Majka fialová

Tohohle brouka určitě rádi uvidíte. Jeho kovově modrofialová až černomodrá barva spolu s velikostí, která může být až tři centimetry, z něj dělá nepřehlédnutelný nález. Navíc má na brouka trochu nezvyklou anatomii – velký zřetelně oddělený zadeček a krátké krovky, zadní křídla redukovaná, takže nelétá a po zemi se pohybuje trochu těžkopádně.

Určitě na něj ale nesahejte, majka fialová totiž v ohrožení vylučuje z kloubů kapky hemolymfy s obsahem kantaridinu, což je jedovatá a dráždivá látka. Na kůži způsobuje zarudnutí, pálení a puchýře, při požití dráždí trávicí a močové cesty, takže může vyvolat bolesti břicha, krev v moči až poškození ledvin.

Jedovatost ale není jediná zajímavost spojená s majkou. Zvláštní je i její rozmnožování. Samička klade velké množství vajíček do půdy. Z nich se vylíhnou malé pohyblivé larvy, které vylezou na květy nebo stébla a čekají na samotářskou včelu (možná i drvodělku?). S ní se nechají odnést do jejího hnízda, kde nejprve zlikvidují včelí vajíčko nebo larvu a pak se živí zásobami pylu a nektaru.

Po vystřídání několika stádií se objevují dospělí jedinci, hlavně na jaře (březen až červen) a za teplých slunečných dnů. Ačkoliv jejich vývoj je parazitický, jejich výskyt zároveň může být ukazatelem zachovalé krajiny – je dostatečně pestrá a má dost samotářských včel.

(Foceno 18. 4. 2026 v podhůří Železných hor)

Použité zdroje

• Majka fialová (Wikipedie)
• Majka fialová (Poznat svět)
• Puchýřník lékařský (Wikipedie)
• Buglife: Violet Oil Beetle
• Meloe violaceus (Wikipedie)
• Cantharidin (Wikipedie)