Martin Fahrner: Bláznův kabát (Wuwejův zápisník)

obálka Bláznův kabát Trochu nezvyklá kompozice, jinak ale typický Fahrner – krátké věty, hluboké porozumění a neurčitý, ale všudypřítomný nádech nostalgie.

Slunce zapadá. Stojím na kopci a pozoruji tu krásu. Najednou jsem věděl, že se můžu vrátit k lidem, ke kterým patřím. Že se nebudu bát pravdy, protože je složitá, protože i já mám pravdu a toho chlapa jsem, ať se mu to líbilo, nebo ne, zachránil. Já jsem ho zachránil. (Str. 163)

Ke kompozici se ale musím vrátit; kniha je složená z devíti částí a v každé vystupuje jen pár postav. Každou krátkou kapitolku vypráví jedna z nich a dokola se střídají. Například v úvodní Temné komoře jsou to studentka Šárka, její přítel Radek a její otec Lumír. Autorovi se daří udržet odlišný styl – Radkovo mladistvé nadšení, Lumírovu ztrátu iluzí (a snahu něco z nich zachránit, když se vydá k Magorovi na koncert) i Šárčinu počínající emancipaci. Zpočátku mi to nevyhovovalo, střídání a nutnost pokaždé „přelaďovat“ kontext bylo namáhavé, ale brzy jsem si zvykl. Děj je barvitý, z mnoha úhlů pohledu a s mnoha odstíny.

Máma odjede, malá spí, přepadá mě strach. Ze všeho, o čem mluvila. Taky z toho, že se nevrátí, že se mu něco stane nebo že mě opustí. Kam bych asi tak šla? Někdy ji podezřívám, že ve mně ten strach vyvolává, abych já neopustila ji, abych si ji pro všechny případy držela u sebe. Někdy se bojím, že ji za to nenávidím, protože jí to vychází. (Str. 97)

Nejzajímavější bylo vždycky pronikat do nové části, nechat každý charakter postupně probarvovat – a pak náhle zjistit, jak souvisí s ostatními.

Časově děj začíná někdy za normalizace, ale postupně prochází přes revoluci až do současnosti. Je to ale jen kulisa, důležitý je život. Život v mnoha podobách, jeho radosti a strasti, dobrodružství i rutina. A hledání. Ne tolik štěstí, jako spíš partnera. Ale i ty okamžiky štěstí přicházejí, byť nečekaně.

Voda se řítí, hučí, tříští se, napájí, oživuje a – taky zabíjí. Hned pod mýma nohama se valí mrtvolky hmyzu rozmáčknutého kapkami, ani myši nezachráni všechny své mladé ze zatopených děr. Něco se stane tak, něco zase tak. Něco se povede a něco ne. Něco vznikne a něco ne. Všude kolem nás je síla, abychom bojovali. Abychom bojovali za sebe a za život. Abychom sílili.

Někdo zvítězí a někdo prohraje a stejně všechno zpívá a křičí: Sláva, sláva, sláva. I kameny. I zvířata. I stromy. Všechno je živé a někde nad námi je síla, která všechno to živé naplní, až to přetéká, až se to o vás tříští, a můžete jen stát a žasnout. Křičet. Zpívat. A pokusit se uchovat v sobě tu chvíli. Neztratit spojení. (Str. 158)

Nakonec se to všechno nějak poskládá a dobře dopadne, všichni jsou sice více či méně zjizvení na duši – ale kdo nejsme? Moc dobré čtení.

Odkazy

nakladatelství Druhé město - Martin Reiner, Brno 2015, ISBN 978-80-7227-372-0, cena 249 Kč

Martin Fahrner: Bláznův kabát

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv