A pak, samozřejmě, protože dává nahlédnout do zákulisí nějakého nového oboru – to je vždycky zajímavé.

„A tam byla nějaká silnější sestřička a spousta čekajících nových letušek. Tak jsem se k ní přitočil a potichu jí říkám, že potřebuju nějaké ty testy, nechtěl jsem být nápadnej. A ona začala hulákat na celý barák: ‚Panééé doktoréééé, tendle tady nelítal a chce zasééééé!‘ No rozhodila mě parádně, jako bych měl lepru, aspoň tak na mne ty holčiny koukaly. Vzali mě zase na ty známé světýlka a páčky a po skončení mi doktor povídá:
‚Hele, dobrý, ale todle jsem ješte neviděl.‘
‚A co, pane doktore? Něco je špatně?‘
‚To ne, ale čím víc jsem zvyšoval zátěž, tak jsi byl klidnější, to jsem ještě neviděl.‘
Tak jsem mu vysvětlil, že jsem na tu židli usedal patřičně rozzlobený kvůli té sestře. A v průběhu testu jsem se zřejmě uklidnil.
‚A která, taková ta silnější? S brejlema a drdolem?‘
‚Jo, ta.‘
‚Nojo, člověče, ta mě taky sere. Tady máš papíry a buď zdráv!‘“
(Str. 190)

Hlava 1 popisuje autorův zájem o létání, nástup k aeroklubu a učení se plachtění, přechod na vrtuli, patálii s vojáky a výpomoc od Slovairu.

Hlava 2 zevrubně seznamuje s práškařinou, tedy prací pilota práškovacích letadel, zaškolení na různé typy letadel, létání pro statky a JZD a úpadek práškařiny po revoluci. Ale to už se schylovalo k třetí etapě (a druhému dílu knihy).