Myslím si, že v zásadě jsou sociální sítě logickým, technologicky podpořeným pokračováním reálného setkávání. Lidé už se tolik nesetkávají na schodech před domem, na návsi ve stínu stromu nebo na podobných místech, kde mohli pobýt a vyměnit si novinky, použijí k tomu moderní zařízení. Lépe si můžou ukazovat fotky, o něco málo trvaleji se zaznamenají jejich vtipné hlášky, snáze se domluví na příští setkání a tak dále.

Prakticky ke všemu, co se dá na sítích dělat, najdeme reálnou alternativu.Jsou to jen jiné prostředky, interakce stejná.

Až na dva zrádné rozdíly.

Sítě takové nejsou a hlavně, většina rozšířených, vytvářených firmou za nějakým účelem, má naopak vestavěné otevírání a propojování. Co napíšete, to ukáží vašim „přátelům“, také přátelům jejich přátel a pokud možno každému, kdo k vám zabloudí. Musíte naopak aktivně zavírat, zamezovat, vypínat stovky nastavení, a to pokaždé, kdy si tvůrce té které sítě usmyslí změnit pravidla.

Podívejte se na krásnou animaci toho, jak Facebook měnil pravidla viditelnosti.

A aby toho nebylo málo, tohle zveřejnění nemizí v čase, nevytrácí se z paměti – je neustále k nalezení.

Rozdíl v soukromí

I když zmíněné otevírání a propojování udržíte na uzdě, pořád je tu rozdíl v soukromí.

Co se odehrálo v reálném setkání vědí jen jeho účastníci a jen na nich záleží, kolik z toho se dozví další lidé.

Na sociální síti to kromě účastníků ví i třetí subjekt, němý svědek všeho, co se tam odehraje. Možná němý a možná ne. Data může použít a také použije, pokud se mu to bude hodit nebo pokud to bude muset udělat. Vše se odvíjí od podmínek provozování dané služby a můžete si být jistí, že tam taková možnost je zakotvená.

Jsou to rozdíly napohled nevelké, ale s rozsáhlým dopadem a každý uživatel libovolné sítě by si jich měl být vědom.

Tohle zamyšlení způsobil pan jm otázkou na konci svého článku.