Kniha je výběr blogových článků a fejetonů, které se nějakým způsobem dotýkají duchovní cesty a zenu především. Zaznívají tu i ostatní Markova témata – muzikoterapie, porody, vztahy mezi muži a ženami -, ale těžiště je zenový buddhismus.
Vlastimil Marek je zenový učitel a díky mnohaleté praxi i zkušenostem jsou jeho texty plné užitečných rad. Zkuste si třeba meditaci prací:
„Na jednom letním kursu jógínů před pětadvaceti lety jsem měl s sebou gong a vždy dopoledne jsme se zájemci chodili poslouchat hudbu stromů, potoka a gongu do nedalekého hájku. Někteří ale museli zůstat 'doma' a pomáhat kuchařům se škrábáním brambor. A reptali, že by taky chtěli poslouchat gong. Tak jsem vrazil gong jednomu rejpalovi, ať si jde hrát, a oznámil, že já budu se skupinou dobrovolníků posvátně škrábat brambory. Každý z nás pak vzal do ruky bramboru, posvátně přiložil posvátnou škrabku, dokonalým pomalým pohybem oloupal první slupku, pootočil bramboru, souběžně vychutnával oblost a dokonalost tvaru, dotek oškrábané brambory a slupky, rozdíl vlhkosti vnímaný dlaní a prsty, odkrojil další slupku a další, pootočil bramboru horním koncem, kratšími a jinak znělými pohyby oloupal vrch a poté i spodek brambory, a pokud tam byla očka, tak přiložil, stále velmi posvátně, špičku škrabky a jedním půlkruhovým pohybem očko vyloupl, naposledy bramboru zkontroloval, natáhl ruku nad hrnec s křišťálově čistou vodou a žbluňk, nechal tu dokonalost posvátně dopadnout. Druhý den chtěli všichni škrábat brambory, protože ti, kteří si je takto posvátně oškrábali, měli téměř mystické zážitky, o kterých samozřejmě vyprávěli svým kolegům.“ (Str. 162)
Jako každému správnému učiteli zenu mu nic není svaté, ani oblíbené myšlenky, že nás vesmír něco učí:
„Pokouším se naznačit, že přisuzovat vesmíru, hvězdám, zvířatům, věcem i státům nějaký pedagogický záměr je nesmysl. Je to jen zbožným přáním, a tedy matkou všech dalších bludných a zacyklených myšlenek. Je nejvyšší čas a poslední příležitost pokorně se za svou verzi racionality zastydět. Einstein se, jak to tak vypadá, mýlil: Bůh skutečně hraje v kostky, a přestože vesmír nahoře i dole z nám netušených příčin ladí, nemáme šanci pochopit, o co jde. Jediné, co můžeme, je využít potenciálu a daru života a pokusit se naučit se to vše vychutnat, a být stále dokonalejší… Jenže pozor, 'díky' nesnesitelně lákavému antropocentrismu míjíme terč… děláme začátečnické chyby… a jsme pyšně nepoučitelní...“ (Str. 182)
A stejně jako ostatní zenoví mistři provokuje, rozčiluje svou umanutostí, dráždí svou posedlostí a především – má pravdu. Tak jako se mi líbila jeho první kniha o zenu, Český zen a umění naslouchat, líbí se mi i tato zatím poslední.
nakladatelství Metafora, Praha 2014, ISBN 978-80-7359-454-1, cena 249 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.