Wuwejův zápisník

K Murakamimu:
https://blog.wuwej.net/2016/05/01/haruki-murakami-1q84-kniha-1-a-2.html
https://blog.wuwej.net/2016/11/29/haruki-murakami-1q84-kniha-3.html

Víc jsem toho nečetl, ale - jak už uplynul nějaký čas - zase uvažuji, že bych zkusil i něco dalšího. Přestože na konci recenze jsem tvrdil, že mi to jednou stačilo :).

...mnoho spisovatelů píše stejnou knihu pořád dokola, ale nevím jestli je to znak dobrého spisovatele. Protože to dříve nebo později unaví...Ale je fakt, že můj oblíbený Hermann Hesse také pořád píše stejnou knihu - ale pokaždé jinak. Tak možná že tohle je ten znak?
Ano, presne tak jsem to myslel. Jiste- unavi, i Hesse unavi, presto lze po nem kdykoliv sahnout, kdyz je nalada. Jeho Siddharthu mam v knihovne na zvlastnim miste, mem zlatem fondu :o) je to bednicka s 10-15 knihami (dle tloustky), ktera je plna...a pokud tam chci zaradit novou, musim jednu vyradit :o)
-
O Cervenackovi mi uteklo a diky za anonci, davam si ho na seznam.
Kongenialni setkani Foglar- Cech bude jiste zazitkem...zvlaste, kdyz je jasne, ze Cech pristoupil k Foglarovi s pokorou a stal se jeho spolupruvodcem a nikoliv pokracovatelem, ci plagiatorem...tohle cti Cecha nade vse.
-
A diky za tip na Murakamiho, juknu na to.

Jsem moc rád, že na Vás blog takto inspirativně působí - protože pak můžu z Vašich komentářů čerpat :)

Souhlasím, mnoho spisovatelů píše stejnou knihu pořád dokola, ale nevím jestli je to znak dobrého spisovatele. Protože to dříve nebo později unaví. A pak se začnou objevovat věci jako Haruki Murakami Bingo :)
http://www.incidentalcomics.com/2012/06/haruki-murakami-bingo.html
Ale je fakt, že můj oblíbený Hermann Hesse také pořád píše stejnou knihu - ale pokaždé jinak. Tak možná že tohle je ten znak?

O zahradě mám ještě v zásobníku, takže je fajn, že to z Vašeho pohledu nejlepší mám ještě před sebou.

Z Velkého dobrodružství Pepíka Střechy jsem byl nadšený, zajímavé je, že motiv čarovného stařečka mi vůbec neutkvěl - soustředil jsem se docela na Elzevíru a motiv první lásky.

Když zmiňujete Foglara a Čecha, doporučil bych Vaší pozornosti ještě O Červenáčkovi https://blog.wuwej.net/2019/11/26/pavel-cech-o-cervenackovi.html
Je to otevřené přihlášení se Foglarovi, vlastní převyprávění, pocta - a dokreslení konce epochy dětství a chlapectví. Ale možná by Vám opar nostalgie vadil, těžko říct.

Na to je tezka odpoved, Mistre Wu.
Kazdy spisovatel ma svuj problem a ten resi skrze psani. Dobry spisovatel pise jednu knihu stale dokola.
Tedy zalezi na tom, jestli je spisovateluv problem (anebo "problem") i vas problem- pokud ano, pak jste se sesli a muzete cist od A do Z (od prve knizky do posledni, anebo pozpatku).
-
U Cecha jsem zacal knihou O zahrade, kterou povazuji za "ciste" cteni a davam 100%.
Druha byla Velke dobrodruzstvi Pepika Strechy, ze ktere na me dychla lehka chorobnost, predevsim v postave carovneho starecka, rozdavajiciho okoukane, vsedni, jakoby moudre rady. Tady porusuje Cech pohadkovou zasadu, kdy carovny starecek zastupuje osud a hledajicimu radi, ba primo prikazuje pouze smer/ cil cesty.
Treti bylo Tajemstvi ostrova za prkennou ohradou s motivem stari-podzimu-znovuzrozeni. To na mne nedolehlo pozitivne- pro deti moc slozite, pro dospeleho prilis banalni, ale zaroven prilis zapletene az nepochopitelne (konec jsem nerozlustil nikdy).
Setkavani se mladi v rozpuku a rozkladajiciho se stari, mi prislo az lehce perverzni. Ne sexualne, ale existencne- starecek jako by valil na dite sva selhani, coz se mi nelibilo.
Mozna to tak v zivote chodi, ale ono v zivote prichazi vice veci, o kterych by se nemelo psat.
-
No, to jsou me subjektivni uvahy a nepochybuji o tom, ze podobne rozladen bude jiny ctenar nad mymi literarnimi oblibenci (Burroughsem W.S., Celinem etc.).
-
Abych ale konkretne odpovedel: Nejlepsi mi prijde O zahrade.
Ty dalsi 2 vyse zminovane knihy u mne mely sestupnou tendenci. Pak jsem si jeste z ucty koupil O certovi, ktery neurazil a ani neprekvapil a proto jsem ho poslal dal (ty tri knihy uvedene nahore jsem si nechal...treba casem zmenim mineni, kdo vi...Cechovy obrazky/ ilustrace jsou ale opravdu uchvatne).
Mozna skoda, ze nenasel sveho autora, ktery by ho udrzel na uzde.

Uz si od nej nic nekoupim, jako autor se pro mne osobne jiz vycerpal a neverim, ze by mne jeste mohl chytnout.

Ze pisi takovehle prispevky, za to muze vas inspirativni blog...nejsem zadny Hegelovec a myslenkovy postup teze-antiteze-synteza mne nelaka, vse beru smahem subjektivne (tedy mimo princip i ideovou konstrukci) a proto by mne ani nepadlo s tim lezt nekam na verejnost, treba jen ve forme clanku na soukromem blogu (jako casem zapomenuty prispevek se to jeste snese).
-
Jeste...kdyz jsem se nahore stavil u tech banalit...tak jsem zalistoval:
"Na mori i v zivote je nejdulezitejsi vedet, kam plujes. Mit sen a touhu. Statecne planouci srdce je jako svetlo majaku."
To jsou rady, co jsem slychaval od opilych popelaru v 6 hodin rano U Kalendu (samozrejme v trochu jine cestine :o)

Saxi, to je zase jeden z těch komentářů, které mě fascinují. Není vám líto takové perly nechávat pod články?
Neuměl bych pojmenovat, to co pociťuji z některých děl. A ona je to převaha sentimentální imaginace nad příběhem. Také jeho nebezpečnost (a literatura pro dospělé) je výborný postřeh.
A jestli se můžu ptát - které z jeho knih považujete za ty s obecnou platností, se souladem textu a ilustrací?
(Abych věděl, které si ještě pořídit :))

V pripade Cechovych prvych "velkych tlustych knih" byly ve vzacnem souladu text a ilustrace. Ovsem ze Cech neni Foglar je jasne, tudiz byla jen otazka casu, kdy jeho knihy ztrati "obecnou platnost" a z Cecha se stane autor pro vybranou skupinu.
Jakmile zacala prevazovat sentimentalni imaginace nad pribehem, prestal byt Cech "mym autorem".
Dokud deti ziji ve veku, kdy je text doprovodem ilustrace, je vse v poradku, ovsem jakmile si tyto kategorie vymeni misto, zacne byt problem. Ani pro dospeleho neni jednoduche odhalit, co chtel basnik (Cech) rici. Shrnul bych-li Foglarovo dilo do dvou slov "odvaha a cest", pak u Cecha by to bylo "predstavivost stoji nad zivotem".
Zatimco pro Foglara je tajemstvi pouhou kulisou vlastniho deje, Cech povysil tajemstvi na vlastni sdeleni.
V tomto ohledu lze Foglarovky shltnout najednou a plne se jim odevzdat bez obav, ze autor ctenare zavede nekam, kam nechce. To Cech je jiz "nebezpecny" autor, ke kteremu je nutno pristupovat jen obcas a vybirave. Pro vice citlive deti muze byt autorem az nebezpecnym a svest je do nezadoucich hajemstvi.
Pokud Cech prirazuje zivotu az druhoradou roli, pak tato az banalizace reality, se kterou se dospely denodenne setkava a je pro nej prvorada, muze mnoho dospelych ctenaru pokud ne odradit, pak alespon unavit (muj pripad).
Nicmene Cechovy knihy patri, dle meho, do zlateho fondu ceske literatury pro dospele (!).
Detem je lze samozrejme zpristupnit take, ale jen s urcitym vykladem, ktery by zabranil nebezpeci pohlceni maleho ctenare prilis silnou fantazii.
(Tedy dite pri cetbe trochu pridrzet, aby se nezblaznilo, kdyz to reknu lidove :o)
Mozna by Cech psal jinak, kdyby neexistoval Foglar; najit misto vedle takoveho velikana neni jednoduche.
Mozna, mozna...je nejvetsim Cechovym prinosem, ze se temer bez ztraty kyticky dokazal postavit vedle Foglara. Srovnavat je samozrejme musime, ale Cech zde vychazi jako svebytny autor, jez si s klasikem detske literatury v nicem nezada.
Vim, micha se to (pro deti x pro dospele), ale tady je opravdu tezko rozhodnout. Zatimco Foglar byl formou pro dospele a obsahme pro deti, u Cecha je to obracene- prevazuje detska forma, text je pri blizsim prozkoumani dospelacky.