Koupil jsem notebook s licencí Windows a nainstalovaným čistým systémem, ale bez příslušného nosiče, a tak jsem hledal, jak si ho zazálohovat pro případ nějakého problému. Windows mají své vlastní řešení, backup systému a k němu umí vyrobit i bootovací disk, jenže mně se do toho moc nechtělo, raději bych něco linuxového. Nabootovat do live distribuce a v ní zařídit vše potřebné, koneckonců linux už doma používám takřka výhradně. Krátké googlení vyhodilo Clonezillu, která dělá přesně to, co potřebuji.

Koupil jsem si na zálohy externí USB disk a pojal myšlenku, že by on sám měl být bootovatelný, abych live distribuci měl rovnou na něm. Připojím ho, nabootuju a zároveň mám připojené úložiště. Nakonec se mi to povedlo, ale jako obvykle to byla cesta lemovaná neúspěchy a bojem s větrnými mlýny...

Nejdřív jsem se dočetl, že mám disk rozdělit, na jednu partition vybalit clonezillu, druhá bude na zálohy. Skočil jsem tedy do utility Disky, v grafice si naklikal 1 GB FAT32 pro clonezillu, 499 GB NTFS pro zálohy. Kliknutím připojil, zjistil adresu zařízení (/dev/sdh1) a rozbalil na něj distribuci clonezilly.

Následně jsem přešel do rozbaleného podadresáře /utils/linux a spustil bash skript makeboot s parametrem adresy zařízení:

cd /run/media/wu/CLONEZILLA/utils/linux/
bash makeboot.sh /dev/sdh1

Očekával jsem, že všechno klapne, ale ouha, hláška povídala něco o GPT disku:

For GPT disk, there is no need to run this program. Just make sure the partition is FAT32 with ID=ef00 and all the files are copied on that. That's all.

Jelikož trendy v HW vůbec nesleduji (ostatně při předminulém nákupu HW jsem také valil oči), vůbec jsem netušil, že už tu máme nástupce master boot recordu a že doba jedné primární partition a tří dalších už je pryč. To jsem si přečetl na wikipedii (viz GPT), ale co proboha je to ID=ef00?

Dlouhým googlením jsem našel, že „EF00“ is just a mnemonic for "C12A7328-F81F-11D2-BA4B-00A0C93EC93B" (zdroj)

Wow. Naštěstí jsem si vzpomněl, že při výpisu typů v fdisku se podobné strašlivé identifikátory objevují, a tam to opravdu bylo:

1 EFI System C12A7328-F81F-11D2-BA4B-00A0C93EC93B
2 MBR partition scheme 024DEE41-33E7-11D3-9D69-0008C781F39F
3 Intel Fast Flash D3BFE2DE-3DAF-11DF-BA40-E3A556D89593
4 BIOS boot 21686148-6449-6E6F-744E-656564454649
5 Sony boot partition F4019732-066E-4E12-8273-346C5641494F
(...)

No a pak už to bylo jednoduché, znovu rozdělit disk, oddílu pro clonezillu dát typ 1 (EFI System), rozbalit – a vážně to z ní nabootovalo! Pak už jsem se řídil návodem ke clonezille.

Nebyl bych to ale já, kdyby to zafungovalo – po nabootování a identifikaci disků, kdy clonezilla přešla k začátku zálohování a ptala se na cílový disk, přestala ten můj USB vidět. A protože jsem úplně přesně nerozuměl, který disk chce, vybral jsem ten jediný, co mi nabídla – tedy zdrojový. Pak se ptala na cílový a nabídla mi zase ten zdrojový… a pak jsem pochopil, že je něco špatně. Chvíle zmatku (jak sakra může z disku nabootovat, v identifikaci ho najít, a o krok později už ho nevidět?), pak jsem nabootoval clonezillu do paměti, při výběru disku ho přehodil do jiného USB a voila, konečně se zálohování rozjelo.

Vypadá to slibně; zazálohuje všechno včetně rozdělení disku, kopíruje obsazené sektory… Ale i tak doufám, že zálohu nebudu potřebovat.