Jiné zjednodušování spočívá v komunistické filosofii, která a priori přijímá názor, že celý svět má výhradně materiální rozměr. Lidstvo mělo projít pěti konkrétními stádii vývoje a komunismus má být stádiem posledním, které jaksi zakončí a uzavře dějiny. Nicméně největší zjednodušování se podle Bocheńského týkají toho, co on sám nazývá „komunistickou metodologii“. Komunismus hlásá, že všechny problémy práce lze vyřešit zestátněním továren. To je v rozporu se základními fakty z oblasti průmyslových vztahů, které se formují nejenom v kontextu majetkových poměrů. Pro zaměstnance jsou mnohem důležitější platy a pracovní podmínky než vlastnické vztahy, což marxismus vůbec nevnímá. Velké zjednodušení se týká také morálních otázek. Komunismus zde totiž operuje pouze s radikálními dichotomiemi, ačkoliv zkušenosti ukazují, že v životě se s čistým dobrem a čistým zlem téměř nesetkáme. Jak důrazně říkal Bocheński: „Komunismus zjednodušuje tak silně, že je možné či spíše nutné označit jej za primitivismus, a to jak ve smyslu souboru idejí, tak i jako postoj. Je to přitom primitivismus výjimečně vulgární.“ (Str. 50)

Dahl mimo jine komentuje neodůvodněnou víru v nadřazenost proletariátu:

Dahl si všiml, že marxismus je v této otázce výjimečně nedůsledný, jelikož předpokládá, že tato nadvláda menšiny nad vétšinou bude prolomena následkem revolučního vítězství dělníků nad buržoazií, čímž započne éra všeobecného štěstí. Americký badatel považoval tuto nesrozumitelnou a logicky neodůvodnitelnou koncepci proletariátu jakožto spasitele lidstva působícího na zásadě deus ex machina za výraz romantismu a utopického myšlení. Mnohé nesoudržnosti marxismu a jeho četné načrtávání neuskutečnitelných plánů či předpovědí, které navíc často byly v rozporu s jeho vlastními předpoklady, vedly Dahla k závěru, že marxismus je mnohem více neobjektivní a nevědeckou teorií než koncepce dvou italských teoretiků elit Vilfreda Pareta (1848—1923) a Gaetana Moscy (1858—1941) a německého badatele oligarchických tendencí politických a sociálních organizací Roberta Michelse. (Str. 56)

Kołakowski vysvětluje, proč byl marxismus tak úspěšný:

Marxismus podle Kołakowského do velké míry vděčil za svůj úspěch schopnosti spojit mesianistickou fantazii se skutečným a ve své době opodstatněným bojem evropské dělnické třídy proti vykořisťování a bídě. Dokázal protknout touhu po světě bez nedostatků vzpourou proti nespravedlivému světu. Hlásal sice utopické fantazie a vize, současně však uměl rozpoznat skutečné problémy. Propojoval značně pochybné teorie, ve skutečnosti spíše proroctví, s realistickým popisem skutečností a konkrétního dění. (Str. 73)

A tak bych mohl ještě dlouho pokračovat. Přehled kapitol

• Marxismus a jeho obměny
• Hannah Arendt, Carl J. Friedrich a Zbigniew K. Brzeziński: marxismus jako totalitarismus
• Raymond Aron: marxismus jako opium intelektuálů
• Nikolaj Berďajev: marxismus jako falešné náboženství
• Józef Maria Bocheński: marxismus jako zjednodušení vědy a náboženství
• Lucio Colletti: marxismus jako napodobování hegelianismu a rousseauismu
• Robert A. Dahl: marxismus jako odmítnutí demokracie
• Milovan Džilas: marxismus jako státní kapitalismus
• Jean Jaurès: marxismus jako falešný socialismus
• Leszek Kołakowski: marxismus jako fantazie
• Tomáš Garrigue Masaryk: marxismus jako titanism
• Alfred G. Meyer: marxismus jako deterministický prométheismus
• Karl Popper: marxismus jako bída historicismu
• Rio Preisner: marxismus jako nihilistický úder proti civilizaci
• Giovanni Sartori: marxismus jako krajni libertarianismus

Čtení je to velmi pestré; jak jsem už zmiňoval, každý se soustředil na něco trochu jiného a kniha tudíž přináší celou paletu námitek a argumentů. Je to ale zároveň nevýhoda, dostanete totiž opět nesystematizovaný soubor komentářů a pokud byste chtěli přehled, museli byste si ho vytvořit sami.

(No a nebo to nechat vygenerovat ChatGPT, že ano.)

Odkazy: