Wuwejův zápisník

Ono se nám to tu nějak zamotalo (a můžu za to já zmíněním Horáka), ale s modernizací mířím spíš na celé učení, než na aktualizaci překladů dávných mudrců.

Chybí mi moderní výklady, které by dělaly tohle: https://blog.wuwej.net/2016/03/01/william-b-irvine-a-guide-to-the-good-life.html
Na vhodném místě ať původní díla citují (a vykládají).

Překlady ať jsou přesné a bohatě komentované, aby byly k užitku těm, co jdou k prameni.

Takze jsem spise za co nejpuvodnejsi text, upraveny pouze formulacne a v pripade jiz neznamych slov opatreny vysvetlivkami na konci stranky.

"Stačí si v duchu místo povozu představit auto, místo knížecí sýpky státní rozpočet"
No to je slovo do pranice.
Jak jste na tom s ekumenickym prekladem bible?
Dle meho jazyk vznikal jako reprodukce obrazu (videneho) a proto je jazyk treba chapat jako obrazne vyjadreni, t.j. s nejasnymi konturami a pareidolickymi utvary.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pareidolie
Jazyk Kralicke bible mne podnecuje k dotvareni vyrceneho, misty slovum ne uplne rozumim, ale "nejak" je chapu. Zatimco ekumenicky preklad, to jsou slova-kameny, se kterymi nejde hybnout a za chvili mne cteni prestane bavit.
Urcite to je dusledek technizace spolecnosti, kdy technicky jazyk neni "pravym" jazykem, ale fotokopii geometrickeho algoritmu. Coz se prenasi do spolecenskeho komunikacniho jazyka, ze ktereho zacinaji mizet obrazy, urceni k jejich dopracovani a jsou nahrazovany udernymi terminy, doslova dusicimi predstavivost (autor plne manipuluje ctenarem tak, ze ho svaze uz predem pripravenym vlastnim vykladem).
-
Takze pouzit namisto "sypka" slovo "statni rozpocet" je zverstvo, dle meho.
Pod slovem sypka se vybavuje hojnost zasob v mnoha podobach, je to misto, kam muze kazdy sahnout a zasytit se. Zatimco "statni rozpocet" evokuje spise bezednou diru, urcenou k ukojeni nad-potreb par vyvolenych, jez k ni maji klice.
-
Tohle je riziko kazdeho prekladu. Lze jej modernizovat mozna v duchovni terminologii v souladu s vyvojem spolecenskeho diskurzu, ale ne v realiich, ktere, modernizovany, davaji textu zcela jiny zavadejici vyznam. Duchovni text je utok na lidskou podstatu, zijici v obraznosti a nema slouzit uchopeni sveta technicistnim zpusobem.
-
Kdo se kdy hrabal v antikvariatu, ten si mozna vsiml, ze ceske knihy, vydane pred rokem cirka 1905 jsou psany natolik archaickou cestinou, ze je citelna jen pri plnem soustredeni. Po roce 1905 prisel nejaky mne neznamy zlom, ktery behem roku, dvou dokazal dat literature podobu, jakou zname dnes. V tomto smyslu modernizaci prekladu vitam. Ale mozna se dozijeme casu, kdy taoisticka literatura zacne slove "Vole, tohle nedam!" a bude nasledovat nekolik emotikonu.
-
"Jeho oci matly ted kazdeho, kdo se v ne zadival. Nemel k duvernosti dosti kdy. Jeho rty se neodvazily tazati, byt sebe nesmeleji. Pozvedal zrak a noril jej v zaplavu zlaceni a malovani. Nechtel se divat v jine obliceje lidske, nezli mrtve."
(Z Karaskovy Goticke duse, 1905)

To podstatné se časem ani překladem nemění. Abych uvěřil v tao, stačí se o něm jakkoliv dozvědět. Avšak pokud chci tao pěstovat a rozvíjet nejvyšší ctnost te na základě taoistické školy daojia, pak bych měl studovat texty mudrců dávnověku, neboť oni vždy učili příkladem. Převádět jejich učení a legendy do moderního jazyka může někomu pomoct v pochopení nauky, ale stylizovat je do moderní doby podle mě nemá žádný význam. Taková stylizace se potom stává parafrází nebo při nejlepším pouhým komentářem. Původní texty obsahují skrytou moudrost, dvojsmysly a hádanky - to všechno nás přivádí (každého individuálně) blíž k pravdě. Zenové koány dokáže vyluštit jen málokdo, přitom jsou stále funkční i se starým textem. Vůbec netuším, zda se někdo baví vymýšlením moderních koánů... Za mě tedy moderní překlad ano, ale stylizace do současnosti ne.

Myslím, že nemá smysl v debatě dál pokračovat, oba rozumíme postoji toho druhého.

Ale neodpustím si ještě jedno lehké popíchnutí ;).

Píšete "buď věřím v tao (pak mi dávají texty smysl) nebo ne"
Ale jak můžete v tao uvěřit, aniž byste nejdřív měl smysluplný (tedy modernizovaný) text?

To, že je "odpadlický" se dozvídám až od Vás :-) Byl to pro mě takový úvod k taoismu. Pak jsem se postupnými kroky dostával dál a hlouběji - cvičení, meditace, tušová malba, promýšlení taoistických textů a vědomé žití v souladu s tao. Momentálně čtu překlad nejen Starého mistra od českého sinologa Oldřicha Krále a chrochtám blahem. Nemám nic proti Vašemu úhlu pohledu, jen si nemyslím, že texty mudrců dávnověku jsou v dnešní době nepoužitelné... Stačí si v duchu místo povozu představit auto, místo knížecí sýpky státní rozpočet, atd. Ale chtít to takhle přepisovat? Proč? Abychom měli víc členů? Vždyť taoismus je naprosto individuální záležitost - buď věřím v tao (pak mi dávají texty smysl) nebo ne. Starý mistr přece napsal, že „kdyby nebylo vysmíváno, nebylo by Tao tím, čím je. Jak praví staré přísloví, dosažení nejlepšího trvá nejdéle.“

Takže vás k taoismu přivedl "odpadlický" překlad? Není to potvrzení spíš toho, co říkám já? Že nauky potřebují aktualizovat a výbory z originálů že jsou převážně nepoužitelné?

(Tedy samozřejmě kromě těch, kdo si osvojí jiný způsob myšlení a proniknou do dobových souvislostí, symbolik, významů atd. Cesta k prameni.)

Ještě ukázka z Knihy o dokonalé prázdnotě od Lie-c':

_ „Vždy existují lidé, kteří znají teorii, ale neumí ji používat v praxi, a pak jsou lidé, kteří konají, aniž by slyšeli o nějaké teorii. Ve Wej žil kdysi muž a ten byl výborným matematikem. Když ležel na smrtelné posteli, zavolal si svého syna a sdělil mu vše, co věděl. Syn si zapamatoval každé slovo, ale neuměl toho využit. Jiný muž se později zeptal syna a ten mu řekl vše, co se dozvěděl od otce. Ten muž uvedl onu teorii do praxe a stal se tak úspěšným jako kdysi býval jeho otec._“

Krásný příklad toho, jak prospěšné je pravé pochopení.

Skvělý překlad pana Viktora Horáka mě vlastně k taoismu přivedl. Myslím si, že žádné náboženství nebo nauka se z hlediska nenásilného přijetí a pochopení neobejde bez dvou věcí - jednak s jejím výkladem musí člověk souznít. Pokud mě to učení nijak neoslovuje, je marné cokoliv dále vysvětlovat. Proto Starý mistr neměl žáky. Komentáře přišly až později a staly se neodmyslitelnou součástí nejen staročínských filozofických traktátů, ale i poezie, výtvarných děl nebo hudby. Druhá věc je schopnost osvojit si (v případě taoismu) jiný způsob myšlení, než který je dán středoevropskou kulturní tradicí. Touto optikou lze nazírat taoistickou nauku a převést ji s úspěchem do současného dění. Taoismus je zkrátka myšlenkový proud, nauka, světonázor s vlastním ekosystémem pouze pro vážné zájemce. Chceme-li k jeho podstatě proniknout, bez přípravy to nepůjde a je to tak správně...

