Wuwejův zápisník

Čestmír Vejdělek: Návrat z ráje

11.01.2021 23:21, Wu | knihy | výběr z knih | komentáře -

obálka knihy Návrat z rájeDaleko od Sluneční soustavy je planeta Bikappa, přátelsky nazývaná Lucie. Lidstvo už k ní vypravilo šest expedicí, a všechny se vrátily s ohromujícími výsledky. Bohužel však zcela nekompatibilními. Paleontolog tam našel svět šavlozubých tygrů, vulkanolog desetitisíce vyhaslých sopek a lávových polí, historik umění paleolitické kresby… Zkrátka každý viděl a prožil to, co ho zajímalo nejvíce, ale z Lucie samotné, o její civilizace, bylo známo jen naváděcí hlášení: Lucie. Starý vás navede na Sheet. Bereme recepturu. a vysvětlení Na žádost vysvětluje Starý. Starý je centrum pro vnější a bezpečnostní záležitosti. Sheet je hlavní pracovní pevnina. Receptura je rutinní bezpečnostní opatření Starého. Konec.

Do další expedice je obsazen zkušený novinář investigativec Řehoř Janda, proslulý rozkrytím záhadných případů umělé inteligence. Ten se k tomu postaví s originalitou sobě vlastní a ještě před přistáním loď opustí v malém modulu, celule. Dopadne na kraji růžového moře, vše co měl s sebou zanechá ukryté a vyrazí planetu prozkoumávat na vlastní pěst. A je toho k vidění opravdu hodně. Tamní obyvatelstvo je plně odevzdané technice, které už nerozumí,

Potom některé inspekce přestaly cestovat a dávaly si vypracovávat zprávy od počítačů samotných. Členové Dozorčího výboru si postupem času zvykli schvalovat zprávy, kterým nerozuměli. Nedalo se už valně rozeznat, kdo tomu, co se děje v Centru Pí, ještě trochu rozumí, a kdo ne, a tak nepozorovaně vymřeli odborníci, nahradili je odborníci stínoví, přišly stíny stínů, čím dál tím bledší, a jednoho dne byla Lucie najednou bez člověka, který by měl ponětí, co je to napěťová úroveň a co je to logické hradlo. (Str. 170)

černý čtverec jim plní jakékoliv přání, komunikují s ním myšlenkami, oddávají se řízenému snění,

Záleželo mi na obsahu Solina snu jenom odvozeně; spíš jsem chtěl znát, v čem to celé vězí a jak se v něm uskutečňuje Ben. Vykonával přímý vliv na jejich vyšší nervovou činnost? Když mohl formovat jejich sny, byl také s to klást hranice a ukazatele cest pro jejich myšlení? A jak to tedy bylo s vůněmi a barvami? Neodpustil si okliku přes čidla a nevkládal signály přímo do příslušných mozkových středisek? Neviděl a nečichal pak každý Lucijan něco jiného? (Str. 142)

vyvinuli extrémně složitý společenský život, ale už pomalu zapomněli, čím jsou. Ba i k početí dětí je třeba, aby jejich centrální mozek vyslal signály, zvuky… Jenže postupně se dějí stále podezřelejší věci. Inkubátory na Pomerančových ostrovech zmizely, mezi lidmi se objevují Umělí,

Na náhorní planině Kleem mi Sol poprvé ukázala Umělé, Benovy syntetické tvory, přesné kopie lidí. Žili tam v krásných malých drúzách a chovali se přátelsky, ale bála jsem se jejich neživých očí a nepřirozené chůze. – Proč je Ben tvoří? zeptala jsem se a Sol odpověděla: – Nevím. Za planinou, na druhé straně Jehlových hor, se už nepásla osminohá dupající zvířata, jak matka slibovala, nýbrž seděli tam v hloučcích Umělí, tentokrát bez úst; polekala jsem se a rychle jsme odletěly. Myslím, že ani Sol nebyla v jejich přítomnosti ve své kůži. (Str. 87)

stávají se výpadky, pasy, kdy letící dopravní prostředek prostě přestane fungovat, skutečná tráva je nahrazovaná umělou (má lepší vlastnosti) a pravidelné karnevaly končí rozplynutím účastníků…

Řehoř je takový žolík – ale co má (a co smí) udělat? Je to vůbec jeho věc?


Když jsem knihu četl poprvé, zaujala mě svojí nezvyklou meditativností; Řehořovy úvahy a popisy jsou i přes veškerý spád splývavé a rozpínající se mezi současností a vzpomínkami.

Pevnino, jejíž jméno bolelo jako říznutí nožem, kde jsem tě zapomněl? Toto je Lucie; louky, potoky, háje a všechno tuze hmotné. I pan Umělý mě hmotně pozoruje. Našel jsem krásné nosaté ženy a města s pitvornými domy. Poznal jsem jiné pachy, može je žluté jako jablečná šťáva, sklípkani snovou provazce mezi neviděnými stromy. Na Sheetu pokojně vrní matné paláce s tranzistory, detektory, rotory a motory, příliš hmotné. Lidé létají, ryby plovou, ovce bečí, co je mi po nich? Strávil jsem je. (Str. 264)

Teď jsem si také uvědomil, že je i hodně pestrá formálně; část je vyprávění, část jsou Řehořovy zápisky, něco vypráví Sol, pak jsou tam také dopisy.

Obsahově je to klasické téma vzpoury strojů a Lucie je jen taková kulisa pro pozemské problémy, které nás teprve čekají (ostatně černý čtverec, pardon, obdélník dnes máme všichni). I Luciané jsou jako lidé, jen s větším nosem, jejich historie je analogií té naší. Ovšem zpracování je mimořádné; s ozvěnami Lemovy Solaris, Bradburyho Marťanské kroniky nebo Karla Čapka. Postřehnout se dají i odkazy na potopu světa a exodus – putování přes poušť do země zaslíbené.

Na samém konci jsem nevycházel z údivu – zápletka s kamejí vypadala, že to celé shodí (jak by se mohla dostat na Zem?), stejně jako dávná historie Řehořova předka. Nakonec to bylo přesně naopak, spiknutí a podvrhy všemu dávají docela realistické měřítko. A závěrečná nejednoznačnost je taková tečka: Nemohlo i toto všechno být jen Řehořův sen?

Výborné české sci-fi, které byste neměli minout.

P. S. Toto je třetí, přepracované / nekrácené vydání, některé věci včetně zmíněné nejednoznačnosti se v předchozích vydáních neobjevovaly. Objevují se názory, že předchozí verze je lepší; já to neumím posoudit, přestože minule jsem četl to původní – natolik si je nepamatuji. Ale je jedno, na které narazíte, obě jsou skvělé.

Odkazy:

VEJDĚLEK, Čestmír. Návrat z ráje. Praha: Nakladatelství Alternativy, 1993. ISBN 80-900030-5-2.

12345
1610403660000

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online