Píšeš: „Nechtěl jsem tvému muži vzít nic z tebe.“ Vidíš, Leo, a přesně tenhle odporně konzervativní přístup ti tak zazlívám. Degraduješ mě tím. Já nejsem zboží, které někomu patří, a proto nesmí přejít do vlastnictví nikoho jiného. Leo, JÁ PATŘÍM SOBĚ a nikomu jinému. Nemůžeš mě nikomu „vzít“ a žádný manžel na světě si mě nemůže „ponechat“. Jenom JÁ sama sobě se ponechávám a beru. Někdy se i propůjčím. A oddávám. Ale jenom vzácně. A ne leckomu. (Str. 351)

Celkové vyznění je ale přiměřené, je to důstojné pokračování, zachovává úroveň. Včetně závěru.

O 8 minut později
Re:
Větší odstup ode mne už beztoho mít nemůžeš, miláčku. Leo, já se zblázním z těch tvých věčných odkladů, oddalování, utěšování a stručných obratů čelem vzad! Až se vrátím z Istrie, nejspíš mi zase oznámíš své zasnoubení s „Pam“. Ale bohužel mi ještě nebudeš moci sdělit žádnou „fasetu“ toho rozhodnutí. Protože budeš muset napřed „ty věci vidět jasněji“. Leo, já už tě nemám ráda! Nezlob se: aťsi čekáš, na co chceš, než mi o sobě dokážeš povědět podstatného, já už nečekám. Od té doby, co tě znám, pořád jenom čekám. Za ty dva a půl roku jsem čekala třikrát víc než za 33 let předtím. Kdybych aspoň někdy věděla na co! Načekala jsem se dosyta. Je mi líto! (Tak, a teď budeš zase mlčet a trucovat.) (Str. 413)

Takže… si chcete přečíst i tohle.

Odkazy: