Před časem jsem tu psal o knize Vrhání nožů ve sportu a sebeobraně a také ukázal pěknou sadu vrhacích nožů, kterou jsem si tenkrát pořídil.
Roky běží a já pořád nemám dost času a prostoru pro trénování, ale párkrát jsem se k tomu už dostal a tak se s vámi mohu podělit o několik postřehů z praxe.
Ten základní zní: je to mnohem, mnohem, mnohem obtížnější, než to vypadá v knize. O filmech nemluvě.
Další postřehy se týkají váhy:
Například téhle mačetě jsem zničil rukojeť už druhým hodem.
Co se týče způsobů vrhání, tak spodem snad ani nemá smysl zkoušet, nedostanete do toho sílu. Horem je to lepší, ale ani tady se nemám čím chlubit. Za čepel a tedy s půlotočkou mi to nejde, vyšší počty otáček jsou pro mě zcela neovladatelné (to už to můžu házet bez jakékoliv snahy – výsledek bude stejný) a tak jsem skončil u přímočarého vrhání s držením za střenku.
Inu, mám ještě hodně prostoru pro zlepšení.
(Začnu nejspíš znovuprostudováním knihy, když už teď mám nějaké praktické zkoušenosti...)
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.