Fay Weldon: The Life and Loves of a She Devil (Život a lásky jedné ďáblice)

Garcia stands at doors and listens. He deligts in the downfall of the dwellers in the High Tower. "The higher you build," he says to me, "the further you fall. It is natural justice,", he says.

"Not so natural," I say, and laugh. She devils are beyond nature: they create themselves out of nothing. (Chapter 22)

Překlad ChatGPT+DeepL (a moje úpravy):

Garcia stojí u dveří a naslouchá. Užívá si pád obyvatel Vysoké věže. „Čím výš stavíš,“ říká mi, „tím déle padáš. To je přirozená spravedlnost,“ říká.

„Ne až tak přirozená,“ řeknu a zasměju se. Ďáblice se vymykají přirozenosti: tvoří se z ničeho.

Je vždycky ve správný čas na správném místě, aby přidala další morovou ránu, získala peníze, rozmnožila je a nakonec začala měnit i sebe samu.

Well, time passes: little by little all things proceed to the end I have appointed for them. I do not put my trust in fate, nor my faith in God. I will be what I want, not what He ordained. I will mould a new image for myself out of the earth of my creation. I will defy my Maker, and remake myself.

I cast off the chains that bound me down, of habit, custom and sexual aspiration; home, family, friends – all the objects of natural affection. Not until then could I be free, and could I begin.

Překlad ChatGPT+DeepL (a moje úpravy):

Nuže, čas plyne: krok za krokem všechny věci směřují ke konci, který jsem jim určila. Nevkládám svou důvěru do osudu, ani svou víru v Boha. Budu tím, čím chci být já sama, nikoli tím, čím mě On předurčil. Vytvořím se znovu z hlíny svého vlastního stvoření. Vzepřu se svému Stvořiteli a přetvořím sebe sama.

Odhazuji řetězy, které mě poutaly: zvyků, obyčejů a sexuálních tužeb; domova, rodiny, přátel – všech přirozených pout náklonnosti. Teprve pak mohu být svobodná, teprve tehdy mohu začít.

Kniha je považována za humoristickou (a filmové zpracování s Meryl Streep je komedie), ale přestože řada scén byla groteskních, mně to moc vtipné nepřipadalo. Zato ohromně zajímavé; samozřejmě celou tou konstrukcí pomsty a jejím vyvrcholením, ale i celospolečenským pohledem. Je to vlastně docela široká satira a kritika – postavení žen v domácnosti, obtíží při zapojování matek do života (tam najde Ruth místo na trhu), okolností života v ghettu a nenápomocného fungování fanatických kazatelů, problémů v boji za emancipaci (když Ruth nějakou dobu žije mezi radikálkami v komunitě daleko od města) atd.

Bavil mě také velmi úsporný jazyk, krátké věty s lakonickými vyjádřeními, dává to textu zajímavý rytmus a údernost. A také kontrast s chvílemi, kdy v úvodu kapitol píše o Mary Fisher a napodobuje sloh červené knihovny – než ho srazí návratem k Ruth.

Román je nejen parodie červené knihovny, ale i kritika rolí, moci, rozbor emancipace, to vše s prvky černého humoru. Pokud na něj někde narazíte, určitě doporučuji.

Zajímavosti: