Někdy v patnáctém století se zmítá mnich v klášteře v pochybnostech o víře i Bohu a prosí o pomoc, o znamení. A také se mu ho dostane, nejdříve ho začne spalovat pocit vnitřního ohně a pak se propadne do jiného světa. Netuší, že je obětí chleba s námelem, který skutečně takové stavy způsoboval (ostatně právě z námelových alkaloidů, resp. kyseliny lysergové, je odvozené LSD).
Ve svých vizích se potká se současným mladíkem Antonínem, který je zkušený uživatel LSD a mnicha tripem provádí. Vysvětluje mu nenáboženským jazykem pocity transcendence, zatímco mnich se opakovaně ptá veden typicky středověkou úzkostí z hříchu, smrti a Boží nepřítomnosti.
Rozdíl situací je zachycen i graficky, nejprve nudná jednobarevná mnišská každodennost:
Pak pestrá a symbolická grafika tripu. Oceňuji, že se v obrazech objevila parafráze na Hieronyma Bosche a možná i Alexe Greye:
Na Oheň svatého Antonína mě nalákal Pavel Mandys na iLiteratuře. Recenze slibovala drobný, ale výtvarně neobyčejný komiks. A myšlenka, že se potká mnich otrávený námelem s hippie na LSD tripu, je dost originální a evokuje „šamanský“ prostor za prostorem a časem.
Jenže vysvětlování zkušeného uživatele je poněkud ploché:
„A dál?“
„Ále, vlastně nic moc. I když, celkem dost věcí.“
Psychedelické pasáže jsou spíš kolážovitou grafikou než komiksem, z psychedelických barev bolí oči a příběh se také moc neposouvá.
Takže ta zajímavá myšlenka je nakonec to jediné, co jsem dostal. Což je na komiksovou knížečku (11 × 15 cm) za doporučenou cenu 499,- vážně málo.
Odkazy:
PEGON, Nicolas. Oheň svatého Antonína. Praha: Trystero, 2026. ISBN 978-80-909219-3-1.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.