Wuwejův zápisník

Ano, je to tak (četl jsem ho: https://blog.wuwej.net/2008/11/24/jan-smid-navrat-cistych-radosti.html, i ten třetí https://blog.wuwej.net/2011/01/07/jan-smid-udoli-nejcistsich-radosti.html)

No, asi byste si opravdu měl přečíst i ten druhý díl. V tom ještě víc vynikne, jak důležité jsou ty malé čisté radosti, když Vám ztroskotá co, v raném mládí považujete za ústřední radost života.

No jéje, rozhodně musíš!

Vůbec neznám... Musím napravit...

Sinecod: tomu rozumím, působí na mě také tak.

Mám ráda Jana Šmída, který prostřednictvím knížky Čisté radosti pohnul mým srdcem tak jako žádný jiný autor a naučil mě pít kávu nikoliv ve spěchu, ale tak, že každý hrníček je požitek a nikoliv nutnost...

A znáte i obě pokračování? V Údolí nejčistších radostí se Nat po letech vrací do svého rajónu a je moc zajímavé sledovat, jak se změnili lidé a jejich osudy.

"Čisté radosti mého života", to je mé motto od doby, kdy jsem si poprvé , a od té doby nesčíslněkrát, přečetla knížku Jana Šmída. Vracím se k ní znovu a znovu a vždy mne opět pohladí...Teď jsem ji půjčila své nové kamarádce a jsem moc zvědavá na její reakci.Knížka je nadčasová, protože, i když se prostředí a životní styl mění, charaktery lidí zůstavají...

Dobrá dobrá, doposlechnu v nejbližším možném termínu.

hehehe.... tak tedy .... já sice nejsem chlap, ale s mluveným slovem mám tentýž problém! Ale je zvláštní, že se vyvinul až někdy v dosplosti. Pamatju si, jak jsem jako malá fascinovaně hodiny a hodiny poslouchávala rozhlasové hry a četby a u toho jsem si malovala obrázky. Pak jsem s léty nějak ztratila klid a trpělivost k naslouchání mluveého slova z krabičky. Taky je to dané tím, že u toho věčně někde poletuju. Když mi uteče pár taktů muziky, nic se neděje.. Když mi uteče pár vět v textu, protože jsem šla zrovna do špajzu pro hladkou mouku, tak mě to prudí a stále musím o kus nahrávku vracet....
Anžto byli oma mí rodiče rozhlasáci, tak jsem tímhle trochu za vyvrhela, že mluvené slovo neposlouchám! ... A krom toho je mi to samotné líto, mám dojem, že o cosi přicházím, o cosi, co jsem kdysi uměla vnímat.
Takže se teď v poslední době cíleně snažím uhamtnout z knihovny CD s mluveným slovem, kterými nás začali zásobovat víc a víc - a jsou to doopravdy krásné a kvalitní věci - a najít si alespoň tu a tam klid na posloucání. Naučila jsem se je poslouchat většinou při vaření, a nebo když sedím dlouhé hodiny u počítače a upravuji nějaké fotky!
No, a ty si to doposlechni! Budeš mrkat! -mrk,mrk-

Já mluvené slovo nemám moc rád, resp. ježto jsem chlap, většinou při něm nedokážu dělat téměř nic jiného než to poslouchat a to je dost ztráta času. Ale shodou okolností jsem zrovna tohle dvojcédéčko slyšel. Teda vlastně ne celé, jen jeho první část. Což mi připomíná, že vlastně nevím jak to s tím záhadným návštěvníkem dopadlo [úsměv] a měl bych si trochu času na doposlechnutí najít.

jeeee....... |Nádherná knížka. Četla jsem jí poprvé před neskutečnou fůrou let. Půjčila mi jí tehdá jedna babča-důchodkyně - kolegyňka v Klementinu. Měla ji nikoli jako pevnou vázanou knížku, ale jako pečlivě a s láskou posvazovaný sešitek, tak jak tehdy kdysi Čisté radosti vycházely na pokračování v deníku LIDOVÁ DEMOKRACIE. O to hýčkanější knížka to byla a já jí četla s láskou a úžasem. Mimochodem, dotyčná stará dáma mi ji půjčila proto, že věděla o mé blázínkovské celoživotní touze po nějaké ochočené "velké kočce" - úsměv -
Od té doby jsem se k téhle knížce tu a tam ráda vrátila, ale nikdy jsem neměla nějak potřebu si od Šmída půjčit cokoli jiného.
Až teď, asi před měsícem, mi náhodně v knihovně padla do ruky autioverze na dvou CD - KDE JSOU HVĚZDY NEJBLÍŽ v interpretaci Viktora Preisse. http://www.kosmas.cz/knihy/107544/cd-kde-jsou-hvezdy-nejbliz-audiokniha/
Vlastně jsem po té placce sáhla jen tak z nudy a ze zvědavosti, a pustila jsem si CD spíše tak trochu jako kulisu při nějaké otravné domácí práci..
A... světe div se!.... Inu, svět se nedivil, divila jsem se já, trubka! - smích- Už po prvních pár větách jsem byla unesena, okouzlena.. naladěna na úplně stejné vlně, jako tehdy před lety, když jsem poprvé četla Čisté radosti.... Naslouchala jsem se zatajeným dechem a rozrůstalo se ve mně hřejivé teplo.... Sama nevím, čím ten pan Šmíd dokáže takhle náramně kouzlit.... snad ta obyčejná prostá lidskost, směsice velkých nadějí, únavy, deziluze, malých lidských špatností, touhy a snů ... tohle všechno.... v řádcích, mezi řádky, v dechu každé z postav .....
No.... prostě mě to nadchlo!! A Preiss to čte moc pěkně! .... Doporučuju jako pohlazení do ucha...

Petr Šik: to je skoro jako komediální scénka z filmu - nemá něco podobného Mr. Bean? [úsměv]. Každopádně Čisté radosti mého života jsou opravdu milé čtení.

Kniha mého srdce. Vzpomínám, když jsem ji četl poprvé, bylo to cestou ve vlaku. Proti mě seděla taková velmi tlustá paní. Já se nemohl nesmát téměř hlasitě pomalu při každé větě. Přitom mi bylo trapně, protože se mi zdálo, že to ta paní vztahovala na sebe. Knížku jsem ze slušnosti odložil, jenže to bez ni nešlo vydržet! Tak jsem se za malou chvíli musel smát zase. A tak to šlo snad z Olomouce až do Prahy. Byla to náročná cesta. Ale to čtení jsem mnohokrát zopakoval! Prostě srdeční záležitost.

domluveno [úsměv]

Jsou smutnější, Wu, ale taky čtivé a milé. Zkus své obavy překonat, potom mi řekneš. :)

Bohdan Dlouhý: a jsou i ty další stejně dobré? (mám trochu obavy z pokračování)

Kryska: jsme holt stejná krevní skupina [mrk]

Děd nevěd: dobrý nápad, vezmu si ji do práce [úsměv]

Jago: četl jsem na přebalu, že byl perfekcionalista a vše si nastudoval do posledního detailu

Je to skutečně pěkné čtení. Zajímavé je, že když to Jan Šmíd psal, ještě v USA nebyl.

Jana Šmída mám moc rád. Spolu s Josefem Fouskem je občas pouřívám jako léčebnou kúru - např. po návštěvě supermárketu, poradě u GŘ apod.

Jsem ráda, že se Ti taky líbí - je moje zamilovaná :o)

Jé, tyhle tři knížky miluju a čtu si v nich, když je mi smutno...