Wuwejův zápisník

Dobře, dej vědět. Ostatně tohle byl taky experiment na synovi :).
Co se týče Verna, tak tenhle experiment jsme před asi 14 dny ukončili a máš pravdu - je zrovna tak out. V jistém smyslu to bylo dokonce ještě horší, protože Verne (Tajuplný ostrov) byl plný věcných chyb, které jsem já jako dítě nevnímal, ale potomek ano.

Vyzkouším na synovi (tedy až se mi ho podaří přesvědčit, že čtení není forma mučení) a dám vědět. Popravdě myslím, že podobně "out" jako Foglar bude dnes i ten Verne. Pamatuji si, jak mne u Verna fascinovaly encyklopedické znalosti jeho hrdinů a jak jsem pod jeho vlivem ztotožňoval vzdělaní se schopní správně klasifikovat všechny rody pružníků. Dnes už by mne to asi neoslovilo a pochybuji, že někoho vůbec. A vůbec si v tomto případě nejsem jistý, že je to špatně. Mění se prostředí, mění se společnost, mění potřeby... Řekl bych, že zatímco Záhada hlavolamu může být plně funkční ještě roky, čas Hochů od bobří řeky již minul. Kdo nezažil tuhou kázeň školy a stavovských rozdílů, ten svobodu toulání se po lese asi neocení. Podobně dnes již nikdo nemusí toulání se po lese obhajovat před sám před sebou i před společností jako za Foglarových časů, alespoň ne v tom smyslu, jak to dělají právě Hoši od bobří řeky.

Máte pravdu, poněkud jsem to přestřelil :)

S románem jste mě ale nepřesvědčil. Joyceho Odysseus je sice jeden den, ale promítá se do něj celý život. Ale i kdyby ne, časový úsek pro mě není podstatné hledisko. Hmm. Jak to formulovat... Asi soudržnost. Něco ty úseky musí spojovat a musí to být výpravné, také musím mít možnost začít na jeho začátku. Tím pádem sem spadá román ve verších, román epistolární, ba i román e-mailový (https://blog.wuwej.net/2021/01/23/daniel-glattauer-dobry-proti-severaku.html) nebo román grafický. Ale instagramový účet - a obecně sociální sítě... Nemá to začátek, texty jsou útržky a s tou výpravností fotek bych také váhal. Motivy, myšlenky, záměr, to se bez textu dělá opravdu těžko.

S výjezdy ale ano! Ty fronty na horách a nutnost vyjet... Došlo mi totiž, jaké to bylo, než jsem si své venkovské sídlo pořídil. Ten podprahový pocit dusivého města a potřeba nadechnout se. Aspoň výletem - ale už tehdy jsem si uvědomoval, že to nepomáhá. Že do přírody jít není totéž jako v ní být.
Čili, foglarovská touha ano, ale ne po něčem neznámém, spíš zdeformovaná a výjezdem neuspokojitelná touha pro návratu do přirozeného prostředí.

(Odkaz na Gézu si výhledově přečtu, díky)

