Steen Eiler Rasmussen: Jak vnímat architekturu (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Jak vnímat architekturu Steen Eiler Rasmussen velmi čtivým jazykem vysvětluje principy, dalo by se říct přímo dimenze, ve kterých se architektura jeví a ve kterých ji člověk vnímá.

Rasmussen píše sice obecnou teorii, ale nepíše o všem. Zajímá jej v první řadě to, jak architektura působí na naše vnímání, jak ji naše mysl „čte“. Patrné je to už z názvů jednotlivých kapitol, které se věnují nejdřív vnímání tvarů a prostoru a posléze i jednotlivým smyslovým vjemům. Z myšlenkových směrů má kniha nejblíž k fenomenologii. Tento původně filosofický směr v myšlení o architektuře rozvíjeli a dosud rozvíjejí mnozí autoři, jako třeba Nor Christian Norberg-Schulz. Ti ale většinou přímo čerpali z filosofické literatury, čímž se jejich texty — jakkoli zajímavé — často staly těžko srozumitelné, a to nejen pro laiky. (Str. 215, doslov Ondřeje Hejdy)

Názvy kapitol jsou vysvětlující:

Několik základních pozorování
Vnímat hmotu a prostor
Kontrast mezi hmotou a prostorem
Vnímat architekturu jako barevné plochy
Měřítko a proporce
Rytmus v architektuře
Účinky textury
Světlo v architektuře
Barva v architektuře
Architektura poslechem

Je to vskutku základní příručka – čtenáře vybaví seznamem toho, co vnímat. Velmi zajímavá je kapitola poslední, vnímat architekturu sluchem zní zvláštně, ale je to logické, akustika má dost podstatný vliv na to, jak bude dům působit. A nemusí jít jen o katedrály a jejich vliv na způsob přednesu – je to i téma koupelen a toalet.

Snad se mi podařilo čtenáře přesvědčit, že se dá smysluplně mluvit o poslechu architektury. Můžete sice namítnout, že se poslechem nedá zjistit, zda se jedná o architekturu dobrou či špatnou, ale na to mohu jen odpovědět, že stejně tak nejspíš nemůžete ani vidět, jestli je dobrá či špatná. Můžete zrakem a sluchem společně vnímat, zda má budova charakter, zda —jak bych sám řekl — dobře stojí. Nikdo ale nikdy nebyl schopen vydávat logicky podložené soudy k architektonické hodnotě různých staveb. (Str. 202)

Postřehy jsou v knize jak velmi konkrétní u detailů, tak obecné pro celé epochy:

Přechod od gotiky k renesanci netkvěl jen v přechodu od dominance vertikálních prvků k dominanci prvků horizontálních, ale především v kompletní transformaci architektury ostrých a hrotitých struktur v architekturu úhledně tvarovaných dutin — což je stejná proměna jako vidět nejdříve vázu jako figuru a pak místo ní dva profily lidské tváře. (Str. 43)

A vše je bohatě ilustrované na černobílých fotografiích:

(Několik vložených stránek na křídovém papíru je barevných, kvůli ilustracím, kde hraje barva roli – například u rozdílu mezi světlem na obrazech Jana Vermeera van Delfta a Pietera de Hoocha.)

Příručku můžu jen doporučit, opravdu dělá to, co slibuje – učí jak vnímat architekturu.

Odkazy:

RASMUSSEN, Steen Eiler. Jak vnímat architekturu. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2598-2.

Steen Eiler Rasmussen: Jak vnímat architekturu

Informace

Kontakt

Vyhledávání

Kategorie

Archiv