Hudba kolem nás, hudba světa
Vždycky jsem poslouchal hudbu. Při práci, při chůzi, pořád, potřeboval jsem ji, byla to nepostradatelná kulisa.
Čítával jsem, že duchovní hledači to nedělají, že se tím rozptyluje pozornost, že jsou raději v přítomnosti a naslouchají světu. Zkoušel jsem hudbu omezit a místo toho se soustředit na přirozené zvuky, ale uměle to nešlo, chyběla mi – a tak jsem nad tím mávl rukou. Jsem holt jiný...
Po pár letech to ale pozvolna přišlo samo, nezáměrně, v souvislosti s jinými změnami. Víc naslouchám sobě, tělu, signálům, a hudba pro mě začala být příliš intenzivní vjem na to, abych si ji pouštěl na pozadí. Poslech je zážitek, který si zaslouží plnou pozornost.
Většinu času si užívám ticho. Soustředění. Zvuky světa.
A díky tomu jsem uslyšel hudbu tání sněhu!
Úplně jsem strnul nad rytmem a křišťálovostí zvuku. Takhle zní jaro.
(Nahráno 24. 1. 2016, takže to byla spíš upoutávka na jaro, ale nešť.)
Komentáře: vstup do diskuze
Kategorie článku:
duše
deník
Navigace:
Informace
Kontakt
- wu@wuwej.net
- Mastodon: @wuwej
Google search
Kategorie
- architektura
- citáty
- deník
- doprava
- duše
- ekonomie
- filozofie
- historie
- hudba
- knihy
- komiksy
- kultura
- labužník
- média
- nože
- o blogu
- od čtenáře
- odkazy
- politika
- počítače
- praktické
- produktivita
- příroda
- recyčlánky
- sociologie
- telefony
- tvorba
- výběr z blogu
- výběr z knih
- výzkumy
- věda
- čaj
- čeština
- školství
Archiv
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.