Wuwejův zápisník

Od čtenáře: Lišají psaní

24.07.2019 23:21, B. | příroda | tvorba | od čtenáře | komentáře -

Dnes je to fotopovídání B. o tom, jak dostala cestou do nemocnice krásný vzkaz. Zachránit noční vílu před vstupem do Morfeovy říše je ta nejlepší pojistka!

***

Ráno, cestou sem, jsem dostala naprosto neuvěřitelný dárek. Většinu lidí by asi vyděsil – mě ale obrovsky nadchnul a naplnil radostným optimismem, jakožto dobré znamení.

Hrkám si to se svou sportovní kabelou na kolečkách po takovém tom nájezdu už vlastně skoro do budovy nemocnice… a najednou koukám, jak tam poletuje nějakej sejkorák. Na zábradlí, a zas dolů na zem, a znovu na zábradlí… a uskakuje, a poskakuje, a něco ho tam děsně zajímá…

Koukám, že tam něco velkýho leží na zemi. Ono to mohlo být velký jak půlka tej sýkorky. Tak jsem si napřed myslela, jestli tam nemá vypadlý mládě odněkud, pak jsem si říkala, že třeba někomu odpadl kus housky …
No a přijdu blíž… a vidím…
Můru velkou přes půl dlaně! Překrásnou…

Foto Lišaj na dlani

Hned mi bylo jasné, že je to nějaký lišaj. A co si budeme povídat, ti lišajové tam ve většině případů, tak či onak čitelnou, tu kresbu mají. Smrťáka. A chápu, že ledaskoho by to mohlo zděsit…

Foto Lišaj kresba

Ale já to mám přesně naopak! Můry miluju… pro mě je to nádherné setkání s překrásným tvorem. Je to podruhé v životě, kdy jsem lišaje držela v ruce. Poprvé před dvěma roky, když jsem před ním na táboře zachraňovala totálně vyděšeného kamaráda. No a dneska… Jak se říká, náhoda neexistuje… to prostě nevymyslíš… to běžně nepotkáš!!! Lišajové jsou úžasní.

(Já vím, že žádná extra velká zvláštnost to taky zas není, ale přecijen městský člověk se s ním tak často nepotká.)

Tenhle se tam na zemi všelijak plácal a batolil. Trochu jsem se bála, jestli už není z půlky uklovanej. Ale nemohla jsem ho tam nechat. Nechtěla jsem ho nechat sežrat té sýkoře, a říkala jsem si, že někdo z lidí by na něj možná s radostí – a odporem – rád dupnul. Někoho by poděsil.

Tož jsem odhodila batožinu kdesi veprostřed cesty, nastavila dlaň a můrku si na ní nametla. Hned jsem viděla, že je v pořádku, protože se mi na té ruce začal hemejřit a pokoušel se startovat… Šla jsem hledat kam ho odložit, ale to jsem musela obejít asi čtvrtinu budovy, protože tam teprv byl strom.

(Jsem si pak říkala, kdyby mě někdo viděl, jak tašku s notebookem a vším, nechám na cestě a odcházím s můrou …)

Trochu mi dalo práci ho ukecat, aby mi zapózoval a neuletěl. Ale nakonec se podařilo. A to, že jsem ho odnesla k tomu stromu, to byl další bonus. Protože vidět, jak složí křídla, a okamžitě se na tom kmeni stane téměř neviditelným, bylo taky úžasný.

Foto Lišaj na stromě

Trochu si popolezl, prohrábl si packou tykadla a šel si dát šlofíka. Evidentně se mu tam líbilo.

Foto Lišaj na stromě - detail

A já pak vygooglila, že to byl lišaj šeříkový.

12345
1564003260000

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online