Málo se ví, že větrání má vliv na lidské zdraví. Nedostatečné větrání zvyšuje riziko výskytu krátkodobých a akutních zdravotních problémů, kam se řadí především infekční onemocnění, a pak i onemocnění dlouhodobá, někdy s velmi dlouhou latencí. K akutním problémům v nedostatečně větraných prostorech patří především nadměrná únava. I v prostředí bez závažných zdrojů znečišťujících látek nastává vlivem poklesu parciálního tlaku kyslíku a naopak nárůstu koncentrace oxidu uhličitého C0₂ k útlumu organismu, který se projeví nepozorností, ospalostí, prodloužením reakčních časů apod. Děti působí unaveným dojmem, ztrácejí pozornost, stěžují si na bolesti hlavy, v krajním případě může dojít k nevolnosti. Veškeré tyto příznaky mohou mít negativní vliv na jejich studijní výsledky. (Str. 12)

Druhá kapitola Historie a současnost větrání škol se pak zabývá historickými požadavky a systémy větrání škol (potřeby větrat si byli příslušní odborníci vědomi odjakživa), novodobými předpisy i současnou právní úpravou. Dplňuje to statistikou školských budov a jejich stavem dle dotazníkového průzkumu a přidává příklady z měření kvality ovzduší ve školách.

Proč má typická škola znehodnocené vnitřní prostředí? Jedná se o současné působení řady vlivů:

• je „pouze“ zateplená a vybavená těsnými okny,
• větrání se předpokládá přirozené,
• větrání je plně v režii vyučujícího,
• šetří se energií,
• o přestávkách se nevětrá z důvodu bezpečnosti,
• vedení a zřizovatel školy většinou nemají o kvalitě vnitřního ovzduší přestavu,
• problém si nikdo nepřipouští, jsme lhostejní. (Str. 32)

Následující kapitola Vnitřní prostředí škol probírá jednotlivé vlivy a bere to opravdu důkladně – od tepla a vlhkosti přes oxid uhličitý, organické látky a radon, až po třeba akustiku (včetně norem, hluku z vzduchotechniky a akustických výpočtů).

Pokračují Opatření pro zlepšení stavu vnitřního prostředí ve školách. Tady je přehled konkrétních větracích systémů jako jsou přirozené (infiltrace a mikroventilace, provětrávání ručně otevíratelnými okny, mechanicky otevíratelnými okny) nucené (podtlakové, rovnotlaké s větrací jednotkou v obvodovém plášti, potrubní pod pod stropem, lokální s jednotkou uvnitř nebo vně učebny, centrální jednotkou), hybridní a další – pomocná – opatření. Jako třeba ochrana proti radonu, tomu je věnováno hodně pozornosti včetně popisu několika způsobů odvětrávání podlah.

Pátá kapitola Energetická náročnost větrání učeben je plná výpočtů tepelných ztrát, zisků, bilance a potřebné energie na větrání. Výsledek je dost překvapivý:

Při použití nuceného větrání s větrací jednotkou se ZZT dle stávajících předpisů, kdy podle směrnice o ekodesignu větracích jednotek [94], musí být minimální účinnost ZZT 67, resp. 72 %, se náklady související s provozem (energiemi) pohybují pro analyzované jednotky v rozmezí od 10 do 50 (ZS), resp. do 65 Kč/rok (SŠ) na jednoho žáka (!) v závislosti na typu jednotky, resp. na jejím měrném příkonu SFP. (Str. 114)

Knihu uzavírají Příklady řešení se sedmi ukázkami realizací ve školách různého rozsahu, od malotřídky až po univerzitní budovu.

Co říct na závěr? Problematika je sice složitá, ale shrnutí je jednoduché – větrání se řešit musí. Náklady na provoz vzduchotechniky jsou evidentně dost malé až mizivé. Samozřejmě velká rána je na začátku s vybudováním celého systému – to by ale mělo být stále ještě řešitelné s pomocí grantů a každá škola, která pořádné větrání nemá, by se o to měla intenzivně zajímat.

Cíl knihy, tedy zvýšit osvětu, byl u mě rozhodně naplněn.

Odkazy: