Knihu Dítě v síti sestavila redakce časopisu Flowee ve spolupráci s vybranými specialisty jako pokračování či rozvinutí stejnojmenné konference, která se konala koncem roku 2018. Z autorů je nejznámější Daniel Dočekal, novinář, který se internetem a sociálními sítěmi zabývá dlouhodobě a do hloubky. Jeho příspěvek také zabírá největší část.
Na téměř sedmdesáti stránkách přináší Manuál pro rodiče, v němž se dozvíte vše podstatné o zvyklostech, potřebách a především rizicích pohybu v online světě. Manuál je rozdělený do kapitol podle věku dítěte (2-5, 5-6, 7-10, 10-15, 15-18, raná dospělost) a odpovídá na řadu otázek, které jste si jistě také kladli. Jak dlouho nechat malé dítě koukat na tablet? A na co? Kdy pořídit dítěti mobil? Jak řešit mobily ve školách? Kyberšikana? A odpovídá i na věci, které vás možná nenapadly; od hesel, přes soutěže na facebooku, jak nenaletět na falešný e-shop, až po třeba sexting nebo kyberstalking.
Pokud se při povídání s dítětem dozvíte, že soutěží na Facebooku o iPhone, tak je 99% šance, že naletělo na podvodné stránky slibující výhru. Objevují se pořád dokola a za fanouškovství slibují jako výhru iPhoe, telefon Samsung, poukázky do Lidlu či akvaparku. Dokonce i auta za několik milionů.
Vyžadují, aby se člověk stal jejich fanouškem, sdílel je pro přátele (aby se podvod šířil) a aby pod „vyhlášením soutěže“ napsal komentář. Pokračují většinou tak, že se každý dozví, že výhru získal a musí buďto někam zavolat (přijde o peníze na zpoplatněné lince nebo přes SMS), nebo jít někam na web (tam si stáhne do počítače či mobilu virus). Výhru samozřejmě nikdy nedostane. (Str. 66)
Tahle část skutečně vyčnívá, mohla by fungovat samostatně a měl by si ji přečíst asi každý. Snad jen místy jsem měl pocit, že uváděné množství času online, dat i aktivity je v daném věkovém rozmezí nadměrné, že je to tak o skupinu posunuté. Ale možná jen držím potomka příliš zkrátka.
Druhá sekce Co mobil dal a vzal jsou texty Anastázie Harris, novinářky i matky, která žije střídavě v Británii a na Moravě a na divoký nástup digitálních technologií se dívá velmi ostražitě
(str. 101). Soubor krátkých článků, které se soustředí především na rizika – rizika nekonečné nabídky videí na Youtube, rizika závislosti na lajkování, komunikace s hlasovými asistenty, vytěžování dat o chování uživatelů na Facebooku… Je to trochu alarmistické a hodně stručné. Ideální jako upozornění nač si dávat pozor.
Třetí část Knihu digitálních džunglí sepsal Luboš Heger a sleduje především nakládání s naší pozorností (vizte Ekonomiku pozornosti). Téma je to důležité – protože je často neuvědomované.
Lanier nadlouho diskuzní fóra opustil, ale na počátku tisíciletí se na žádost Arianny Huffingtonové stal prominentním blogerem na serveru Huffington Post. „Starý problém se vrátil, kdykoliv jsem zkontroloval komentáře. Nešlo je ignorovat. Cítil jsem pokaždé, jak to ve mně začíná vřít. Anebo jsem pocítil takové to absurdní žhnutí, kdykoliv lidé souhlasili s něčím, co jsem napsal. Přestože z komentářů bylo jasné, že mému textu nevěnovali moc pozornosti,“ říká dnes.
„Autoři komentářů se totiž většinou snaží přitáhnout pozornost hlavně k sobě. Všichni jsme se dusili ve stejném hrnci. Po čase jsem se přistihl, že píšu i věci, jimž moc nevěřím, jen proto, abych získal více čtenářů. Psal jsem věci, které chtěli slyšet, anebo třeba pravý opak, protože jsem počítal s tím, že to vyvolá vášně. Bože! Byl jsem v tom zase po uši, stával se ze mě troll, a to všechno kvůli té stupidní technologii.“ (Str. 152)
Následuje Velká debata o velké otázce, všehochuť článků různých autorů. Namátkou plastické operace kvůli Instagramu, fandění gamerům, úmrtí při focení selfies, pravidla sextingu, komentáře k algoritmům na sociálních sítích (tady mě trochu překvapilo, že popisovaný Algoritmus působí až personifikovaně, jako by to bylo něco víc než jen technika).
A poslední sekce Den offline? No, po pravdě, nemám tyhle masovky typu „digitální detox“ rád. Když mám technologie pod kontrolou, nepotřebuji jednorázové hurá akce. A když je pod kontrolou nemám, tak mi ze závislosti chvilkový výpadek nepomůže. Zkušeností mám za svou počítačovou historii víc než dost.
I přestože jako IT specialista nejsem úplně cílová skupina a moc nového jsem se nedozvěděl, připadá mi kniha skvělá a doporučuji ji každému. Kvůli manuálu pro rodiče především, ale i pro její pojetí – problematiku uvidíte opravdu mnoha pohledy a ze všech stran.
Odkazy:
nakladatelství Mladá fronta, Praha 2019, ISBN 978-80-204-5145-3, cena 299 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.