Když už jsem si prostudoval historii chalupaření za normalizace (O chalupách a lidech), napadlo mě podívat se ještě o kousek dál do historie. Tehdy se v českých zemích jezdívalo na letní byt a to v docela velké míře, tak velké, že letní byt pronikl i do kultury – objevoval se ve fejetonech, povídkách, Josef Štolba (viz Štolbův dům) napsal divadelní hru Na letním bytě.
První zmínky o letním bytě jsou v 19. století, systematické stěhování domácnosti na léto ven z města probíhá určitě už v šedesátých letech 19. století a vrcholí v meziválečném Československu. Bylo svým způsobem symbolem statusu středních vrstev (vyšší vrstvy jezdívaly do přímořských letovisk). Po druhé světové válce zájem o letní byty v této formě utichá (a transformuje se do již zmíněného chalupaření).
Řada movitějších rodin navíc o své vily přišla nebo se na venkově usadila natrvalo, přičemž ztratila bydliště v Praze a celý fenomén letních bytů se postupně přetransformoval do chataření a později chalupaření a do zájmu o chataření. Pronajímání pokojů na letní sezonu sice zcela nezaniklo, ale již nikdy nedosáhlo takové popularity jako před rokem 1948. (Str. 39)
Jak takový letní byt vypadal? Bylo to různé; od malé světničky na statku se všemi nevýhodami jeho každodenního provozu, až po specializované, kompletně vybavené vily. Hosté se ubytovávali na delší dobu, od dvou týdnů po dva měsíce, často zde byla na léto rodina, zatímco muž zůstával pracovat ve městě a za rodinou dojížděl o víkendech. Režim fungování byl prázdninový, sport, rekreace, procházky, společenská setkávání…
Kapitola sama pro sebe bylo stravování; jeho kolísavá kvalita a rozdílné očekávání městských obyvatel a venkovanů vedlo k řadě satirických komentářů v dobovém tisku a literatuře. Možnosti ale byly široké:
Stravování na letním bytě nebylo všude stejné, hosté se na venkově setkávali s různými formami stravování, které jim více či méně vyhovovaly. Zvolený způsob stravování pak sehrál klíčovou roli v následném hodnocení kvality letního pobytu. Hosté se mohli stravovat v hospodách, v restauracích, v hotelech nebo z vlastní kuchyně. Další možností také bylo společné stravování s hostitelem, výraznou roli sehrávala i zámožnost rodiny, počet dětí nebo přítomnost služebné. (Str. 43)
A tak dále. Obsah:
Diplomová práce Jiřího Šoukala je opravdu výborně zpracovaná, téma probírá jednak obecně, jednak na konkrétním místě – Senohrabech – ukazuje jeho historii. Precizní je práce se zdroji a prameny, kroniky, periodika, odborná literatura i beletrie, turističtí průvodci, pamětníci, výsledek je ale čtivý. Pokud vás historie útěků z města zajímá, tento souhrn rozhodně doporučuji.
Odkazy:
ŠOUKAL, Jiří. Fenomén letních bytů v 1. polovině 20. století. Bakalářská práce. Praha, 2011.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.