Druhý díl pamětí pilota začíná jeho nástupem k ČSA a končí… končí výpovědí, kterou (hned po vážné nemoci) dostal, prý pro nadbytečnost. Stála za tím ale spíš jeho přímost a nepohodlnost pro nadřízené nového typu.

„‚Ty vole, teď bych chtěl tady vidět ty naše teoretiky, co si berou palivo akorát. Tak ti by měli setsakra starosti!‘ V rámci úspor se začala razit teorie, že se bude létat s minimálním množstvím paliva. Celou svou karieru u ČSA jsem toto striktně odmítal, že nebudu riskovat bezpečnost cestujících a mastit nějakému vynálezci této teorie jeho ego. Ono šedivá je teorie a zelený je strom života. Aktivní ‚piloti manageři‘ pak dokonce začali vytvářet tabulky, kdo kolik ušetřil a tak dále s tím, že to nebude mít žádný vliv na hodnocení pilotů. Ale sliby se slibujou a blázni se radujou. Pak došlo i k tomu, že jeden z těchto ‚hrdinů‘, velký inspektor, měl dvakrát před vyhlášením nouzové situace kvůli palivu. Jenže to byl veliký ‚manager‘, tak se to zametlo pod koberec. Řadového kapitána by stáhli z kůže! Muselo se pak zdůvodňovat, proč si beru palivo navíc. Psal jsem jim tam zkratky EXP a 3CHD. Až mě zastavil jeden z inspektorů a prý, co to má znamenat. ‚To je jednoduchý. EXP je zkratka pro experience – zkušenosti a CHD je zkratka pro children, že mám tři děti. A nemíním riskovat.‘ Samozřejmě, přistávat s plnýma nádržema je druhý extrém, ale zlatá je střední cesta.
‚Ty jsi vůl, ty si děláš ze všeho srandu,‘ řekl mi na to.
‚To je docela možný, ale živej vůl! A druzí piloti se se mnou nebojí lítat, jako s těma vašima rekordmanama.‘“
(Str. 99)

Stejně jako první díl je i tento plný informací, které se jen tak nedozvíte. Jak to funguje na letištích, v kokpitu, že při startu nebo přistání mají oba piloti plné ruce práce, že piloti dopravních letadel chodívají krizové situace zkoušet na simulátor a tak dále.