Básně Stanislava Kubína mi zprostředkoval jeden z Almanachů české poezie (Noc plná žen z roku 2018), sbírku jsem si objednal hned vzápětí. Podívejte se na kousek básně, který knize dal jméno:
(… )
kde hledat tě
má řeko slz
v úbočích zapomenutých vrchů
bláhových cílů nikdy nedosažených
řeko ponorná
řeko slz
palčivých a těžkých slz
jimiž pláčí muži
když skrývají ve tmě osamění
tíhu
zoufale prázdných dlaní
(… )
(Jób, Str. 12)
Silné obrazy, že? Skrytá tichá řeka, ponorná a podzemní… celá báseň Jób je taková. Intenzivní, plná bolesti i porozumění.
K dojmu přispívají i zajímavé obrazy Štefana Škapíka.
Sbírka obsahuje pět částí:
…a ta třetí
v šedém plášti
nese dary
v slávě pozdvižení
po životě kde se střídá
sláva s planou záští
nese věštbu nad níž není
pokoj klid a tiché usmíření
(Třetí sudička, Str. 50)
A právě v obsahu, resp. v jeho částech 3-5, je kámen úrazu. Chápu sice shromáždění různorodých textů do jednoho celku, je to autorský souhrn, kronika či deník – jako čtenář jsem ale zklamaný. Chtěl jsem jen sbírku básní pro dospělé, ne o dětech a pro děti (i když v článku o almanachu citovaný Kryštůfek je skvělý) a už vůbec ne eseje nebo popisy tvorby výtvarníků, které neznám (tedy až na Štefana Škapíka, který sbírku ilustroval, ale to jsem se dozvěděl až teď při psaní článku).
Takto jsem čtení skončil někde za polovinou.
(Ale ty básně jsou výborné!)
Odkazy:
KUBÍN, Stanislav. Ponorná řeka. Praha: Věra Nosková, 2010. ISBN 978-80-87373-03-3.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.