Hluboké ticho mocnou silou
noc našich srdcí rozštěpilo
Už nemám
na dosah tvůj tep
Jsem poušť jsi houští pouť i step
Váhavý písek topí tvé náhle nezřetelné stopy
(...)
(Str. 34, Bludná)

„Dlaň pro Marinu“ ale není jen bloudění a štvanost, všímá si i odcizení a ztráty kouzla, třeba z mizejících dopisů:

Byl býval čas
kdy do dálky
s útržky slov a letmých citů
létaly
bílé obálky
a lásky měly z antracitu
jiskrný zrak
A dlaně psaly
jako by slzy polykaly
(...)
(Str. 23, Předmět z emailu)

Nebo okamžiků utváření osudu… Zkrátka, sbírka je opět skvělá a rozhodně byste ji neměli minout.

Aktualizace 13. 10. 2023: Sbírka je rozdělená do dvou oddílů, dlaní, přičemž první Dlaň pravá je Marině blíže – jsou tam básně přímo o ní, jejích citech a pocitech, inspirované Ruskem, vyděděností. A když nejsou o ní, blíží se náladou.

(...)
Ostřici v dunách
česá vítr
pronikající hebkou kůží
Prázdná náruč tě sotva spasí
Jen vlastní vlasy
vlastní vlasy
ti zbyly po tvém vlastním muži
a vláčná odevzdanost v chůzi
Sama se tyčíš proti moři
nohy se v mokrém písku boří
a není kdo by ruku podal
Jen slaná voda
slaná voda
a vítr s nářkem Erýnií
vyřítí se vstříc tvému hoři.
(Vdova, str. 42)

Dlaň levá je obecnější, je tu hodně básní o nejrůznějších otsiderech, menšinách – ale Marina se také objeví. Ukázka je tentokrát z živelné přírodní síly:

Má rujná bába
sílu kujnou
má představivost víc než bujnou

Má stádo hřebců
mezi stehny
má laskavost i slinu běhny

Je chůvou smrti
ač je lidská
je imunní i venerická Venuše

(...)
(Ježí Baba, str. 99)