Dobrá, dobrá, chápu. To je ta cesta k prameni. Dnešní i budoucí generace v tom mohou najít pravdu, když se budou hodně snažit.
Ale aktualizovat to od morušového listu z kamene a císaře na něco současného by tomu dost prospělo.
Samozřejmě, to už by to nebyl ten původní text, ale co z něj, bez komentářů?

Mimochodem, ze všech překladů Tao Te ťing mi zdaleka nejlepší připadá ten Horákův: http://www.bonalingua.cz/tao/. Ze stejného důvodu - aktualizuje.

20. Nediskutuj
Přestaň diskutovat a budeš bez starostí.
Jak daleko je „ano“ od „ne“?
Čím se liší „dobré“ od „špatného“?
Mám mít stejné názory jako ostatní? Směšné!

Základní taoistické texty (Klasická kniha o dokonalé prázdnotě - Lie-c', Vnitřní kapitoly - Čuang-c', Tao Te ťing (kniha o Cestě a Ctnosti) - Lao-c') jsou zdrojem moudrosti, která je všeobsáhlá a její odkaz je věčně platný. Dnešní, natož budoucí generace v těchto textech mohou najít způsob, jak dosáhnout vnitřního klidu a souladu s veškerenstvem. Ukázka, ve které řezbář vyřezával morušový lístek je putujícímu po stezce tao vcelku jasná. V očích nejednoho taoisty je počínání řezbářovo nejen ztrátou času (protože řezbář mrhá svou životní energií ve snaze napodobit život, místo aby ho žil naplno v souladu se svou pravou přirozeností), ale také cestou k nesvobodě - má sice tučnou rentu, ale už je kvůli tomu povinován císaři - ten určuje, co bude řezbář dělat (řezbář tedy nemůže tvořit svobodně); císař má navíc moc řezbáře za nesplnění úkolu i potrestat, nehledě na to, že jakmile je císař sesazen z trůnu (nic netrvá věčně), nastoupí na jeho post někdo jiný. A jak už to tak bývá, novému vládci se vůbec nemusí řezbář zamlouvat, takže ho dá při nejlepším s hanbou vyhnat ze dvora, rentu mu sebere a... Raději svoboden sedět pod stromem a klidně klímat než se snažit zavděčit panovníkovi a stát se jeho otrokem (pro domnělý blahobyt). Každý filozoficko-náboženský systém má svá rčení, příměry a paraboly. Taoista je cele ponořen v tao, křesťan v boha, atd. Ježíšova podobenství nemusejí někomu, kdo v boha, natož Ježíše, nevěří dávat smysl. A přitom křesťané dokážou žít spokojený život a mají podíl na věčnosti. Podle mě záleží na tom, co člověk chce. Pokud touží po rentě i za cenu nejvyšší, tak ať se moří s morušovým listem. Pokud ale chce být v trvalém klidu, taoistická nauka mu pomůže objevit cestu (tao).

To je také důvod, proč jsem nikdy nechtěl psaní o knihách dělat "vážně" a "opravdu". Vlastně nechci být objektivní, resp. být ani nemůžu. Přestože občas něco pitvám, stejně k přečtenému zaujímám vztah emotivní, ne rozumový.

Opet zalezi na tom, jak ctete, bud subjektivne, az sobecky, anebo objektivne, vedecky.
To zalezi na cili, jaky si stanovite a tedy jaky vyznam pro vas literatura ma. Bud jde o osobni obohaceni, anebo o zachovani kulturni spolecenske linky.
Rekl bych, ze do padu Zelezne opony slo oba pohledy spojit, ted uz to ale mozne neni.
Objektivni vedecke cteni najdete uz jen na odbornych literarnich strankach. Snaha o objektivitu na verejnem (trebas i soukromem) blogu se vzdy rozplizne do mozaiky "subjektivne hodnocenych objektivnich ukazatelu" a neni zde zadna sila (v podobe odborne verejnosti, hajici objektivni stanovisko az do krve), ktera by rozkladu univerzalniho vykladu dokazala zabranit.

No dobře, uznávám, že jsou texty, které fascinují dodnes, přestože jsou pár stovek nebo dokonce tisíců let staré. Pro ty nejlepší to asi platí.
Ale co ta hromada dalších, které byly skvělé ve svém kontextu a čase? Tam budu kámen úrazu já. Nebo nakladatel, překladatel, editor... Dobře, už mlčím, máte pravdu :)

Nejenom výběry, i celá alba - taky jsem naletěl, jasně!

"Hlavní kámen úrazu jsem já, se svými zkušenostmi ve světě jednadvacátého století."
Rekl bych, ze ne :o)
Plati obecne pravidlo, ze je-li text dobry, pak vas musi zaujmout, at chcete, nebo ne. Kdo vi, jaky byl tohle vyber, kdo (a proc) ho delal, jaky je preklad a podobne. Je sposuta knizek, ktere se tvari ucelene a zasvecene a pritom jde o nejake sebrane a spatne prelozene zbytky, ktere se uz nikam nevesly, anebo je nikdo nechtel. Podobne jsou (byly) na tom ruzne vybery pisnicek na LP. Jednak to byly cover verze a pak tam byly jen nezname pisnicky, ktere se jinak nehraly (neprodavaly)- mozna jste take na neco podobneho naletel, jako ja kdysi.
Zde prekladala Zuzana Lajcikova- koukam, ze je to jedina knizka, co prelozila. A "jiny" preklad muze znamenat uplne jinou knihu (original je z roku 1958, takze tady jista zaruka, ze jde o solidni zdroj, bude).
-
Literarne zpristupnit mahajanovy budhismus je problem, ale tuhle knihu jsem tu uz zminoval:
https://www.databazeknih.cz/knihy/zenove-uceni-mistra-lin-tiho-311610
Je to velka shoda okolnosti, vcera jsem se dival po nejakych clancich o Drtikolovi a vyskocil na me clanek prekladatele Alese Adamka (preklad je naprosto skvely):
http://silamoudrosti.unas.cz/cs/ales_cs.php
Tohle jsou koreny novodobe ceske duchovni tradice, clanek je temer dojemny.
-
Tim chci rici, ze v pripade duchovni literatury je chyba na strane ctenare malokdy, spise nikdy, obvykle jde o nejake selhani pri tvorbe knihy. Obcas je duvodem neumetelstvi, snaha o rychle penize, anebo cisty nezajem o predmet, neznalost tematu prekladatelem...duvodu "proc to nevyslo" tu muze byt neurekom.

Musím říct, že zmíněný příběh chápat jako kritiku dvora mě ani nenapadlo (ač to smysl dává).
Jestli za zklamání může chybná práce a zasazení do špatného kontextu... nevím.
Já jsem to sice napsal docela příkře, ale neznamená to, že je chyba přímo v knize nebo v jejích textech. Hlavní kámen úrazu jsem já, se svými zkušenostmi ve světě jednadvacátého století.

Jsou dva směry. První je cesta k prameni. Tj. porozumět době, okolnostem, světu, ve kterém vznikly, dobrat se jejich podstatě. Jenže aby tohle fungovalo aniž bych se půl života hrabal v pramenech, souvislostech a studiích, musel by každý text být doprovázen obsáhlým komentářem (jako už zmiňovaný překlad Tao te ťing od Krebsové https://blog.wuwej.net/2014/10/16/lao-c-tao-te-ting-preklad-berta-krebsova.html
Tím se ale z následování cesty stává suché studium a vyprchává šťáva.

