Eva Stehlíková: Cyprianův smích (Cena Cypriani neboli Hostina Cyprianova)

Hostina Cyprianova byla zmíněna v knize Jméno růže. Když Adson šestého dne za tercie poslouchá Dies Ireae a usne, má barvitý a zmatený sen, plný podivných výjevů. Je tam klášter, přichází procesí svatých osob, všichni začnou s přípravami

Když obě procesí rozpustila své řady, opat dal pokyn a Šalomoun začal prostírat stoly, Jakub a Ondřej přinesli otýpku sena, Adam se usadil uprostřed, Eva si lehla na fíkový list, Kain přitáhl dovnitř pluh, Ábel přišel se škopkem, aby podojil Brunella, Noe triumfálně přivesloval na arše, Abrahám se posadil pod strom, Izák si lehl na zlatý oltář v kostele, Mojžíš se usadil na kameni, Daniel se objevil na márách zavěšen do Malachiáše, Tobiáš si lehl na postel, Josef se svalil na snop, Benjamín se položil na pytel a pak jsem viděl ještě další, mé vidění však už bylo zmatené. (Umberto Eco, Jméno růže, str. 354)

a posléze s hostinou, jedí

Refektář se stále více zalidňoval a všichni se ládovali, Jonáš nosil na stůl dýně, Izajáš luštěniny, Ezechiel ostružiny, Zacheus sykomorové květy, Adam citróny, Daniel vlčí bob, farao papriky, Kain artyčoky, Eva fíky, Ráchel jablka, Ananiáš švestky velké jak démanty, Lia cibule, Áron olivy, Josef přinesl vajíčko, Noe hrozny, Simon pecky z broskví, Ježíš přitom zpíval Dies irae a vesele poléval pokrmy octem, vymačkával jej z malé houby, kterou sundal z hrotu oštěpu jednoho lučištníka francouzského krále. (Umberto Eco, Jméno růže, str. 355)

pijí

Všichni už byli určitě namol a někteří uklouzli v kaluži vína a jiní zas spadli do hrnců a trčely jim z nich nohy zkřížené jako dva klacíky a Ježíš měl všechny prsty černé a rozdával listy knihy a říkal: „Vezměte a jezte, toto jsou hádanky Symfosiovy, mezi jiným o rybě, která je božím synem a vaším Spasitelem.“ A všichni se napili, Ježíš sladkého, Jonáš marsického, farao sorrentského (proč?), Mojžíš gádského, Izák krétského, Áron jaderského, Zacheus aubustského, Tekla arsinského, Jan albanského, Ábel kampanského, Maria signinského a Ráchel florentského. Adam ležel na zádech a kloktal a víno mu vytékalo ze žebra. (Umberto Eco, Jméno růže, str. 356)

Jejich činnosti jsou zvláštním způsobem známé, ale také promíchané se vším, co Adson viděl a zažil. Vilém mu sen objasní, vysvětlí, že zařadil osoby a události do rámce, který už znal, že osnovu snu slyšel nebo mu ji někdo vyprávěl a teprve pak si Adson vzpomene, že je to Coena Cypriani.

Zapomněl jsem možná název, ale který dospělý mnich nebo neposedný mníšek se aspoň jednou neusmál nebo nezasmál výjevům této frašky, která ve verších i v próze patří k tradicím velikonočních obřadů a k ioca monachorum? Byla zakazována nebo aspoň haněna těmi nejpřísnějšími mistry noviců, nenašel by se však klášter, kde by si ji mniši šeptem nevyprávěli, různě nesumarizovali a neupravovali. Jinde ji dokonce zbožně přepisovali a tvrdili, že pod rouškou hravosti ukrývá tajná morální ponaučení, a další ji dokonce šířili, protože pomocí hry si prý mladí lépe uchovají v paměti epizody Písma svatého. (Umberto Eco, Jméno růže, str. 362)

---

Český překlad Hostiny existuje, ale vyšel pouze časopisecky v Divadelní revue v roce 1994 a dostat se k němu dá pouze někde v čítárnách nebo archivech. Eva Stehlíková ho doprovodila velmi fundovaným úvodem, text je vysázen paralelně v latině a v překladu a téměř každý verš je opatřen poznámkou, která vysvětluje jeho smysl, původ nebo souvislosti. Poznámkový aparát zabírá skoro polovinu stránek!

Naštěstí autorka překlad i komentář nahrála jako studijní podklady ke kurzu České středověké divadlo na MUNI a odtud se také dá stáhnout a přečíst.

Text je sice připisován Thasciu Caeciliu Cyprianovi, významnému křesťanskému biskupovi z Kartága, ale autorství je sporné – dílo bylo tradičně vnímáno jako rouhavé a kontroverzní, což kontrastovalo s Cyprianovým ctnostným životem. Ani datace není jasná, mohlo by to být kdykoliv mezi 4. a 10. stoletím.

Vyprávění má strukturu, která skutečně odpovídá tomu, jak vypadaly římské hostiny – začínají očistou a přípravami, řeší se lepší a horší místa, pokračují předkrmem, hlavním jídlem a zábavou a končí průvodem. Ale zároveň je parodují, protože tady si hosté sami připravují všechny pokrmy a obsluhují se.

Hlavní parodie je ovšem v biblických postavách, které jsou často v absurdních či úplně opačných situacích – nebo naopak v dokonalém souladu s tím, jak vystupují v předloze. K pochopení a rozpoznání všech odkazů sice je nutná detailní znalost Bible, ale některé jsou natolik jasné a zřetelné, že je dokáže odhalit každý včetně mě, takže jsem se docela bavil. Například při popisu co si kdo dal k jídlu:

106.Samson lví maso a/, Eliáš maso medvědí b/, (...)
112. Nejprve si tedy vzal Jan Křtitel hlavu, (...)
120. Eva žebro a/, Maria slabiny b/,

A ty ostatní autorka vysvětlila v poznámkách, jako nepříklad ve výše uvedené citaci toho Eliáše:

106 b/ Eliáš zlořečil pacholatům, která se mu vysmívala. Hospodin ho podle 2 Kr 2,24 pomstil: Z lesa vyběhly dvě m e d v ě d i c e a čtyřicet dvě děti rozsápaly.

O souhrn děje jsem požádal ChatGPT:

Děj začíná královskou hostinou v Káni Galilejské, kterou pořádá „jakýsi král Joel“. Hosté přicházejí omyti v Jordánu, což symbolizuje jejich očistu a připravenost na slavnost. Král jim nabízí speciální roucha, která odpovídají jejich biblickým příběhům či charakterům (např. Jidáš dostává roucho stříbřité, Ježíš roucho holubičí šedi).Hosté zaujímají svá místa u stolu podle biblického významu, přičemž Adam získává čestné místo, zatímco později příchozí musí hledat místo venku. Následuje předkrm zahrnující ovoce, zeleninu a rybí pokrmy, kde jsou jídla přiřazena hostům symbolicky (např. Adam dostává ovoce ze stromu poznání, Eva fíky, Kain bodláčí).Hlavním chodem je masitá hostina doplněná o lámání chleba a víno. Jídla i nápoje jsou opět přiřazována podle biblických příběhů a atributů (např. Abel dostává jehněčí, Noe beraní maso, Ježíš tresku, Farao víno surrentské). Tento chod je provázen groteskními situacemi, kdy některé postavy, jako například Adam a Noe, usnou opilí.Po jídle následuje zábava zahrnující tanec, zpěv a kouzelnická vystoupení. Hosté si užívají, ale situace se obrací, když jsou obviněni z krádeže předmětů z hostiny. Nalezení ukradeného poháru u Benjamina vede k rozsudku, že jeden z hostů, Achan, musí být za všechny potrestán.Achan je obětován, přičemž ostatní hosté se aktivně podílejí na jeho exekuci, což kontrastuje s jejich předchozí hostinou. Po jeho pohřbení se hosté vracejí do svých domovů. Text uzavírá symbolickým osvobodivým smíchem Sáry, který připomíná Boží milost a radost, navzdory groteskní povaze příběhu.

A když už GPT měla informace, rovnou jsem ji nechal pomocí DALL-E vygenerovat ilustrační obrázek:

Text byl pravděpodobně vytvořen jako parodie, mohl sloužit jako zábava v rámci klášterních komunit, ale také jako mnemotechnická pomůcka. Dnes ho ovšem chápeme jako jedinečný příklad středověké práce s odkazy, splétání textu jako koláže i narušování náboženské vážnosti. Do Ecovy knihy dokonale zapadá.

Odkazy:

• Eva Stehlíková: Cyprianův smích (pdf)
• Eva Stehlíková: Hosina Cyprianova (pdf)

STEHLÍKOVÁ, Eva. Cypriánův smích. Praha: Divadelní revue [3] 79-102 (1994).