Wuwejův zápisník

Tom Robbins: Parfém bláznivého tance

01.08.2012 00:37, Wu | knihy | komentáře -

obálka knihy Tom Robbins: Parfém bláznivého tanceJak název napovídá, kniha má mnoho do činění s vůněmi. Vůně, parfémy, kadidlo a vonné oleje, ale i kozlí zápach neviditelného boha, to všechno se proplétá celým dějem a každou stránkou. Význam čichu máme sklon podceňovat, ale je to mocný ovlivňovatel.

Při průchodu neviditelného Pana lidé zvedali obočí, nasávali vzduch a s pohledy plnými očekávání a nedokonale skrývaného potěšení se otáčeli po zdroji vůně. V polovině otočky se však jejich slastný výraz znenadání vystřídaly rozpaky, jakoby přímým pohledem na zdroj tak lahodného aróma mohli porušit nějaké důvěrné pouto, svaté i pro toho nejposlednějšího burana. Se zamyšleným úsměvem na rtech pak kráčeli dál, ale sotva se po několika metrech ocitli v bezpečné vzdálenosti, neodolali a s úsměvem se pomalu otáčeli zpátky, aby zjistili, že původce vůně mezitím zahnul za roh nebo vešel do nějakých dveří - to si alespoň mysleli. Potom odcházeli, aniž byli doopravdy zklamáni, ve společnosti nejrůznějších představ, kteé jim lehce přejížděly stéblem trávy po genitáliích duše.“ (Str. 213)

Jedna dějová linie začíná dávno, někdy v keltské nebo germánské době, kde se král Alobar - kterému zvyky kmene velí dobrovolně zemřít, ukáží-li se projevy stáří - odmítá podrobit tradici, jako svobodný člověk prchá a hledá způsob, jak žít, jak ze života získat co nejvíc a pokud možno všechno: nesmrtelnost. Druhá linie se odehrává někdy v současnosti, kde několik skupin lidí, angažovaných ve výrobě parfémů, ať už jde o obrovský koncern, malovýrobu nebo dokonce experimenty v obýváku, dostává záhadné „dárky“. Červenou řepu. Obě linie se nakonec protínají.

Do děje, který sám je vážný i komický, absurdní i s dokonalým smyslem, jsou nenápadně zakomponované úvahy o smyslu života, touze nebo utrpení. Například Alobar, když se bouří proti osudu, pronáší:

Jestliže touha přináší utrpení, pak je to možná tím, že netoužíme moudře, nebo že nemáme zkušenosti s tím, jak získávat to, po čem toužíme. Proč se raději neučíme naplňovat své tužby, než abychom skrývali tváře za modlitebními rouškami a stavěli hradby proti pokušení? Myslím si, že spása je jen pro slabé. Nechci spásu, chci život, všechno, co mi může život nabídnout, to zlé i to skvělé. Jestliže bohové vybírají daň z radosti, zaplatím jim, ale při každé příležitosti budu proti takovým daním protestovat, a pokud se to Odinovi, Šivovi, Buddhovi nebo tomu křesťanskému - jak se jenom jmenuje? - nelíbí, smířím se i s jejich zlobou. Aspoň budu vědět, že jsem okusil z té hostiny, k níž mi na téhle bohaté kulaté planetě prostřeli, místo abych před ní couval jako bezzubý zajíc. Nevěřím, že ty nejlahodnější věci tu před námi leží jen proto, aby nás zkoušely a pokoušely, aby nám ztěžovaly dosažení našeho cíle, kterým má být bezpečí prázdnoty. Představovat si život jako takovou malichernou hříčku není hodné ani lidí, ani bohů.“ (Str. 110)

Facinující je Robbinsův styl, překypuje, prýští a tryská metafory a obrazy - ale pokaždé jen chvilku, jeden dva odstavce v celé kapitole. Tohle ozvláštnění ovšem nepůsobí nijak strojeně nebo pracně napsané, naopak.

Nad Seattlem se i nadále vrtěla mnohonásobná zadnice nebe. Namáhala stěrače, otrhané a potlučené, které s nářkem kulhaly sem a tam po skle Rickina auta; napřed plačtivě, potom rozjařeně a nakonec zase plačtivě promlouvala k asfaltové střeše motelu, kde spala V'lu, čímž dodávala jejím snům další rozměr; zasouvala své tekuté telegramy za okenní tabulky Nadace smíchu naposled.“ (Str. 281)

Když bych to měl přirovnat, je to jako by kdesi pod povrchem držel pevně pod kontrolou mocné a silné zvíře, kterému občas dovolí uniknout, odfouknout páru. Natlakování dodává sílu a na povrch pak vyvře příval metafor. Silné zvíře... nebo Pan.

Hradiště se nořilo do tmy a hrdinové spali. Když se nadechli, znělo to, jako by se ve vzduchu pokoušeli vyčenichat dračí dým.
Také konkubíny neklidně spaly na svých péřových pohovkách provoněných kořením. V těch dobách byla Země ještě placatá a lidem se často zdálo, že padají přes její hranu.
Kováři roztloukali hada Zemského okraje na kovadlinách svých zavřených víček. Koláři mu zastrčili jeho vlastní ocas do tlamy a kouleli ho po vozových cestách svého spánku. Kuchaři ho opékali v pekelném žáru snů, švadleny ho přišívaly k bobřím kůžím, jimiž byly přikryté, a dvorní věštec nacházel jeho obrysy v rozložení slámy, na níž se převaloval. Jenom malé děti ležely klidně a nenechávaly se vyrušovat ani blechami, které hodovaly na jejich něžné kůži.
Král Alobar nespal.
“ (Str. 25)

Celé čtení jej natolik pestré, spletité, zajímavé a takříkajíc plné, že jsem si okamžitě objednal všechny aktuálně dostupné Robbinsovy knihy.

nakladatelství Argo, Praha 2003, ISBN 80-7203-523-1, cena 298 Kč

12345
1343774220000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online