Všechno tohle je obohacující, ale mám na mysli i ticho, které se dá zažít bez znalosti jakýchkoli technik. Práh nalezení ticha a rovnováhy lze snížit. Nepotřebujete k tomu žádné kurzy uklidnění a uvolnění, stačí si najít čas na oddych. Ticho se může objevit kdekoli a kdykoli, přímo před nosem. Vytvářím si ho, když vystupuji po schodech, vařím nebo se jen soustředím na svůj dech. Ano, všichni jsme součástí stejného kontinentu, ale možnost obohacení tím, že budete sami sobě ostrovem, byste měli mít po celou dobu na paměti. (Str. 124)

Oprostit se od vykonstruované struktury (ostatně už jen to, že otázky jsou tři a kapitoly nijak neříkají, na kterou zrovna odpovídají, ukazuje, že to s těmi odpověďmi je jen jako) a číst jako jeden text, který celý mluví o tichu. A jako takový je skvělý.

Je možné být na světě přítomen a zároveň tam nebýt? Ano, je.

Nejúžasnější jsou pro mě krátké okamžiky, kdy utkvívám pohledem na obzoru a uchvátí mě okolí, hledím na kámen porostlý zeleným mechem a nedokážu od něj odtrhnout oči, nebo jen držím v náručí dítě.

Čas v tu chvíli jako by přestal existovat a já jsem zároveň niterně přítomen a naprosto vzdálen. Krátký okamžik může náhle působit dojmem věčnosti.

V tu chvíli okamžik a věčnost splynou. (Str. 161)

A ještě musím ocenit jednu drobnost – sametový papír na obálce. Je to takové hmatové… ticho. Radost brát do ruky!

Odkazy: