Nabíral jsem z podzemní nádrže konev vody na zalévání a přitom si všiml, jak po hladině plave něco divného. Členitý ostrůvek, snad nějaký hmyz? Nasál jsem to do konve, vytáhl na světlo a podíval se zblízka. Mravenci!
Četl jsem článek o tom, jak argentinští ohniví mravenci Solenopsis invicta, zvaní RIFA (Red Imported Fire Ants) ze svých těl staví pevné, odolné a dynamicky se přeskupující vory a překonávájí tak při dobyvatelských výpadech vodní plochy. Unikátní vlastnosti jejich konstrukce dokonce zaujala bioinženýry, kteří by rádi vytvářeli podobné viskoelastické materiály. (Zdroj Osel)
První myšlenka tedy byla „už i tady?“, ale pochopitelně jsem ji hned zahnal, protože tito mravenci nejsou rezaví, nejsme v postižených oblastech a v podzemní nádrži je veškerá snaha někam doplout marná.
Takže mnohem spíše šlo o mravenčí verzi Voru Medúzy.
To byla francouzská fregata, která 2. července 1816 najela na mělčinu cca 50 km od pobřeží, kde uvízla. Plán byl vybudovat vor, naložit náklad a odlehčit, nebo naložit pasažéry a pomocí dvou záchranných člunů je odtáhnout na pobřeží. Když se loď začala rozpadat, rozhodl kapitán o okamžité evakuaci, na nedokončený a nestabilní vor se nalodilo 150 lidí, posádka do člunů. Protože ale tažení moc nešlo a posádka začala mít z trosečníků strach, přesekala lana, vor nechala napospas moři a odplula na břeh… Ze 150 lidí přežilo 15. (zdroj Wikipedie)
Malíř Théodor Géricault o tři roky později namaloval obraz, nazvaný Vor Medúzy, velmi sugestivní: „Příhoda, která měla velikou odezvu veřejnosti i politickou dohru, je na plátně podána s takovou drásavostí a smyslem pro tragiku, že dílo vyvolalo na pařížském Salonu roku 1819 společenský skandál.“ (citace Wikipedie)
Nevím, kolik mravenců jsem zachránil já a jestli jim to bylo k něčemu a našli cestu zpátky do svého mraveniště, ale jedno je jisté – jim jejich vor pomohl.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.