Vladimir Majakovskij: Poemy (Svazek 1)

Oblak v kalhotách

(...)
To já jsem jeho prorokem,
všude jsem, kde bolest bují.
Na každé kapce slzy pod okem
jak na kříži se ukřižuji.
Už není možné odpustit.
Já duši vypálil jsem, v níž něžnosti jste pěstili.
To těžší bylo nežli vyplenit
všechny Bastily.
(..., str. 24)

Flétna páteř

(...)
Raduj se,
raduj,
dokonáno jest.
Právě teď
smutek takový se rodí,
že v kanále toužím podstoupit křest
a hlavu vsunout do chřtánu vody.
(..., str. 48)

Válka a svět

(...)
Je jedno, zda
kámen,
bažina,
stavení či šachta,
v lidské krvi vymáčeli zemi všecku.
Pod nohama
to stejně pění,
čvachtá,
hnětou doutnající země břečku.
(..., str. 66)

Člověk

Poema Člověk popisuje nového člověka, který přichází po válce, mluví o jeho narození, životě i smrti a pojmenovává jej – jak autor dělá často – Vladimir Majakovskij. Rozvržením napodobuje zprávu o Kristovi – Narození, Život, Umučení, Nanebevzetí Majakovského. Včetně jeho zmrtvýchvstání; těží ale z rozporu mezi evangelii a životem, kde se nic zvláštního neděje a ubíjí až k sebevraždě.

Miluji

O tom

Po téhle látce,
    co osobní je
        a nevelká,
přezpívaná jednou
        i stokrát za ten čas,
točil jsem se jak poetická veverka
a točit chci se zas.
(..., str. 130)

Nový překlad Jany Kitzlerové a Vojtěcha Franka chce vymanit Majakovského básně z vlivu dřívějšího překladatele Jiřího Taufera, který svůj jinak kvalitní převod doprovázel charakteristikami básníkovy tvorby jako nepoetické, materiální a tendenční.

Naším cílem bylo především zbavit Majakovského puncu nesrozumitelnosti a nepoetičnosti a korigovat představu o výlučné materiálnosti a angažovanosti jeho veršů. Nesrozumitelnost a nepochopitelnost podle našeho názoru často netkví ani tak v ruském originálu jako spíše v existujících českých překladech. Ať je Majakovskij čten v originále okem poučeného rusisty či okem neškoleného čtenáře, je třeba konstatovat, že Majakovského poezie není nesrozumitelná či alespoň nesrozumitelnější než jakékoli jiné moderní verše. Takovou se snad díky své obraznosti a metaforičnosti může jevit na počátku, při prvním, zvláště pak tichém čtení. (… )

Majakovského verše pak v žádném případě nepostrádají poetičnost, ostatně kupříkladu o Majakovském jako autorovi velké milostné poezie již byla řeč dříve. Tauferem zmiňovaná materiálnost a angažovanost pak jednoznačně souvisí s volbou jednotlivých básní, které byly dříve českému čtenáři předkládány či spíše podsouvány jako pro autora reprezentativní a emblematické. (Str. 209, doprovodná studie od Jany Kitzlerové)

Překlad ale rozhodně jednoduchý nebyl, překladatelé museli najít rovnováhu mezi dvěma přístupy a alespoň částečně zachovat českou sylabotónickou formu, jinak by se rytmus a energie předlohy vytratily.

Ukázalo se však, že požadavek novosti verše – inovativnost Majakovského verše je přitom nesporná – nelze naplnit pokusem převést verš Majakovského rytmicky pravidelným sylabotónickým veršem při zachování stejnoslabičné rýmové struktury. Tento pokus vedl k výslednému tvaru, který byl po zvukové stránce na hony vzdálený Majakovského veršům a postrádal především svou neotřelost; úsilí napodobit Majakovského tónický verš s jeho nestejnoslabičným až asonančním rýmem naopak zapříčinilo, že se verše zcela rozpadaly. (Str. 212, doprovodná studie od Jany Kitzlerové)

Myslím, že překlad je skvělý, je to patrné i pro laika – rytmus i práce se slovem jsou nepřehlédnutelné. Pro mě byl obtížnější obsah, Majakovského rebelantský étos uprostřed ubíjejícího života, války, zklamané lásky mě asi v polovině knihy začal vyčerpávat a všechny poemy jsem ani nedočetl.

Odkazy