Matthew Walker: Proč spíme

Celá kniha je obšírnější, v první části Když se řekne spánek popisuje základy – co spánek je a co není, jaké má fáze, jak dlouho kdo spí (spí prakticky všechny organismy) a jak se spánek proměňuje s postupujícím věkem (staří lidé nespí méně, protože by to méně potřebovali, oni spíš nemůžou – se všemi důsledky, které nedostatek spánku s sebou nese).

Druhá část Proč byste měli spát vedle už zmíněných dopadů nedostatku spánku popisuje i fascinující experimenty a zjištění, co všechno spánek zajišťuje, jak zlepšuje zapamatovávání si, dokonce i motorické paměti:

Spánek systematicky odhalil, na jakých místech v motorické paměti se nacházejí obtížné přechody, a uhladil je. Při tomto poznatku se mi vybavila slova pianisty ze setkání po přednášce: „Ale když se ráno vzbudím a posadím se k pianu, dokážu skladbu zahrát perfektně.”

Učastníky testu jsem po prospané noci umístil do zobrazovacího zařízení a viděl jsem, jak tohoto úchvatného vylepšení dovednosti dosahují. Spánek opět přesunul vzpomínky, ale výsledky se tentokrát lišily od případu, kdy se jednalo o zapamatování učebnicových faktů. Motorické vzpomínky se nepřesouvaly z krátkodobé do dlouhodobé paměti jako v případě ukládání faktů, ale spíše se přemisťovaly do mozkových obvodů pracujících pod úrovní vědomí. Následkem toho se z naučených dovedností staly instinktivní návyky. Plynuly z těla přirozeně, bez známek náročnosti a úsilí. Což znamená, že mozek díky spánku zautomatizoval pohybové sekvence a ty se tak staly přirozenou – nenucenou – součástí jedince. (Str. 151)

Třetí část Jak a proč spíme se zabývá především sny. Popisuje každonoční „psychózu“ a paralýzu pohybu, připomíná, kolik objevů se odehrálo díky snění, vědecké výzkumy ovládání snů. Dokonce se zdá, že znovuprožívání stresových situací v REM fázi snižuje jejich traumatický dopad a tedy dochází k samoléčení:

Jak předpokládala už samotná teorie, rozhodující vliv na úspěšnost noční terapie měla právě snová REM fáze spolu se specifickými vzorci elektrické aktivity odrážejícími pokles stresových hormonů během snění. Rány tedy nehojí čas jako takový, ale spíše čas strávený sněním ve spánku. Spánek nás tedy léčí.

Jednoznačně se tedy ukázalo, že k zahojení emočních ran je zapotřebí spánek, konkrétně jeho REM fáze. Potřebujeme však k utlumení emocí a ochraně mysli před úzkostí a sklíčeností během REM fáze snít? Nebo ještě přesněji — snít o samotných zážitcích spjatých s nepříjemnými emocemi? Tuto otázku elegantním způsobem zodpověděla doktorka Rosalind Cartwrightová z Rush University v Chicagu na základě souboru klinických studií na svých pacientech. (Str. 243)

A konečně poslední část Od prášků na spaní k přeměně společnosti probírá poruchy spánku včetně nespavosti, problémy prášků na spaní, pak se posouvá na úroveň celé společnosti a popisuje dopady brzkého vstávání do práce, šílené metody rezidenčních tréninkových programů pro chirurgy nebo neuvěřitelná zlepšení školních výsledků u škol, které posunuly začátek vyučování na později. V závěru uvádí Vizi spánku v jednadvacátém století a navrhuje změny, které se mohou (měly by) odehrát na úrovni jednotlivce, vzdělávání, institucí i veřejné politiky a společnosti.

Ze společenského hlediska byla však nejznepokojivější skupina jedinců spící šest hodin denně — což je pro vás možná povědomý stav. Deset dní po pravidelných šesti hodinách spánku za noc stačilo k navození stavu odpovídajícímu tomu po dvaceti čtyřech hodinách bez spánku. A pozorovaný zhoršený výkon se stejně jako v případě totálně deprivované skupiny viditelně neustaloval. Všechno poukazovalo na to, že kdyby experiment pokračoval, výkon by se nadále zhoršoval i celé týdny a měsíce.

Další studie, vedená doktorem Gregorym Belenkym z Armádního výzkumného institutu Waltera Reeda, dospěla v přibližně stejné době k téměř identickým výsledkům. Také testovali čtyři skupiny účastníků, ale nadávkovali jim devět, sedm, pět, nebo tři hodiny spánku v průběhu sedmi dní. (Str. 162)

Zkrátka, spát potřebuje všichni, mnohem déle a mnohem kvalitněji, než k čemu nás okolnosti i technologie nutí. Pro mě je zlepšení spánkového režimu letošní téma číslo jedna!

Odkazy: