Gail Honeymanová: Eleanor se má vážně skvěle (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Eleanor se má vážně skvěle Eleanor pracuje jako účetní v grafickém studiu, do kolektivu ale moc nezapadá. Vlastně vůbec. Už od začátku:

Je mi skoro třicet a v grafickém studiu pracuju od svých jednadvaceti. Bob – majitel – mě přijal krátce poté, co studio založil. Nejspíš se nade mnou slitoval. Měla jsem diplom z filozofické fakulty, žádné zkušenosti a na pohovor jsem přišla s monoklem, zlomenou rukou a bez několika zubů. Možná vytušil, že se do smrti spokojím se špatně placeným kancelářským místem, že nebudu chtít odejít, a ušetřím mu tak práci s hledáním náhrady. Možná vytušil i to, že nebudu potřebovat volno na svatební cestu a že nepůjdu na mateřskou. Těžko říct. (Str. 10)

Působí tak trochu jako asperger; mluví přímočaře a cílevědomě, má naprosté nepochopení pro sociální tanečky:

„No jo vlastně, úplně jsem zapomněla, že ty na vánoční večírky nechodíš. A ani nikomu nedáváš dárky. Abysme ti nezačali říkat strýček Skrblík.“ Všichni se zasmáli.

„Nechápu, na co tím narážíš. Abych to uvedla na pravou míru, jsem ateistka a nerada nakupuju, nákupní šílenství v půlce zimy, též známé jako Vánoce, jde tím pádem zcela mimo mě.“

Pustila jsem se do práce a doufala jsem, že si ze mě ostatní vezmou příklad. Jsou jako malé děti, roztěkaní a rádi celé hodiny – tedy aspoň tak mi to připadá – probírají hlouposti a pomlouvají lidi, které vůbec neznají.

„A jéje, někdo si to jako malej nepěkně rozházel se Santou,“ neodpustil si Billy, ale naštěstí mi na stole zazvonil telefon. Smutně jsem se usmála. Kdyby tak Billy tušil, s kým vším jsem si to jako malá nepěkně rozházela. (Str. 92)

Stejně jako pro obvyklé činnosti a jejich smysl:

Tělocvik na střední škole byl nad mé chápání. Museli jsme mít zvláštní úbor a donekonečna obíhat hřiště, někdy jsme si při tom ještě měli předávat kovový kolík. Když jsme neběhali, skákali jsme buď do písku, nebo přes laťku na stojanech. Existoval na to zvláštní postup, nemohli jsme se prostě rozběhnout a skočit, ale museli jsme nejdřív dost divně poskakovat a teprve pak se odrazit. Ptala jsem se, proč to tak je, ale odpověď mi nedokázal poskytnout ani jeden tělocvikář (jak jsem zjistila, většina jich ani neuměla hodiny). Zaráželo mě, že se po mladých lidech chce, aby podávali tak divné výkony, když o to vůbec nejeví zájem. Jsem si jistá, že většina z nás si ve výsledku vybudovala na celý život odpor k jakékoliv fyzické aktivitě. (Str. 79)

Kromě toho má jizvy na obličeji, víkendy s alkoholem a něco opravdu nepěkného ve své minulosti…

Jenže zároveň vystupuje tak upřímně a nezáludně, že jí velmi rychle začnete držet palce, aby jí její plány vyšly. Aby se dokázala poprat s každodenní sociální interakcí, aby překonala obavy z novinek, hrůza a stres z telefonátů s mamkou…

Zpravidla se do zrcadla moc nedívám. Ale ne kvůli jizvám. To kvůli znepokojivé směsi genů, která na mě hledí. Je v ní až moc mamky. Nepoznám, které rysy mám po tátovi, protože jsem ho v životě neviděla, a pokud vím, není zachycený na žádné fotce. Mamka se o něm skoro nikdy nezmiňovala, a když na něj při těch pár vzácných příležitostech přišla řeč, označila ho jen za „dárce gamet“. (Str. 29)

Je tak osamělá, a tak statečně s tím bojuje.

Problém byl v tom, že jsem se neuměla přetvařovat. Vzhledem k tomu, co se stalo v tom hořícím domě a co se tam dělo předtím, jsem usoudila, že má smysl říkat jen pravdu, čistou pravdu. Neměla jsem doslova a do písmene co ztratit. Všechno jsem bedlivě sledovala zpovzdálí a dospěla k závěru, že společenský úspěch často stojí na troše předstírání. Oblíbení jedinci se někdy musí smát věcem, které jim nepřipadají moc vtipné, dělat něco, co se jim úplně nechce, a navíc s lidmi, jejichž společnost je dvakrát netěší. To já nemusím. Před lety jsem se rozhodla, že jestli si mám vybrat mezi tímhle a samotou, tak beru samotu. Že to bude jistější. Říká se, že za lásku se platí zármutkem. Podle mě je to příliš vysoká cena. (Str. 175)

Z každého malého úspěchu budete mít radost s ní, o velkých krocích nemluvě. Nakonec jako fénix vstane z popela. Je to kniha o osamělosti a jejím překonání, a je to kniha báječná.

Odkazy:

HONEYMANOVÁ, Gail. Eleanor se má vážně skvěle. Praha: Plus, 2017. ISBN 978-80-259-0792-4.

Gail Honeymanová: Eleanor se má vážně skvěle

Informace

Kontakt

Vyhledávání

Kategorie

Archiv