Hodně básní jsou takové hříčky, hrátky se slovy,
Četl jsem jednou dívce Zuzaně
Thámovy Básně v řeči vázané.
Pak do ouška mi šeptla Zuzana:
„I já bych chtěla býti svázána…“
(Str. 9, Něžné náznaky)
intenzivní až přehnané pointy – ale pak přijde perla, která potvrdí, že Petr Urban je opravdu básník. Ať už podařená parafráze Puškina:
Já píši Vám, co mohu více,
jste anděl a já smrtelnice.
Jste spása vprostřed šedých dní,
pan Tajemný,
můj přítel nevšední.
Můj ochránce, co z obrazovky hledí,
ten, co nezmíním ho u zpovědi.
(..., Str. 36, Taťanám 21. století)
Ale i ty krátké vypointované umí zahrát na vážnou strunu:
Dvě sklenky vína.
Vůně tance,
je vše, co zbylo z večera.
Možná je lepší zůstat přítel…
Než zjistit, co je nevěra.
(Str. 45, Tango Argentina)
Sbírku tedy můžu doporučit.
Odkazy:
URBAN, Petr. Básně k pohlazení. Praha: Epocha, 2021. ISBN 978-80-7557-969-0.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.