Wuwejův zápisník

Tom Robbins: Parfém bláznivého tance

RSS komentářů

Napsat komentář

Formátování Markdownem: **tučně**, *kurzíva*, [odkaz](https://example.cz), citace > a bloky kódu. HTML ani obrázky nejsou podporované.

Komentáře (19)

Wu
Nepochybně. Alobar je náš!
Alobal ostatně taky.
#
Wu
Vzal jsem to jako zpětnou vazbu a pečlivě se nad tím zamyslel, protože fakt je, že mi to buď uniklo, nebo jsem tomu nevěnoval pozornost. To je ostatně zásadní problém třeba při rychločtení https://blog.wuwej.net/2011/08/06/david-gruber-rychlocteni-rychlostudium-informacni-management.html, vnímání se musí trénovat víc než oči...

Někdy si kudrlinky vysloveně užívám (Vančura, Stančík), někdy mi vůbec nejdou pod nos (Giono - článek bude za pár týdnů).

Ten Alobar - dohledal jsem původní text (až to budu číst příště, možná zkusím originál). Ano, je tam Bohemian, resp. Bohemia: "As a king in the forests of what would one day be called Bohemia, Alobar, himself, had been deemed half divine."
#
A. P.
To nebyl útok. Já to nemyslel tak, že čtete povrchně nebo jste povrchní. Ani o tom Leninovi ne, i když jinak si o něm lze myslet leccos. Myslel jsem to tak, že se soustředíte na main message a nenecháte se rozptylovat nějakými kudrlinkami (to se třeba hodí u Huga).

A ono o kudrlinku opravdu jde, kromě těch pár českých čtenářů. Američan to asi ani nezaznamená. Jenže, ono to možná bude složitější, takže si toho možná všime i nějaký ten Bavorák. Jsem si totiž jistý, že v originále není "Czech", ale spíš "Bohemian", což není to samé, jak by ochotně vysvětlili Němci nebo Tomáš Krystlík (trochu v nesouladu s nimi je ale Janáčkovo tvrzení, že mu německy mluvící spolužáci v Brně nadávali do "bémáků"). Bohužel mám k dispozici pouze překlad. Tak jsem si vygooglil nějaké anglické texty o "Parfému" a v jednom se píše, že Alobar byl "proto-Bohemian", v druhém "bavarian" king. Což situaci trošku zamotává, protože to na jednu stranu je něco jiného, na druhou zase ne. Bohemia je sice trošku jinde než Bavorsko, ale etymologicky je i to Bavorsko (lat. Baiovarii) odvozeno od Bójů, čímž nám vzniká trochu guláš v tom, co kdo myslel a jak je to v Robbinsovi ...

A ještě k těm včelám. Já zase (ještě než jsem Vám psal minule) zjistil, že včela samotářka taky žihadlo vytahuje (protože když není sociální, tak nemá cenu, aby umírala, když to vládě nepřinese žádný užitek), ale to nebude ten případ, protože ten Pyjama měl roj. A pak jsem se taky dočetl, že královna taky po bodnutí neumírá. Jenže zároveň se v tom textu psalo, že žihadlo používá hlavně jako kladélko a jen málo ho používá k bodnutí a zabití královen - sokyň. Pokud se ty dvě věty k sobě vztahují, tak to neznamená nic, protože ani dělnice, když píchnou hmyz, tak tam to žihadlo nenechají a neumřou. Z té druhé věty totiž není jasné, jestli píchá i savce.
Každopádně je zajímavé, že stejným orgánem rozdává život i smrt.
(Ten závěr je takový filosofický, na rozdíl od těch ptákovin nad ním).
#
Wu
Nemyslím si, že bych četl až tak povrchně, většinou obsah dobře vnímám a dost si toho pamatuju.
Tady nedokážu říct, jestli jsem Čechy při prvním čtení přehlédl, nebo to za těch 10 let zapomněl. Při přeplněnosti Robbinsových knih se není čemu divit.

Ani opakovaného bodnutí včel jsem si nevšiml. Nebo jsem si to nezapamatoval.

Každopádně občas žihadlo dokáže vytáhnout i obyčejná včela: https://www.youtube.com/watch?v=7wH8dYiGbig
Jenom k tomu potřebuje pár desítek vteřin nebo celé minuty, a to málokdo vydrží snášet :)
#
A. P.
Ad Aktualizace:
"také jsem si s překvapením všiml, že Alobar byl z Čech"

To jako že jste si toho všiml až napodruhé?
Pokud ano, tak jsem pochopil Vaši neuvěřitelnou produkci přečtených knih - Vy čtete jako Lenin (někdy jsem někde četl nebo slyšel, že on prý četl shora dolů středy řádků, což mu k pochopení významů stačilo, i když bohužel tedy přišel o některé detaily).
V tom případě by mě zajímalo, jestli jste zaznamenal, že evidentně ty včely Binga Pyjama byly schopné bodat opakovaně. Je to Robbinsova chyba, nebo to opravdu nějaký druh včel umí?
#
Mordemy
Samozřejmě, že se směju i tobě, při šedivém vlasu! Jestli se někdo tváří, že se směje jen tomu, co ten druhej napsal, ale ne jemu samotnýmu (to je vůbec dneska takovej módní přístup), tak je to kecal. Ano, tvůj přístup je diletantský (s určitou pravděpodobností samozřejmě...) a smál jsem se tobě. Mám to napsat ještě víc po lopatě?

Jako jo, je to o pravděpodobnostech. A co jako? Znova opakuju, úplně to samé platí kdybych ti to říkal face-to-face. Taky to je jen o nějaké pravděpodobnosti a nemůžeš si být jistý, co jsem tím myslel. A co jako? Dokonalý není ani jedno (nutno dodat, že naštěstí... dokážeš si představit, jak by svět vypadal, kdyby lidi dokázali stoprocentně číst druhý lidi? hrůza...).

Tamto už nebylo na vyčtení, to už byl jen můj povzdech - kterej, pravda, pro tebe k ničemu nebyl. Nicméně s tebou se v tomhle rozpoložení fakt nijak mluvit nedá a pokud se tváříš, že všechno píšeš jen tak pro pobavení a celej tenhle blog je o "filozofickým žvanění", tak to fakt asi dál nemá cenu.
#
Wu
Liška Ryška: výborný, určitě se Ti bude líbit

Mordemy: a to je ono - vyčteš jen tón, který jsem napsal, a to jenom s jistou pravděpodobností. Kdybych nesnášel tebe, neodepíšu vůbec. Nesnáším rádoby vědoucí poučování a tajemné komentáře.
Horuješ pro komunikaci a pak napíšeš "haha" a "plácám se do čela" - wtf? Z "haha" by to, že se směješ recenzi a nadšení, a z "plácám se do čela" by ten zbytek nevyčetl ani jasnovidec. Příště se chyť za nos, než něco o komunikaci napíšeš.

O tom zbytku komentáře by se dalo mluvit, nicméně jestliže se směješ mé recenzi (a tedy přeneseně mně), mému nadšení (mně) a můj přístup považuješ za diletantský, nemáme se o čem bavit.
#
Mordemy
Wu: No to právě vidím, že mě teď nesnášíš, už ten tvůj tón (kterej se údajně nedá z internetovýho "žvanění" vyčíst).

A smál jsem se tej recenzi jako takovej a tvýmu "nadšení" z Robbinse. A plácám se do čela kvůli tvýmu diletantskýmu přístupu, kdy si přečteš super knížku, napíšeš na ní recenzi, pokecáš s komentátorama na blogu a tím to pro tebe končí. Pak vezmeš další knížku, přečteš jí, vypíšeš z ní věci, který se ti líbily a tak pořád dokola. Když se ti nějaký knížky líbí, rovnou si od toho autora objednáš všechno, co napsal, aby si měl co číst, čím se pobavit a co napsat na blog. Šílený.

Robbinsův přístup k životu = žít jako postavy jeho příběhů. Tečka.
#
Liška Ryška
To je sexy, to je dobrý! Takovou knihu bych si přečetla, budu si ji muset sehnat.
#
Wu
Henry Psanec: já na něj fakt nikdy nenarazil, ani v doslovech.

Mordemy: ech, jestli něco nesnáším, tak jsou to samozvaní zenoví mistři - buď se vyjádři, nebo nekomentuj vůbec.
#
Mordemy
Wu: Tak teď už jen třikrát "haha" (a *plác do čela* k tomu).

Zase se tu na nějaký čas odmlčím, hádám se teď jinde. See ya
#
Henry Psanec
Tohle byl i můj první Robbins. Velice zajímavý. Ještě před převratem se u nás nejčastěji (třeba v doslovech k podobným knihám) psalo o knížce "Další dálniční atrakce". Tak jsem zvědav, jak se Ti budou líbit další knížky.
#
Wu
Tribun: možná že by sis početl, je to opravdu poutavé.
Jo, vůně, podceňované - a přitom dokáží člověka okamžitě katapultovat do nějaké konkrétní vzpomínky, připomenout situaci, kdy onu vůni cítil, s ohromnou silou.

sedmi: neměl jsem o něm ani páru, dokud tuhle Mordemy nezačal pět ódy v komentářích

Mordemy: Haha?

Mordemy podruhé: ok, díky, budu jimi pokračovat.

Mordemy potřetí: a co že je ten Robbinsův přístup k životu, který máme aplikovat?
#
Mordemy
Jo a neodpoustím si poznámku, že teď už "stačí" ten Robbinsův přístup k životu aplikovat na život vlastní.

Btw. Robbins fetuje LSD a houby.
#
Mordemy
Jako další bych doporučil Hubené nohy a všechno ostatní.
#
sedmi
tak jsi objevil Robbinse, vítej do klubu jeho nadšených fans... :D
#
Tribun
Tak v tomhle bych si asi nepočetl. Ale s těmi vůněmi a pachy je to celkem zajímavé, jak podceňovaný a okrajový smysl čich je, alespoň v kultuře. Minimálně ve srovnání se zrakem. I ta literatura je svým způsobem zraková. Vlastně poprvé, kdy jsem se setkal s tím, že by pachy byly významnou součástí konstrukce příběhu, bylo u Holdstocka. Díky němu jsem pochopil, jak moc je čich nedoceněný, nejenom v literatuře, ale i v životě.
#