(… )
Vpřed, stranou, vzad
se přelévá, lít bude, nepřelila
řeka té Jeho chůze běhuté:
vzhůru výtrysk. Dolů pád.
Uprostřed spočívá. Stál. Stojí.
Pní nehnut. Pna se řítí
(… , str. 47, Kříž)

Básně jsou to jak vidno velmi intenzivní a formálně výborné, s rytmem, rýmy. Ale úsečnost spolu s nezvyklými tvary slov způsobují, že jim rozumím jen obtížně. Pní nehnut a pna se řítí? Uf.

Prosil jsem ve své žule tmy
o trochu světla Tvého.
Skácej sloupoví, tni
klínem blesku svého.

Věnce hořící
zapálily věže shůry.
Blesky bouřící
roztříštily žuly.

Prosil jsem ve svém svoru,
v suchu, v svěráku
o krev beránků.
O víno z Tvých dvorů.

Beránek jsa, krve dals.
Nad lásku v lásku jals:
hroznů lisovals.

Prosil jsem v hrobu hluchosti
o hlas Tvých trub.
Klíčit dej lásky krutostí
v smrti rub.
(… , str. 72, Modlitba strachu a odvahy)

V druhé části se přidává opakování, variace tématu. To je zajímavé, básně jsou jako příboj, vrací se ve vlnách.

(… )
Je předsevzato.
Avšak předsevzetí
ve vzdechu, vanu smetí
letí sváto.

Jen to je svato.
Avšak světí
dech smetí
lidské mláto.
(str. 94, Vanitas vanitatum)