James Nestor: Dech

A pak následuje jedno téma za druhým:

• bránice a úplný výdech,
• pomalé dýchání,
• dýchat méně,
• význam oxidu uhličitého,
• Butejkova metoda.

V poslední části s pokročilými technikami dojde i na Stanislava Grofa a holotropní dýchání, Wim Hofa, tummo, samozřejmě jógové dechové techniky (těmi ostatně autor začínal a po absolvování mnohaletého pátrání s ním i končí).

Všechny výzkumníky a experimentátory, stojící často (ale ne vždy) mimo medicínu i vědu, nazývá „pneumonauty“ a velkou část z nich osobně navštívil. Což je na jednu stranu úžasně poctivé, na druhou stranu ale dvanáctihodinový let, jen aby si popovídal, je trochu plýtvání. Každopádně všechny poznatky jsou také solidně ozdrojované a podložené, poznámkový aparát zabírá skoro čtvrtinu knihy (byť ne všechny zdroje jsou vědecké studie, jsou tu i případové zprávy, historické zmínky nebo autorovy vlastní pokusy).

Forma kombinuje osobní příběh s reportážemi o jednotlivých pneumonautech a řadou dalších informací z fyziologie, biochemie a dějin medicíny; výsledek je opravdu čtivý.

Poslední kapitola před poznámkami je „Příloha: Dechové metody“:

• Kapitola NOS: Střídání nosních dírek (nádí šódhana)
• Kapitola VYDECHNI: Koordinované dýchání
• Kapitola POMALU: Koherentní dýchání + Dýchání podle Butejka
• Kapitola ŽVÝKEJ: Žvýkání
• Kapitola NĚKDY VÍCE: Tummo
• Kapitoly ZADRŽ DECH a RYCHLE, POMALU I VŮBEC: Sudaršan kríja
• Další techniky, které se do hlavního textu nedostaly, tj. jógové dýchání (tři části), čtvercové dýchání, chůze se zadržováním dechu a dýchání 4-7-8.

Je to krásný přehled, ve kterém jsem se bohužel zase ztratil a nenašel v něm odpověď na dvě prosté otázky:

• Co trénovat pro zdravotní přínos?
• A co trénovat pro uklidnění, abych snížil nervozitu, trému před akcí?

Nakonec jsem si nechal najít doporučení od umělých inteligencí, ale o tom bude samostatný článek.

Množství poznatků je tedy trochu zahlcující, ale čtení je to velmi přesvědčivé a až se budu chtít podívat na nějaké důvody či výzkumy k té které metodě, ke knize se vrátím. A věnovat dýchání pozornost se vyplatí:

Dýchám trochu hlouběji, maličko zrychluji a hlavou se mi honí názvy všech těch technik, které jsem po deset let zkoumal.
Pránájáma. Butejkova metoda. Koherentní dýchání. Hypoventilace. Koordinace dechu. Holotropní dýchání. Adhama. Madhjama. Uttama. Kévala. Embryonální dýchání. Harmonizační dýchání. Dýchání Mistra Velké nic. Tummo. Sudaršan kríja.
Během let získávaly nová jména a nová balení. V různých kulturách sloužily k různému účelu, ale nikdy se neztratily. Byly celou tu dobu v nás a čekaly, až je probudíme.
Umožňují nám roztáhnout plíce a narovnat tělo, podpořit krevní oběh, nastolit rovnováhu mysli a nálad a vzrušit elektrony v našich molekulách. Lépe spát, rychleji běhat, hlouběji se potápět, déle žít a dále se vyvíjet.
Nabízejí tajemství a kouzlo života, jež se před námi rozvine s každým nádechem.

Pokud jste o důležitosti, nebo dokonce zázračných schopnostech dechových technik slyšeli, ale chtěli byste nějaký čtivý a přesvědčivý přehled, je Nestorova kniha právě pro vás.

Odkazy: