Po Třetím oku jsem sáhl z nostalgie – byla to jedna z prvních knih o duchovnu, kte kterým se dostal, a tehdy jsem ji přímo hltal. I dnes má své kouzlo, alespoň ze začátku. Sledujeme vyprávění o malém chlapci z význačné rodiny, kterému je předurčeno stát se mnichem.
„Hlavní opat se na mě dlouho bez pohnutí díval, aniž by promluvil. Pak řekl: ‚Úterý Lobsangu Rampo, vím o tobě všechno, všechno, co bylo předpovězeno. Zkouška tvé odolnosti byla krutá, ale mělo to svůj dobrý důvod. Ten důvod se dozvíš až v pozdějších letech. Pro tuto chvíli věz, že z každého tisíce mnichů se jen jediný hodí pro vyšší vývoj, vyšší poslání. Ostatní jdou s proudem jako stádo a konají svou každodenní práci. Jsou to manuálové, kteří točí modlitební mlýnky, aniž by přemýšleli, proč. O takové nouzi nemáme, máme však nouzi o ty, kdo v sobě ponesou naše vědění a předají ho, až bude později naše země zastřena cizím mrakem. Dostane se ti zvláštního výcviku, a to velice intenzivního, a za pár krátkých let získáš vyšší vzdělání, než láma obvykle nabude za celý dlouhý život. Ta cesta bude obtížná a často i bolestivá. Posílit jasnovidnost vnějším zásahem je bolestivé a pohybovat se po astrálních úrovních vyžaduje nervy, kterými nedokáže nic otřást, a odhodlání pevné jako skála.‘“(Str. 48)
Popis zvyklostí, vstup do kláštera, první kroky, zkoušky, stávání se lámou a opatem...
Postupně se ale, operací na otevření třetího oka počínaje, začíná vyprávění posouvat poněkud bulvárním směrem.
„Náhle to trochu zaskřípalo a nástroj pronikl kostí. Okamžitě ho můj velice bdělý operatér zastavil. Svíral pevně jeho rukojeť, zatímco mu láma Mingjur Tundrup podal velice tvrdou a přečistou dřevěnou třísku, která byla předtím vystavena působení ohně a bylin, aby ztvrdla jako ocel. Tříska byla vsunuta do 'U' nástroje a pak postrkována dolů, takže vnikla právě do otvoru v mé hlavě. Operující láma trochu poodstoupil ke straně, aby mohl láma Mingjur Tundrup stát přede mnou. Na jeho pokyn pak chirurg s nesmírnou opatrností posunoval třísku dál a dál. Náhle jsem ucítil bodání a lechtání zdánlivě v oblasti kořene nosu. To posléze polevilo, načež jsem začal vnímat jemné vůně, které jsem nedokázal identifikovat. I tento pocit ustoupil a byl nahrazen jiným. Připadalo mi, jako bych tlačil, nebo byl tlačen na nějaký pružný závoj. Palk mě náhle zaplavil oslepující záblesk a v témže okamžiku láma Mingjur Tundrup řekl ‚Dost!‘ Projela mnou bolest prudká jako spalující bílý plamen. Pak začala slábnout, odezněla a vystřídaly ji spirály barev a kuličky žhnoucího dýmu.“ (Str. 71)
Příhody, které rezonují s představou podivného a záhadného esoterického Tibetu (v době, kdy kniha poprvé vyšla).
Vlastně i primitivní údiv Lobsanga nad židlí a uniformou do toho obrázku zapadá (zatímco takto pokročilý mnich by asi tak překvapený nebyl, už jen proto, že se do té doby setkal se spoustou neuvěřitelných věcí včetně vidění aury). Kromě atraktivnosti (pro západního člověka zejména) zmíněné spojuje ještě jedna věc – jsou to jen samé vnější atributy, chybí cokoliv o podstatě nauky.
Už z první knihy lobsangovské série je tedy patrné, že jde spíše o pohádku s reálnými základy. Ty by jeden po druhém potřebovaly prověřit, protože některé jsou zjevně fantastické – a tak se nedá věřit žádným. Čte se ale dobře a probudit zájem o tradiční život v Tibetu může, ostatně i mě tehdy podpořila v počátečním nesmělém rozhlížení se po duchovních krajinách.
K tomu ověřování – o něm bude příští kniha.
Přečtením Třetího oka nic nezkazíte, celou sérii bych ale asi nedoporučoval. Je to asi jako kdyby si někdo ke studiu indiánské kultury vybral jako zdroj Karla Maye...
nakladatelství Trigon, Praha 2001, ISBN 80-86159-34-5, cena 126 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.