To jste tomu dal, Mistre Wu, to je zas temat!
Co je to roman?
Osobne ho chapu jako "ucelene vypraveni o osudu" a muze byt proveden na ruzne zpusoby.
Casove useky zde nejsou omezeny, nekomu staci jeden den (Joyceho Odysseus), druhemu nestaci cele generace (rusti autori).
Maglajz udelala moderni media- roman v obrazech se pak nazyva fotoreportazi.
Forma take neni jednotna- Evzen Onegin je psan ve versich.
-
Dnes je vse uchopovano kaleidoskopicky, takze proc by nemohl byt roman psan na elektronickem mediu a proc by ilustrace (fotografie) nemohly byt rovnocenne textu?
"Ucebnicovy text" zde neni podminkou- rozklad jazyka trva jiz sto let od casu dadaistu.
Dle meho jde predevsim o to, jak k "romanu" pristupuje ctenar.
Proto si myslim, ze instagramove ucty funkci romanu splnuji- obvykle jde o ucelena vypraveni o zazitcich (osudech).
Z hlediska literarni vedy tahle myslenka samozrejme neobstoji, ale kdo vi, kam se veda posune?
Pokud existuje a je oficialne uznan reportazni, anebo dokonce graficky roman, proc by nemohl byt instagramovy?
Jen kratce z wiki:
"Román je rozsáhlý epický (vyprávěcí) literární žánr, řazený mezi fikci a ve své moderní podobě téměř vždy prozaický, jen málokdy veršovaný.[1] Jedná se o velmi mnohotvárný, vnitřně rozporný a neobyčejně proměnlivý žánr s otevřenou strukturou.[2] Román může mít téměř jakékoliv téma a používat různorodé literární postupy, badatelé proto často tvrdí, že není možné určit žádný typicky románový rys nebo podat stálou a vyčerpávající definici tohoto žánru".
-
Druhou veci je epidemie a lyzovani.
Nejde jen o ty Alpy a ev. stornopoplatky, ale i mnohakilometrove fronty v Bedrichove, ve Vrchlabi a podobne, kdy lide vyjizdeli na vikend proto, ze zadny nocleh nemeli.
Podle meho v tom politika neni, ta se objevi az v konfrontaci se zakazem.
A diky zakazu pak vidite, ze lide musi a to snad i kdyby nechteli :o)
Ja v tom proste "Dobrodruzstvi v zemi nikoho" vidim, nemohu si pomoci.
Kdysi (konec gymplu?) jsem si dal s kamaradem "machovsky pochod" od byvaleho kruparstvi na Karlaku do Benatek n J. (tam jsme to vzdali) a presne si pamatuji, ze nejsilnejsim zazitkem z cele cety bylo rozechvele ocekavani, trvajici az do konce cesty (!). Odchod dle Machova deniku ve 3 rano...bohuzel prespani na Bezdezu se nekonalo.
-
Co se Hoskovy interpretace foglarismu coby nabozenstvi tyce, pak zde souhlasim. Knihu jsem necetl a proto svevolne vyraz nabozenstvi zuzim na gnozeologickou sektu, jejiz prislusnici dojdou vykoupeni skrze poznani ducha prirody (caste tema totemu u Foglara).
Tuhle teorii podporuje i doba, z niz se foglarismus zrodil, tezka a borici stare ideove systemy- zde neni divu, ze existoval hlad po "prirodnim bozstvu".
Tohle se lehce tahne uz od dob Divokeho zapadu, kdy dobrodruzi unikali z korupci zdecimovanych, zaspinenych industrializujicich se severoamerickych metropoli -> krok k ceskemu trampingu uz neni dak velky. Spina industrialni periferie a cistota prirodniho zazitku se pekne doplnuje- viz treba Geza Vcelicka:
https://www.trampsky-magazin.cz/blog/kdo-byl-geza-vcelicka-642.html
Pamatujete jeste na davne polistopadove doby, kdy ekonomicti technokrate davali za vzor funkcni spolecnosti a volneho trhu prave obdobi Divokeho zapadu?
To take nebylo uplne standardni- dospeli vzdelani lide z elitnich kruhu postindustrialni spolecnosti se ideove obraceli k ere dobyvani Velkych plani...v tomhle postoji je take mnoho bizarniho a, dle meho, vychazejiciho z trampsko-foglarovske romantiky.

Děkuji!
To odkazované Evangelium podle Jaroslava Foglara jste náhodou nečetl? Výborná analýza. https://blog.wuwej.net/2017/10/17/pavel-hosek-evangelium-podle-jaroslava-foglara.html

Stříbrný vítr si ještě potřebuji přečíst. Takže myslíte, že tam najdu podobnou náladu?

Co ce týče nepolitické aktuální úvahy... "Totalitní trest" a foglarovská touha, to úplně posoudit neumím. Možná, ten podtext tam asi bude, i když je to touha povrchní - svobodně nadechnout se přece můžu i u řeky před domem, jen to chce řekněme trochu práce na sebeuvědomění.

Ale v tomto pořípadě jsem jaksi osobně zainteresován, protože tenhle debilní zákaz mi neumožňuje používat svůj majetek ve vedlejším okrese. Pro mě to tedy brutální zásah do svobody je, posílený ještě tím, že absolutně ničemu nepomůže. Není epidemiologický rozdíl, jestli jsem sám v jedné nebo v druhé nemovitosti.

Zpátky k Vašemu komentáři. Co je v lidech, že musí vyjet lyžovat do Alp, to jsem loni také nechápal. Deformovaná foglarovská touha mě nenapadla. Točil jsem se v kruhu úvah nad podceňováním rizika, přeceňováním svých schopností a možná pocitu "práva na rekreaci". Ale všechno je to slabé... Nevím. Možná je to prozaičtější a šlo třeba jen o peníze a storno poplatky?

Generační román na Instagramu, tomu se mi nechce uvěřit. Všechny tyhle sítě jsou ekvivalent žvanírny, chlubení se fotkami, ale román? To ne. Generační román je celkový příběh - takže možná to bude nějaké jiné médium (mohl by to být seriál?), ale určitě ne tříšť.

A jako vzdy na vicekrat...
Utrpeni mladeho Werthera je generacni roman, Stribrny vitr take, Hosi od Bobri reky (a dalsi) jak bys met...dnes se pise generacni roman na Instagramu a sjet si svoji hrebenovku na bezkach je to same, co uposlechnout vyzvy "ach, tam daleko, tam nekde velmi daleko...".

