Petr Hruška: Darmata

Název je skvělý. Původně je to špatně odposlechnutý křik přes řeku, nejspíš to měla být „dramata“ – ale přesmyčka jim přidává ještě marnost, dramata nadarmo.

Dvě témata se opakují a vracejí. První je rozhovor se synem, plný napětí, nevyřčené tíhy, odpovědnosti a selhání.

Nachystal jsem
rajčatový salát na balkóně
v tomhle poddolovaném městě.
Budeš si to pamatovat?
Vzpurná kusová červeň
ve skle misek
na kraji betonové římsy
v srpnu.
Zkrátka slavnost.
Lhal jsem ti po celý čas,
chlapče,
že se netahám s marností.
Že usínám chvíli po tobě
a nepekelcuju po samotách
s varletem holé žárovky u stropu.

Druhé téma je dopis do léčebny, začátek se zopakuje čtyřikrát

A viděl jsem,
jak vyzáblý
je ten dopis do léčebny,
přestože obsahoval všechny důvody,
pro které má smysl vrátit se zpátky,
sem,
do světa důvodů.
Včera na nataženou ruku
dospívajícího chlapce
navlékli koženou rukavici s dravcem,
žíhaným a němým.
Oba najednou
pocítili
živou váhu.

Další tíha – a čtenář může než přemítat, kdo komu vlastně píše. Svět důvodů a normálnosti překlenuje propast, volá k návratu… Verš je úsporný a strohý, bez rýmů, obrazy jsou konkrétní a teprve později nějaký detail posune přemýšlení do širší roviny. Jako „pocítit váhu“ v předchozí ukázce. Živou váhu nebo tíhu života?

Tahle poezie zasáhne.

Odkazy: