, nýbrž o ovládnutí muže. To je, co? Člověk se může jenom divit!!! ... ale je to skutečně tak:

... žena byla vpuštěna vně jakožto zcela rovnoprávný účastník všeho vnějšího dění, avšak ponechala si svou PLNOU moc uvnitř !!! ... FATÁLNÍ: ... muž se tak stal naprosto bezprávným, bezbranným a bezmocným, ergo: ovládaným. Žena nabyla moci vnější a ponechala si moc vnitřní -> odtud začal přenášet vlivy své vnitřní moci vně, čímž získala a získává v tomto vnějšku nad mužem převahu, i když nikoli nějakým způsobem "drtivou" -> to ovšem není vše: dochází opět ke zpětnému přenosu ženské vnější moci do vnitřku soukromí, a tudíž se ženská moc "uvnitř" znovu zesiluje a zcela absurdně kvalitativně "násobí". Výsledkem je absolutní ženská převaha v celku jak života individuálně soukromého, tak nakonec i veřejného. .... bum ho a bum ho ... !!! ...

... a co na to žena? ... nezvládá to ...nezvládá svou "přes-moc" ... nezvládá svou získanou "dominanci", dominanci, kterou MUŽ NAD ŽENOU NEMĚL !!!! ... a to, že ji nezvládá je pochopitelné, protože jde o situaci prostě lidsky absurdní a neúnosnou, lhostejno, zda jsme muž, anebo žena ...

***

... odtud všechny ty chaotické reakce: ženy prostě ztratily přehled o tom, co to znamená být ženou. "Být ženou" ztratilo význam a smyl. "Obyčejné" ženy reagují komickou hysterií a zcela nepředvídatelných chováním či emocionálními posuny. Absurdní feministky absurdně akcelerují ženskou emancipaci jakožto "nedokončený projekt", který je třeba "dotáhnout do konce". A chytřejší normální ženy se pomalu začínají "probírat" a říkají si: "Do háje, o co v té ženské emancipaci vlastně šlo, když se jakožto "emancipovaná" žena necítím dobře, ba dokonce: citím se absurdně?" ...

... chce to jednoduše dokončit emancipaci od tradičních pohlavních rolí ... to jest? - dokončit emancipaci v její mužské polorovině. Jak?

... ŽENA SE MUSÍ VZDÁT SVÉ MOCI A VLÁDY "UVNITŘ" ... MUSÍ UVOLNIT "VNITŘEK" MUŽI, MUSÍ MU PŘENECHAT PRÁVO NA SEXUALITU, NA EMOCE, NA RODIČOVSTVÍ, "NA DĚTI" ... MUSÍ MU "DOVOLIT" SPOLU-FORMOVAT SVÉ VLASTNÍ SOUKROMÍ I SOUKROMÍ ŽENY ... MUSÍ "PŘIZNAT" SVOU VLASTNÍ SEXUALITU A SVÉ VLASTNÍ POHLAVNÍ EMOCE ... MUSÍ SE VZDÁT NÁROKŮ MUŽSKÉ TRADIČNÍ SLUŽBY A PŘESTAT JE VYŽADOVAT JAKO SAMOZŘEJMOST A PODLE "PLNĚNÍ" TTĚCHTO SLUŽEB MUŽE POSUZOVAT A HODNOTIT ... MUSÍ TAK ZCELA ZMĚNIT KRITÉRIA SVÉHO POSUZOVÁNÍ, SOUZENÍ A "VÝBĚRU" MUŽE UVNITŘ SVÉHO VNITŘNÍHO SOUKROMÉHO ŽIVOTA ... a tak dále ...

... jednoduše: žena musí "uvnitř" udělat pro muže to, co pro ni muž za posledních 150 let udělal ve světě "vnějšku" ...

... je toho samozřejmě mnohem víc ... to je téma na celý "traktát" ... ale snad je tomu rozumět ... když tak to ještě "upřesním" ... :-) ... (omlouvám se za případné "překlepy" ...)
~

... asi bych se znovu pustil do nějakých "dlouhosáhlostí" ... tohle "téma" mě totiž velmi často přepadá, a achyb se přiznal nikoli s pro mě příjemnými pocity ...

... často o tom doma s mojí Jane mluvíme a kupodivu se zpravidla shodnem ... takže bez ohledu na to, jaký je obsah našich shod, asi budu mít doma docela "vyrovnanou" ženu ... :-) ...

... musím se přinat, že po několika delších a dlouhých parterstvích je Jane první, o které to jsem schopen s klidným svědomím řici ... :-( ...

... já si myslím, že ženy ("obecně" -> to je samozřejmě nadsázka) ... se se ještě nevyrovnaly se svou "emancipací" ... dalo by se říci, že jí velmi "těžko nesou" a tyto pocity vedou k pocitu, že tu "ještě něco chybí" ... buď jim, anebo "vůbec" ...

... poradil bych jim: chybí tu mužská emancipace ... :-)
~