Druhý je čtení současnýma očima a snaha najít něco, co platí pořád. Což je velmi těžké a snadno sklouzne k odsudkům. Dnešníma očima je nutné číst dnešní text, jinak se neprotne kontext, paradigma, východiska... a bude to opravdu k ničemu. Aby takový text vznikl, potřebuje nosiče pochodně, který zvládne cestu k prameni, zrnka pravdy pozná a dokáže je přeložit. I kdyby třeba dryáčnicky, jako tuhle https://blog.wuwej.net/2011/08/12/john-c-parkin-kasli-na-to-ulevi-se-ti.html

(Stejný problém mám s filozofií - nad Platónem bych si hlavu ukroutil. Zajímá mě filozofie současná, řešící problémy dnešního člověka.)

Když to shrnu, vlastně mi nejvíc vadí obecná snaha vydávat originální texty bez komentářů a vydávat je za něco použitelného.

Jeste bych dodal, ze podobny zanr stredoveke morality je obsazen i v Enspiglovych pribezich. Enspigl se nemecky jmenuje Eulenspiegel, neboli "Zrcadlo Sovy"= zrcadlo moudrosti.
Zvlastni, jak se zde setkava predevsim protestantsky duch (tam byly Enspiglovy pribehy reprodukovany nejcasteji) se zenovym duchem vychodu. Pristup/metoda je ale rozdilna, zatimco Enspigl je prozaicko-epicky, taoisticke morality jsou spise lyricke. Ale mohu rici, ze protestanstky duch jednoduchosti a soustredeni se na detail je se zenovym pohledem na svet velmi blizky. Proto je mozna zen i tolik akceptovan na Zapade, v obou oblastech se setkava citove smerovani k "jednoduchemu konkretnu".
Zajimalo by mne, co by taoiste rikali, kdybyste jim predlozil nektery z Enspiglovych pribehu a oznacil ho predbezne onim oficialnim nazvem "zrcadlo moudrosti"...asi by mysleli, ze jste se zblaznil :o)
Mezi zapadnim Enspiglem a vychodnim tao lezi pribehy Hodzi Nsredina (Stredni vychod a Stredni Asie)
-
Krestni jmeno Eulenspiegela (anebo take Ulenspegel) je Till (Dyl), coz je zkracena forma od reckeho Aegidia, v prekladu "Nosic Stitu", tedy neco jako obrance, ochrance, clovek vybaveny schopnosti obrany pred utoky zvenci.
V mytologicke tradici nese vyznam "svateho blazna" (pozdeji zrejme zprofanovaneho na dvorniho saska- ze by duchovni rozklad Zapadu zacal uz tehdy?).
-
V bö, cernomagicke tibetske tradici je "svatemu blaznu" priznan navic atribut sexualni pritazlivosti- viz "böovska" obdoba Enspigla, lama Drugpa Kunlej (ocividny sexualni tantrik).
A opet politicko- spolecenska konotace: Cesi jsou take tantrici, kterym je tezko vnutit rad a sebeovladani (viz soucasne rouskove-ockovaci afery). U Cechu je ovsem tantricka energie smeruje do seste ci sedme hlavove cakry (prejidani se a alkohol).

Mate pravdu, Mistre Wu, ono je to ale takhle s vetsinou tzv. duchovni literatury.
Podle meho zde nejde o myslenky taoismu, ale o myslenky taoistickych ucencu, coz je velky rozdil. Prevladajici cast "duchovnich myslenek" jsou bezne morality, vypravene pro pobaveni a pouceni veseleho kolektivu. A s literarni stavbou, poplatnou vychodo- a stredoasijske kulture, Evropanovi ovsem pripominaji Kratochvilny Vilimkuv kalendar.
Ten vami uvedeny pribeh jsem v prve rade chapal jako kritiku dvora a jeho uredniku, jejichz cinnosti je "roky vyrezavat list morusovniku". Ani druhy plan, zpochybneni vlady rozumu, mi neprijde uplne marny.
Mozna, ze vase zklamani vyplyva z chybne prace tech, kteri pribehy spatne pochopili zasadili do neprislusneho (duchovniho) kontextu. Tim z puvodniho prosteho textu bezne morality vytvorili prazdny a falesny text duchovni, jez, takto cten, musi ctenare zklamat.