Skvele tema, Mistre Wu!
Tesknota duse ma u Foglara, dle meho, dva zdroje- jednim je prirodni romantika (viz napr. tema "vyznacnych mist slibu") a druhym je svetobol dospivajicich (Duben prichazi).
Rekl bych, ze mestskou (a tedy industrialni) podmalbu jste urcil jednoznacne.
Podobne se to ma v Nezvalove Kronice z konce tisicileti, ale mnohem zretelneji u Ratkina ze Sramkova Stribrneho vetru...ten by se dokonce nebal oznacit za Rychle sipy pro dospele :o)
Okolnosti Foglarovych romanu jsou jasne- bud malomesto, anebo periferie velkomesta a delnicky element (osudovost), konfrontovany s burzoasnim (salonni chovani). K tomu je dulezity vek Foglarovych hrdinu- temer vzdy jde o predpubertalni chlapce, bez znamek sexuality.
Vim, ze se foglarologum (napr. Fenclovi) nepriblizuji ani na hony, ale povazuji tohle nutne rici kvuli dvema vyse jmenovanym, zvlaste pak Sramkovi.
I kdyz byl Stribrny vitr vydan jeste pred valkou (1910), jiz v sobe nese podivnou dekadenci az rozklad, coby priznak blizici se tragedie (genius Sramkuv!).
Vzor Ratkinuv, strycek Jiri, se nakonec zastreli.
Proto bych byl k Foglarovi shovivavy, nebot stavel sve romany na pozadi jedne z nejvetsich lidskych tragedii a nelze se divit tomu, ze v pripade konstrukce a popisu pozitivnich vlastnosti dosel az do karikatury.
*
Budme ale lehce aktualni a to nepoliticky:
Udalosti posledni doby ukazuji, ze "totalitnim trestem" je dnes pro mnohe, kdyz musi zustat doma. Neni to nahodou "pozdne zdeformovana" foglarovska touha? Vim, ze od Listopadu se Foglar necte a skoncila i cundracko-kotlikarska kultura...ovsem co je v lidech, ze musi vyjet lyzovat do Alp pod pohruzkou akvirovani smrtelne choroby a zcela jiste nasledne karanteny?
A nemohou-li do lesa ve vedlejsim okresu, citi se svazani totalitou...domov se dnes stal peklem, jez je treba opustit pri kazde prilezitosti.
Takhle poznamka neni politicka ani odsuzujici, jen mne namadlo, ze paralela mezi monologen na hradbach sediciho Vilika, touziciho se vydat "tam, tam nekam daleko..." (parafrazuji) a mezi a odporem k narizeni, neumoznujicim si sjet sjezdovku ve Spindlu neni uplne mimo.
*
Sramkovi priznivci zrejme nechapali Wertherovske sebevrahy, Foglarovcum byl zas cizi Jenik Ratkin ("potacel se domu a z kanalu vylezaly krysy", pro dnesni adreanlinove sportsmeny je Foglar zrejme prilis paternalisticky? Puvodne jsem sice napsal detinsky, ale hned mi doslo, ze je to presne naopak- nerozciluje Foglarova najivita, ale to, jak se sam sklani pred neoblomnym moralnim radem "blbeho fotra"...a to bez znamek revolty.

K tématu: https://www.literarky.cz/literatura/631-hosi-od-bobri-reky-od-jaroslava-foglara-vysly-uz-po-dvacate

Ano, třeskutá - ale přesto to na děti fungovalo.
Dva divoši, podle nich jsem toho taky spoustu zkoušel :)

Stejně je zajímavé, jak málo stačí, aby se člověk vyvíjel jinak, jednu knihu přečte a jinou ne a už se to řetězí. Zajímal by mě třeba "vliv čtení verneovek" na ... třeba volbu povolání. Nebo světonázor. Nebo...
Samozřejmě je to nezkoumatelné, už proto, že čtení verneovek může být korelace a ne příčina, ale něco jistě ovlivní.

Já se přiznávám, že jsem toho byla ušetřena a ušetřila jsem i své potomky.
A to jsme /teď už ve čtvrté generaci/ poznamenaní skautingem.
Žádní bobříci, ale tři orlí pera. Setonovi divoši byli naše bible.
Foglarova třeskutá ušlechtilost - ne, děkuji.

To trochu nabourává mé tvrzení. Ale pořád se můžu ohánět tím, že před deseti lety to nebylo tak markantní :)

Současné dítě úplně ne, ale znám pár skautek cca. 20-25 let. Také ještě vyrostly na Foglarovi (a ještě lépe Setonovi). Ale i jim tam některé pasáže přišly tak trochu podezřelé.